S Jeffem Danielsem (1955), který jako filmový herec debutoval v roce 1981 ve filmu Miloše Formana Ragtime, jsme se k rozhovoru sešli v losangeleském hotelu Four Seasons. Tvrdí, že se na roli nijak nepřipravoval: "Když jsem vstoupil na scénu fiktivního televizního studia, postaveného v Gower ateliéru na Sunset bulváru v Hollywoodu, bylo vše tak autentické, že jsem k tomu už neměl co dodat."
Opravdu?
Během své kariéry jsem dělal rozhovory v celonárodních i lokálních televizních stanicích, takže prostředí, v němž se náš příběh odehrává, znám. Vzpomněl jsem si tedy jen na to, co jsem viděl a prožil. Mohl jsem si vytvořit vlastní cestu, ve které mě nikdo neomezoval, a snažit se být důvěryhodným hlasatelem. Líbilo se mi, že se ve zpravodajských relacích stávám součástí domova neznámých lidí a vstupuji do jejich soukromí, aniž bych se snažil kopírovat nějakou skutečnou osobnost.
Jeff Daniels
Ani herecky vás nikdo neovlivnil?
Ale ano. Určitě Clint Eastwood během natáčení Krvavé práce. Seděl na židli a vypadal unavený. Po první klapce oživl a hned se převtělil do postavy. Podobný byl James Cagney, když dělal konkurz pro Ragtime. Bylo mu tehdy snad přes osmdesát. Vypadal, že každou chvíli zemře. Přišel o berlích a já s ním měl pro Miloše Formana zahrát pár scén rozepsaných na čtyři stránky scénáře. Nic si z nich nebyl schopen zapamatovat, ale jakmile se spustily kamery, v herecké etudě jsem mu skoro nestačil.
Dal vám i Forman navíc nějakou moudrost – kromě toho, že rád hází herce do pomyslné řeky a z břehu sleduje, jestli dokážou sami plavat?
Miloval jsem naši spolupráci pro její jednoduchost. Byl jsem šťastný, že mě obsadil do pár scén. Vzpomínám si, že po mně většinou požadoval, abych hlavou během dialogů tolik neházel. Občas mi to i několikrát zopakoval: „Nedělej to, nedělej to…“ Od té doby jsem v rolích klidnější a snažím se udržet hlavu bez pohybu.
Jak jste se cítil během natáčení Newsroomu na opačné straně kamery, když jste zvyklý jako celebrita na otázky odpovídat?
Pochopil jsem smysl formulace otázek a směru, kterým se otáčí. Vyhnou-li se reklamě a politice, mělo by vždy jít o podstatu, o dotazy, které se týkají události a dalších poznatků, jež mohou být korekcí původní zprávy. Občas se dnes stává, že něco z toho je v televizních novinách opomenuto. To považuju za problém. Levicové a pravicové pohledy se liší, hloupost a bulvár mají navrch, ale přesto by neměly být překážkou k poctivému vysvětlení události.
Emily Mortimerová a Jeff Daniels v seriálu Newsroom
O práci s Aaronem Sorkinem, autorem námětu a scénáře Newsroomu, se vyprávějí legendy...
Byl jsem připraven na vše, ale stejně mě to překvapilo. Má neskutečnou paměť a žádné slovo v dialogu nikomu neodpustí. Občas je schopen se podvolit, když mu nabídnete novou větu, která vyzní líp a přirozeněji. To ale nebývá často. (smích)
V čem se letošní pokračování Newsroomu liší od první řady?
Netýká se jen opravdových příběhů jako minule, ale i smyšlených, které kolem našich postav kolují.
Jak na vás reagují lidé, když se s nimi potkáte na ulici?
Od zástupců obou politických stran jsem poučován. Snažím se jim odpovídat, že by se měli snažit porozumět show a neplivat na ni, než začne. Všichni si dnes v Americe uvědomujeme, že extremisté zleva i zprava se pokoušejí o všelijaké změny. Naše země se díky tomu hodně rozdělila. Měl jsem možnost poznat život politiků ve Washingtonu. Neexistuje větší boj o ego než tam.
