Třebíčské společnosti šéfuje bývalý učitel Oldřich Růžička. Jeho zákazníci někdy mívají neobvyklá přání. Proč od něj jednou chtěli kupci z území bývalého Sovětského svazu neprůstřelné hodiny? A co předcházelo instalaci hodin u šéfa Bezpečnostní informační služby?
Jak se rodila vaše firma?
Hned po sametové revoluci. Byla to náhoda. Učil jsem v té době na střední zdravotnické škole v Třebíči. Měl jsem šikovného kamaráda, se kterým jsme začali dělat dřevěné koupelnové soupravy. Postupně jsme přidali garnýže a stoly. Pak přišel zákazník, že chce udělat nástěnné hodiny. Vyhověli jsme a tím to začalo. Postupně zanikly všechny nám podobné firmy, protože vyrábět hodiny je hodně složité. Dnes jsme jediná firma svého druhu v České republice. Firmu mi pomáhala založit také kolegyně, se kterou dodnes spolupracuji.
A jak vznikl název Dědečkovy hodiny?
Jednou jsme řešili, jak pojmenovat firmu. Trošku se popilo a bylo to. Název je tak jednoduchý a dobře zapamatovatelný, že si jej pamatují nejen zákazníci, ale i já.
Ještě učíte?
Ve škole jsem skončil před několika lety. Učení, dá-li se to tak nazvat, mi chybí. Jako tělocvikář jsem měl pravidelný pohyb, jezdil jsem na hory, kola, lyže a ještě jsem za to byl placen.
Kolik lidí se podílí na výrobě vašich hodin, z nichž mnohé opravdu vypadají jak z bytů našich babiček a dědečků?
Spolupracuji s několika špičkovými truhláři z Třebíče a okolí, ale také se specialisty z celé republiky. Každý dělá několik typů hodinových skříní. Jsou to opravdu ti nejlepší truhláři, které znám. Tuto práci totiž jen tak někdo nezvládne. Na některých hodinách třeba pracuje truhlář od Prahy, řezbář ze Šumavy, brusič skla z Teplic a lakýrník z Třebíče. Patinu na závaží dělá pán z Ostravy. Je to práce na měsíc až dva, než hodiny vzniknou. Některé ale vznikají celé tady.
Co všechno je vaším úkolem?
Do skříní, které truhláři vyrobí, montuji hodinové stroje. Ty se musí sestavit, skládají se z padesáti kusů. Pak se musí zaběhnout, promazat a seřídit. Stroje si vozím z Německa, přímo z továrny. Dělám ale i obchod, veletrhy, návrhy katalogů, rozvozy a montáže přímo u zákazníků. Prostě co je třeba.
Váš třebíčský obchod má jeden velký kontrast. Vypadá díky podobě hodin starosvětsky, přitom jsou ale všechny výrobky nové. Co je na výrobě vašich hodin tak složitého?
Například teorie kyvadla obnáší čtyři stovky stran. Podobné hodiny, jako vyrábíme my, měřily čas už před stovkami let. Jedny z prvních hodin měly vodorovné kyvadlo - lihýř. Byly celodřevěné, bez použití kovu. Pohánělo je závaží - kámen s protiváhou. Teprve později se vodorovný lihýř přeměnil v kyvadlo kolmé a hodiny se staly přesnějšími. Lihýřové hodiny máme také, ale podstatně složitější než byly původní. Naše jsou s pohyblivými figurami v několika variantách.
Jaké dřevo na výrobu používáte?
Nejčastěji ořech, buk a dub. Dělali jsme hodiny i z ebenu, kde jen materiál na malé sloupkové hodiny stál čtyřicet tisíc korun. Alabastrové sloupky k těmto hodinám jsem si nechal vyrobit ve Španělsku.
Kdo si hodiny od vás nejvíc kupuje?
V nabídce máme 250 typů hodin, všechny s převahou ruční práce. Těžiště prodeje máme v Česku. Především proto, že hodiny sami instalujeme v místě bydliště zákazníka, abychom předešli potížím se špatnou obsluhou. Absolvovali jsme ale i výstavy v Rakousku a Švýcarsku. Naše výrobky můžete najít i třeba v USA. Ale vždy se jedná o kusovou, zakázkovou práci, která je v zahraničí mnohem víc ceněna než u nás. Kromě hodin vyrábíme i šachové stoly, cínové šachové figury či repliky dřevěných telefonů. Zatím jsme zvládli vyhovět všem zákazníkům, i když jejich nároky jsou někdy podivné.
