Nemohou ještě dvě největší strany, které mají problém s výběrem výrazných kandidátů na Hrad, "hodit vidle" do přímé volby prezidenta, třeba tak, že odloží časovou účinnost změny ústavy, aby se přímo volila až další hlava státu? Neobáváte se toho?
Ano, tuto obavu mám. To, že tyto dvě strany nejsou schopny generovat vlastního, pro veřejnost přijatelného kandidáta, svědčí o jejich personální vyprahlosti, respektive o personálním deficitu. Vedení těchto dvou stran by se tedy mělo zamyslet nad tím, proč nestaví silnější kandidáty.
Prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta se chystá tak, že má být padesátimilionový limit pro prezidentskou kampaň. Kolik jste vy sám v kampani připraven utratit?
Na rozdíl od Jana Fischera, který předpokládá 30 až 40 milionů, jak sám prohlásil (více zde), já se domnívám, že moje kampaň bude stát něco mezi 2 a 3 miliony. Počítám s drobnými obamovskými dary od poměrně velkého počtu malých sponzorů.
Žádný ruský Lukoil nebo něco podobného mezi sponzory nenajdeme?
Lukoil nikdy nebyl mezi sponzory. To byla obecně rozšířená fáma způsobená tím, že jeden z mých spolupracovníků je mimo jiné jednatelem Lukoilu. Předpokládám, že kdyby byl jednatelem třeba PanAm, tak mě budou obviňovat, že mě sponzorují americké aerolinie.
Za ty 2 až 3 miliony korun ale moc velkou kampaň nepořídíte.
Já jsem napsal na dvou stránkách svůj životní příběh, ten chceme rozeslat do všech tří milionů domácností. Za tuhle zásilku pošta účtuje dvacet haléřů, takže to máte 600 tisíc korun. Pak počítám, a to považuji za svou silnou stránku, s televizními diskusemi. Zákon umožňuje každému kandidátovi pět hodin zadarmo ve veřejnoprávních médiích a já chci nabídnout těm, kteří nasbírají také alespoň těch 50 tisíc podpisů, polovinu svého času pro diskusi s nimi, protože pro diváka nebo posluchače je mnohem zajímavější poslouchat dialog a výměnu argumentů než sebechvalný monolog jakéhokoli kandidáta. Zatřetí počítám s tím, že bych objel 14 krajských měst a ti, kdo by chtěli, tak by poslouchali, vznášeli dotazy a měli možnost se se mnou setkat. Náklady na to turné by nepřesáhly milion korun.
Viděl jsem vaši přednášku na Právnické fakultě UK, kde jste rozdělil českou politiku na několik fází. Nyní se podle vás nacházíme ve fázi cynismu, před ní byla fáze idealismu (více zde). Kam byste zařadil opoziční smlouvu, kterou vám vaši kritici vyčítali?
Budete se divit, ale do fáze idealistické. Idealistickou fázi jsem vymezil tak, že v ní strany byly neseny svými programovými hodnotami, levice hodnotou solidarity, pravice hodnotou individuálního úspěchu. Ty hodnoty se mohou doplňovat a opoziční smlouva byla právě příkladem takového historického kompromisu.
Pět katastrof s malými stranami jako ODA a VV stačí
Co byste řekl tomu, že právě vaše opoziční smlouva s Václavem Klausem může být hodnocena jako cynický politický kartel, kdy si dvě strany chtěly rozparcelovat zemi do posledního místečka až na věčné časy a nikdy jinak?
Tak zaprvé. Politickým stranám se vyčítalo, že se nedokážou dohodnout. Václav Klaus a já jsme uskutečnili dohodu po mém pokusu se dohodnout s Luxem a Rumlem. A když Ruml odmítl, nezbylo mi nic jiného. Já jsem Luxovi dokonce nabízel místo ministerského předsedy. Titíž, kdo vyčítali mně i Klausovi, že se nedokážeme dohodnout, najednou spustili pokřik, že jsme se dohodli. Pokřik spustili hlavně lidovci, protože nebyli v české vládě. Já se jim nedivím, ale já jsem stoupencem bipartitního systému. Ať jsou tu dvě strany, jedna pravicová, jedna levicová. A právě k tomu směřovala opoziční smlouva. Kdyby se tento systém prosadil, vznikaly by ve velkých stranách názorové frakce, zatímco teď sledujeme sérii malých neúspěšných stran - ODA, Unie svobody, lidovci, zelení, Věci veřejné. To nestačí těchto pět katastrof?