I ve srovnání s Hollywoodem?
Ten proti tomu vypadá jako bašta slušnosti a lidskosti.
Ve Washingtonu i v Hollywoodu se pořádají oslavy na červených kobercích. Nestěžujete si jen proto, že vás někam nepozvali?
Určitě ne. Měl jsem se zúčastnit řady oslav, ale když vidím jejich záznamy, nechápu, proč bych se u nich měl klanět jídlu a správně ho ukusovat. To mají spíš ukazovat kabelové stanice věnující se vaření. A to mě nezajímá.
Souhlasíte s tím, že američtí komentátoři a vůbec novináři by neměli stranit žádné politické straně?
To je součást novodobé novinařiny a nových technologií zpravodajství. Sám jsem díky tomu poznal, proč jsme jako národ tak rozděleni. Na jedné straně hraji člověka věřícího na volný trh, svobodu a potřebu silné armády k ochraně před světovým nebezpečím, na druhé straně se snažím pochopit homofobii, lidi, kteří nevěří v evoluci atd. Je to úžasná role, navíc propletená klasickými vztahy lásky, bez kterých se žádný děj neobejde.
Jeff Daniels jako Will McAvoy v seriálu Newsroom
Nebojíte se, že tenhle příběh vyvolá u veřejnosti ještě větší cynismus vůči novinářům?
Věřím, že upozorní na to, jak těžká je to profese a že se novinářům dá věřit. Snažíme se ukázat, jak složitá je výroba živého přenosu a že ne vždy se dá vše okamžitě prověřit. Je jedno, jestli se týká potratů, nelegální emigrace nebo politických problémů Spojených států i jiných zemí. Někdy se to povede, jindy ne. Důležité je, že se o nich divák dozví, může si na ně udělat vlastní názor, a až příště půjde k volbám, dokáže s tím něco sám udělat.
To zní jako idealismus.
Samozřejmě, mluvíme o ideálech a našich touhách ve stylu donkichotského poslání. V některých dílech seriálu se nám to povede a jindy vypadáme jako hyeny.
Kterému žánru dáváte přednost?
Líbí se mi být součástí televizního seriálu, ale chápu, že během letošního roku ztratím veškerý kredit herce, alespoň co se týče výběru rolí.
Kvůli čemu?
Když se nabídne možnost spolupracovat s milovanými kolegy, nic neodmítnu. Dvacet let jsem čekal, že se Jim Carrey a režisérská dvojice bratři Peter a Bobby Farrellyové ozvou. Nepodbízel jsem se. Jen jsem se je při náhodných setkáních snažil upozornit, že větší legrace než příběh Blbý a blbější z roku 1994 na světě neexistuje a zasluhuje si pokračování. Nakonec jsem je přesvědčil:
24. září padne první klapka. Zase jde jen o vlastní hloupost, ale i o stárnutí a poznání, že jsme se ničemu během let nepřiučili. Pořád si umíme udělat nevinnou legraci sami ze sebe, sami sobě se zasmát. Propad inteligence mezi rolemi v Newsroomu a v Blbém a blbějším se podobá skoku z útesu a podivu z rychlosti, jakou se dostat na dno. Dá se říct, že když se převtělím z role seriózního sarkastického moderátora Willa McAvoye do postavy Harryho Dunnea, mám sebevražednou odvahu.
Tušíte, co stojí za vaší popularitou?
Vždy jsem dával přednost široké škále charakterů. Ať šlo o malé, či velké role, nikdy jsem se nechtěl zařadit do nějaké škatulky. Nechtěl jsem se omezit jen na jeden žánr, z kterého vás po čase vyhodí, protože bez plastické chirurgie už postavě neodpovídáte.
Trailer k seriálu HBO Newsroom:
Jeff Daniels, herec, který nevyhaslÚspěšný divadelník vykročil před kameru správnou nohou. Jeho prvním filmem se stal v roce 1981 Formanův Ragtime, nato točil slavnou Cenu za něžnost a vzápětí Purpurovou růži z Káhiry v režii Woodyho Allena, který jej pak přizval i do Zlatých časů rádia. |
