Já se běžeckých závodů, natož dirt runů, účastnil zřídka. A když jsem se účastnil, tak za vidinou volna ze školy, přičemž se většinou jednalo o klasické meziškolní závody v bězích na 1500 m. Od malička jsem hrával fotbal, proto jsem se raději honil za kulatým nesmyslem. Fotbalovat pro mě bylo prostě přirozenější než běžet kolečka na oválu. Fotbal hraju stále, ale výběh do přírody má taky něco krásného a nepopsatelného...
S nápadem, zaběhnout si Wildsau Dirt Run, přišel můj rakouský bratranec Lukas. Běhat spolu chodíme často (žiju v Rakousku) a tak jsem nemohl odmítnout. Navíc se k nám přidal náš spoluhráč Karl a už jsme byli na celou věc tři, což je taky jistý zdroj motivace.
Co je to "rungorakvii"? |
Naše příprava nebyla žádná hitparáda – trošku fotbalu a sem tam nějaký výběh. Ne, že bychom to podceňovali, ale říkali jsme si, že jsme mladí kluci, kteří nebudou mít problém s deseti km během. Navíc jsme měli přece naběháno z celé sezony. No, řeknu Vám, že po prvních pěti km jsem si v duchu nadával...řekněme do méně inteligentních jedinců...
Běhu na 10km se účastnilo přes 450 účastníků. Ještě zde byla varianta na 20 km, které se účastnilo pouhých 25 účastníků – těm chci tímto vyřknout veliký respekt! Jelikož nás startovalo 450, tak nás pořádatelé pouštěli ke startu ve skupinkách po třiceti.
Start! - a čekalo nás překážkové peklo. Překážky se podobaly těm ve vojenských areálech. Většinou velké dřevěné konstrukce, které otestovaly sílu, kondici, hbitost, rovnováhu, trpělivost a psychickou zdatnost. Největší překvápko přišlo po hromadě pneumatik – tak si běžím a přede mnou se objeví dřevená konstrukce, ze které svisle visí nějaká vlákna. To nebude tak hrozné. Že ne? Rána jak z děla a v křeči sleduju, že je poblíž napojená centrála – fotografové se našich výrazů zřejmě nemohli nabažit.
Po pekelných překážkách přišel okruh dlouhý cca 4 km. Vše probíhá skvěle a nohy jsou lehké. Začínají první výšlapy. Zatím pohoda, běžím dál. Další výšlap. Po 10ti minutách výšlapu hledím nahoru a konec nikde. Jdu dál a říkám si, že už budu nahoře. Mýlil jsem se, ale po dalších asi deseti minutách jsem to zvládl. Běžím dál. Aha, další výšlap. S dobrou vírou a motivací se pouštím do boje s kopcem. Za cca. půl hodiny jsem nahoře a přemýšlím o dalším kolečku, které mě ještě čeká. Lýtka hoří – to nebyl výšlap, ale extreme hiking – ale sere pes, to přece rozběhám. U stanoviště se napojím a nadělím si banán. Běžím dál a hle, překážkové peklo přede mnou!
Tak jsem si dal těch 5 km ještě jednou a před cílem jsem se cítil jako vítěz. Proč na mě ten pořadatel tak mává? Co?! Ještě jednou překážky a pak až cíl?!!! Proč ne, elektřina přece nikdy nikomu neuškodila...nakonec jsem doběhl celkově 21. v čase 2 hodiny a 10 minut. Vítěz byl v cíli za 1 hodinu a 34 minut – respekt!
Do budoucna se plánuju účastnit dalších dirt runů, protože pocit překonat sebe sama je jeden z těch nejúžasnějších, které může člověk zažít. Vřele doporučuji!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