Miloš Zeman pošle lidem svůj životopis, chce, aby ho zvolili na Hrad. (21. března 2012)
Koho z éry opoziční smlouvy byste s sebou přivedl na Hrad? Bývalého komunistického funkcionáře a pak lobbistu Miroslava Šloufa? Nebo svého bývalého poradce z Úřadu vlády Vratislava Šímu, který sepsal hanopis na vaši kritičku v ČSSD Petru Buzkovou známý pod názvem Akce Olovo?
Já jsem mnohokrát řekl, i když vy strádáte informačním deficitem, že Miroslav Šlouf by na Hradě nebyl. Zadruhé pana Šímu jsem vyhodil, protože dva poradci, pánové Šarapatka a Šíma, byli podezřelí z akce Olovo. Zpočátku jsem podezíral i Petru Buzkovou, že si chtěla udělat image, ale pak jsem se jí omluvil, že to asi nebyla ona, ale jeden z těchto dvou poradců. A protože jsem nevěděl který, tak jsem vyhodil oba.
Dnes se nevede dialog mezi vládou a opozicí
Tvrdíte, že byste chtěl jako prezident zasypávat příkopy mezi politiky. Jak by to prosím vypadalo? Zasypával byste je i vůči ČSSD, už byste nemluvil o sedmadvaceti "zrádcích" ze sociální demokracie, kteří vás nevolili na Hrad v roce 2003?
Ano. Je úkolem prezidenta dosáhnout dohody a trvalého dialogu mezi vládou a opozicí, ať je to kdokoli. A protože jsem to dokázal i v době vámi kritizované opoziční smlouvy, myslím, že bych to dokázal opět. Dnes se nevede dialog mezi vládou a opozicí, ale dva monology, což oslabuje vládu i opozici. Podívejte se na vládu s jejími zoufalými reformami. Podívejte se na opozici, která má snadné pole pro kritiku zoufalých reforem. Ale protože tu není silná vláda, tak opozice není nucena artikulovat svoji pozitivní alternativu a místo toho se vybíjí v protestních akcích. Nic proti nim, ale to je jen "A". Je nutné říci i "B" a to dosud nezaznělo. Je třeba překlopit výdaje státního rozpočtu ze spotřeby na investice. Ale investice nemají volební právo a díky tomu populističtí politici, kteří nedohlédnou dál, než na horizont ani ne čtyř let, neustále nabízejí jen spotřebu.
Neválčil byste tedy z Hradu se sociální demokracií, nebral byste to jako možnost se jí mstít za to, že se rozhodla vás před lety na Hrad nezvolit?
Zcela určitě bych neválčil ani s ČSSD, ani s ODS, ani s jinou stranou. Svoje poslání bych viděl v tom, dovést tyto strany za jednací stůl a zejména je nevystavovat tlaku novinářů. Víte, pane redaktore, každý politik exhibuje, když je před televizními kamerami. Takže tato jednání by probíhala bez účasti médií. Ne proto, že bych chtěl něco tajit, ale abych se vyhnul pokušení některých politiků exhibovat.
S lidmi jako Sobotka nebo Zaorálek nechci mít nic společného
Přivítal byste, kdyby sociální demokracie nějakým nenadálým hnutím mysli dospěla k tomu, že by místo Jiřího Dienstbiera či jiného svého kandidáta, pokud ho ještě zkusí hledat, podpořila vás?
Definujme si nejdřív, co je sociální demokracie. Pro mě jsou to hlavně její voliči. V druhé řadě její členové a až v třetí řadě její funkcionáři. S funkcionáři typu Bohuslava Sobotky nebo Lubomíra Zaorálka nechci mít nic společného....
Natož s Davidem Rathem, že?
David Rath byl, jak dobře víte, jedním z navrhovatelů Jiřího Dienstbiera na funkci prezidenta České republiky. Vážím si členů ČSSD, kteří mi v roce 2003 ve vnitrostranickém referendu dali svůj hlas. A nebyla jejich vina, že poslanci jejich názor nerespektovali, a tak zradili nikoli mě, ale sociální demokracii, která neměla svého prezidenta. Vážím si příznivců a voličů ČSSD, i některých členů vedení sociální demokracie, které nebudu jmenovat, protože bych jim dal polibek smrti. Nevidím důvod si vážit těch členů jejího vedení, kteří sociální demokracii přeměnili v jakousi klientelistickou stranu, podobně jako se v klientelistickou stranu přeměnila ODS.
