Dolly Parton
Americká písničkářka a zpěvačka byla ve svých osmašedesáti k nezastavení a její lokny pořád dokonale nakroucené. Mezi energickým vyprávěním o tom, jak vyrůstala v horách na farmě, kde když si chtěla najít kluka, musela radši do vedlejšího města, aby s ním náhodou nebyla příbuzná, hrála písničky, na kterých značná část publika vyrůstala.
A dokázala ho strhnout k nadšenému tanci a ovacím. Přispěla k tomu i její hudebnická spontaneita, se kterou dokázala během jedné skladby sama vystřihnout sólo na bendžo, housle i saxofon.
Richie Sambora se zdraví s Dolly Parton
Naživo byl její country pop nakažlivý a když k provařeným melodiím, jako je Jolene, přidala poděkování za autorské honoráře stejnojmenné milence, s níž jí utekl první muž, dokázala mu dát potřebný vtip i šmrnc. Ten si udržela i v těžších chvílích, kdy bojovala se svými šaty anebo když jí hostující kytarista Richie Sambora z Bon Jovi omylem začal mluvit do mikrofonu.
K pódiu sice přilákala nejvíce lidí, ale to neznamenalo, že by se na Pyramidě (a o dalších scénách nemluvě) už nic zajímavého nedělo. Odpoledne svými ležérně roztančenými funky kytarami rozpohybovali The 1975 a hudební sílu talentu jednoho kluka s kytarou a sekvencery předvedl Ed Sheeran, který vystoupení od vystoupení hudebně roste.
Na pódiu vůbec nepřipomíná autora sladkých balad z rádia, jako je A Team a nepadne na něj ani žádá další šablona. Nejlepším důkazem byl ohlas jeho závěrečné písničky - přestože je to stále novinka, refrén singlu Sing halekalo celé publikum a točilo u toho nadšeně svetry a bundami nad hlavou.
Chybělo snad jen, aby se na pódiu zjevil i producent Pharrell Williams, který patří mezi ty díky nimž Sheeran doufejme ještě dlouho nezapadne v jedné kategorii.
Zatím co z Other stage se chystali dohypnotizovat letošní Glastonbury do finále u nás hodně oblíbení Massive Attack, na hlavní scéně si pro sebe večer pomalu ale jistě kradli Kasabian.
Kasabian
Měli pod pódiem sice méně lidí než Dolly Parton, ale jejich psychedelický, taneční a přitom rockový zvuk k místy hypnotické náladě letošního ročníku slavného festivalu sednul přeci jen případněji.
Publikum nejen v předních řadách se po třech dnech na rozbahněném poli naposledy proměnilo z blátem ucouraných mrtvol v skákající zombie. Koncert dobře ukázal, v jak hudebně vyrovnanou kapelu Kasabian, kteří ještě před deseti lety otvírali jednu ze zdejších malých scén, dorostli.
Kasabian
Stejně dobře fungovaly starší věci i novinky jako Eez-eh z aktuální desky 48:13. Nejpůsobivějším momentem jejich vystoupení přesto zůstala elektrizující předělávka Crazy od Gnars Barkley.
V tu chvíli už bylo beztak předem rozhodnuto, že svou pověstnou a nezopakovatelnou atmosféru si festval Glastonbury i letos udržel.
