"Filmovou" Carmen by nespasilo by ani 5D, kdy by se kinem linula vůně a sedadla se kolébala do velmi přibližných "ohnivých" rytmů. A poctivá snaha režiséra Františka A. Brabce rozbít sošné zpívání záběrovou metodou má jediný vedlejší účinek - prozrazuje nelítostně vrásky, šminky, manýry do detailu.
Včetně kaněk a hrubek
Muzikálová Carmen se podobá muzikálové Aidě: vykrádá slavnou operu neslavným způsobem. Libreto učiní z dělnice cirkusovou akrobatku, z Josého nápadníka panenské dcery mafiánského starosty a z vášně upocenou erotiku, jíž cikánka učí místní slečinky ve stylu tanečnic u tyče. Když se José svlékne do bílého nátělníku, samo plátno se třese smíchem.
Toreador Escamillo tu býky neprohání, zato se manéží líně plouží pár lam a velbloudů; živá zvířata vypadají plyšověji než v televizní operetce ze 70. let. "Aktualizace" Bizetovy opery připomíná žákovské výtahy z povinné četby, včetně kaněk a hrubek. Nanicovatý pop si myslí, že když nasadí kytary a zahaleká Olé, olé!, má Španělsko v malíčku.
Dražší než Bídníci
Vůbec nejhůř dopadly české texty s kostrbatými rýmy "doutná - chutná". A když rozervaný José zapěje "jsem klon, jsem stín", pro méně chápavé hlavičky se jeho silueta namnoží - bohužel ani triky, ani střih nemohou ze záznamu povadlého divadla stvořit plnokrevný film, i kdyby jeho jediná všestranná hvězda Lucie Bílá potila krev ještě víc.
Proč se taková věc vůbec točí, zůstává tichou záhadou. Co naopak vyloženě křičí, je cena vstupenek. Jestliže v premiérovém pražském kině hrají záznam domácky upachtěného kusu za 219 korun, zatímco - i přes jisté výhrady - plně profesionální přepis nesrovnatelně lepšího muzikálu Bídníci za 179 korun, pak tady něco nesedí.
Hodnocení: 40 %