Zmínil jste se, že vaši kandidaturu na Hrad podpořil i Tomio Okamura (více zde), o němž se také chvíli spekulovalo jako o možném zájemci o Hrad. Nedají vaši příznivci podpisový arch také Václavu Klausovi, že by vás podpořil jako svého možného nástupce?
To já samozřejmě nevím. Václav Klaus jako jakýkoli jiný občan České republiky se bude muset rozhodnout sám. I v jeho případě plně respektuji svobodu volby.
Dmitrij Medveděv a Václav Klaus zahájili výstavu Carský dvůr pod žezlem Romanovců. S hlavou Ruska se stačil pozdravit i expremiér Miloš Zeman.
V čem byste byl jiný prezident než on?
Především bych byl sympatizant Evropské unie.
I třeba sympatizant nalévání dalších evropských peněz do Řecka?
Ne. Kdybyste četl některé mé projevy, tak já jsem odmítl nalévání peněz do Řecka a požadoval jsem, aby vystoupilo z eurozóny. Jsem sympatizant Evropské unie, pokud jde o jednotnou zahraniční nebo obrannou politiku.
A byl byste pro to, aby jednou čeští občané místo koruny platili eurem?
Myslím, že tato otázka dnes není aktuální, protože nemáme pořádek ve veřejných financích. A museli bychom projít ERM II, což je přechodné období, kdy máte fixovat kurs koruny vůči euru.
Euro neskončí, bude společná daňová politika
Bude Česká republika dříve splňovat podmínky pro přijetí eura, nebo dřív skončí euro jako společná evropská měna?
Jsem přesvědčen, že euro neskončí jako společná měna a že naopak bude doplněno jednotnou evropskou fiskální a daňovou politikou. Ale abych se ještě vrátil k Václavu Klausovi, protože se vždy uvádějí rozdíly mezi námi. Já s ním naprosto souhlasím, pokud jde o odpor k zeleným fanatikům, kterým se nesprávně říká ekologové. Zelení o ekologii nic nevědí, viz Kateřina Jacques a její znalosti biomasy. Zelená ideologie je po pádu komunismu největším nebezpečím pro Českou republiku, protože brání výstavbě jaderných elektráren, brání výstavbě dálnic a podporuje kůrovce na Šumavě.
Když mluvíte o rozdílech a společných názorech s Václavem Klausem, jak vnímáte postoj vás dvou vůči Rusku?
Žádný rozdíl tam není. Oba si uvědomujeme, že je třeba podporovat přístup našich podnikatelů na ruský trh. Já bych to možná ještě rozšířil o trhy čínské, indické a brazilské. Všimněte si, že v těchto zemích prakticky krize neprobíhá.
Pokud budeme alespoň trochu vážně brát jinak v Česku dost nespolehlivé průzkumy veřejného mínění, jsou na prvních místech obliby dva nestraníci: Jan Fischer a Jan Švejnar, tedy pan Fischer dříve ve straně byl, podobně jako vy. Proč je taková poptávka po nestranících?
Je to odpor proti politickým stranám, čemuž se vůbec nevidím. Ale já bych vás doplnil. Já jsem byl v komunistické straně v letech 1968 až 1970, zatímco pan Fischer v době normalizace. Tím nekritizuji, jen konstatuji prokazatelný fakt.
Na prezidentskou volbu se i sází. Investoval byste sám do sebe nějakou částku, šel byste si vsadit na to, že budete českým prezidentem?
Nemám rád sázky. O tom, kdo bude prezidentem, nerozhodnou sázkové kanceláře, ale občané. A já jsem mnohokrát řekl, že nemám co ztratit. Já bych vám závěrem citoval Staré pověsti české. Jak víte Durynk byl knížetem Neklanem postaven před tři možnosti. Být pověšen na olši, být sťat sekerou a skočit ze skály. Vybral si oběšení na olši. Já má na rozdíl od Durynka dvě možnosti a žádná není negativní. Být prezidentem, nebo prožívat šťastný podzim života na Vysočině. Obě možnosti jsou pozitivní a o tom, která se uskuteční, rozhodnou občané.
