Pro člověka se zkušeností s tuzemských hudebních přehlídek je prostředí Glastonbury jen těžko přestavitelné. I bez programu je to jako nikdy nekončící procházka po zážitkovém parku. Na jednom kopci šlehá do noci oheň z dýdžejské scény ve tvaru obřího pavouka, na druhém hoří ohromné ohniště a vzduchem se nese hovor posedávajících skupinek rytmizovaný bubny a svištěním balónků s rajským plynem, kterými se tu někteří připravují na vstup do hudebního nebe.
A úplně vzadu, za městem zbudovaným z odpadků, ekoscénou poháněnou elektřinou z kol, klubem z jehož horního patra čouhá vlak a dalším, který je schovaný za vodopádem, až tam vzadu se skrývá bájná Shangri-la. Zóna, kde je možné všechno. Od nenadálých vystoupení hlavnich hvězd, až po nalezení bájného stromu přání, na který si tančící návštěvníci píšou vzkazy a tužby.
Na druhé straně areálu velkého asi jako České Budějovice zatím bez varování hrají tajné koncerty aktuální kapely jako The 1975 nebo Metronomy. A ano, festival stále ještě nezačal. To až v pátek v jedenáct ráno, kdy z druhého hlavního pódia překvapili návštěvníky Kaiser Chiefs. První oficiální píseň festivalu byla jejich I Predict a Riot, tedy předpovídám nepokoje... Uvidíme, jak to dopadne.