Původní profesí je Oldřich Růžička učitel. Hodiny z jeho firmy nyní zdobí honosné kanceláře. Velké hodiny s neprůstřelným sklem dodal i do ruského bytu, kde se běžně střílí.
Jaké nejsložitější hodiny jste vyrobili?
Například jsme nedávno vyráběli velké, podlahové hodiny, u kterých si zákazník z jedné země bývalého Sovětského svazu přál, aby byly vyrobeny z neprůstřelného skla. Hodiny vážily 160 kilogramů a požadavkem bylo, aby se stroj sám natahoval. Žádost o neprůstřelnost hodin jsem pochopil při jejich instalaci, když jsem si všiml totálně prostříleného podhledu pod stropem.
Oni doma stříleli?
Ano, třeba během různých oslav stříleli po mouchách, které lezly po stropě.
Jaké ještě máte nezvyklé zákazníky?
Třeba náměstek jednoho primátora je nadšenec, má od nás v obývacím pokoji šestnáctery hodiny. Všechny mu jdou, hrají, odbíjí. Nebo jsme dodávali lidem, kteří nesnesou tikání hodin. Mají jich několik typů, ale všechny mají zastavené a spouští je jenom přes den.
Dá se o vašich zákaznících říct, že jsou starosvětští?
S hodinami je to specifické, rozumí jim každý. Kdekdo měl doma dědečka, který vlastnil podobné hodiny. To slyšíme v obchodě stále. Naše zkušenost je, že kdo kupuje hodiny, tak je slušný člověk. Za dvacet let jsme neměli s naším zákazníkem problém. Pro mě není potíž půjčit takovému člověku hodiny na měsíc domů.
Máte i veřejně známé zákazníky?
Hodiny od nás má i Karel Gott, dostal je jako dárek. Nebo jeden blízký spolupracovník Miloše Zemana. Další jsme dodali do kanceláře předsedy Ústavního soudu.
Je pravda, že hodiny od vás dají kanceláři určitou důstojnost. Řekněte mi ale, uklidní člověka tikot velkých hodin?
Hodiny s kyvadlem, které má těžiště ve výši jednoho metru, mají dobu kyvu jednu sekundu. Tepová frekvence člověka se začne přizpůsobovat pravidelnému tikání stroje a hodiny vás začnou uklidňovat. Potvrdili mi to všichni, kteří ty hodiny mají. Týká se to ale jen velkých, podlahových hodin. U hodin nástěnných je to jiné, ty tikají rychleji a to někteří lidé nesnesou. Hodiny je znervózňují. Mezi ně patřím i já. Tikající nástěnné, případně stolní hodiny, nesnesu.
Vyjdete vstříc i lidem, kteří mají doma staré nástěnné hodiny a chtějí je spravit?
Pokud na to máme čas, tak je opravíme s odbornou pomocí známých a dobrých hodinářů. Moc jich už není, ale máme to štěstí, že v Třebíči jsou slušní a schopní hodináři. A hlavně hodinářky! Pokud máme čas, zrestaurujeme i poškozenou hodinovou skříň.
Jaká je teď doba na prodávání hodin, které vypadají jak od dědečka?
Před pěti lety jsme nestíhali, brali jsme pořadník. Bylo to také ale i tím, že hodiny se vyrábějí poměrně dlouho. Ručně řezané hodiny asi měsíc, lihýřové i déle. Teď stačíme prodat to, co vyrobíme. Svoji nabídku neustále rozšiřujeme. Začínáme i s výrobou kovových slunečních hodin, zvyšujeme i nabídku v moderním provedení. Tyto hodiny jsou jednoduché a levné. Ale stále dodržujeme zásadu kusové výroby. Každý výrobek je originální a zákazník si ho může přizpůsobit obrazu svému. V lednu se budeme stěhovat z třebíčského Žerotínova náměstí do podstatně většího obchodu. Bude v nové hale u výpadovky na Novou Ves. Chceme tam nabízet převážně české výrobky.
Prodáváte také ručně vyřezané kříže, skříňky na doutníky, lampy z alabastru, zámecké židle. Co ještě?
Nabízíme i výrobky jiných firem. Dovážíme přímo z továrny italský nábytek nebo německé kukačky Hones. Těžiště naší práce a spolupráce je ale v české produkci. Čínských výrobků je na našem trhu dost, podporovat to nechceme. Rádi nabídneme spolupráci šikovným českým výrobcům, kteří dovedou něco pěkného.
