Tvrdí sice, že už pomalu ztrácí přehled, jestli je víc Ozzák, nebo Bart Simpson, nicméně scénka, která se odehrála při jeho focení před Velkým kinem, v tomto směru leccos napovídá.
Rusové a RusáciPři sportu se ve mně nějaký ten antirusismus občas ozve, ale jinak beru Rusko jako každou jinou zemi. A jestli se s komunisty někdo doopravdy uměl vypořádat, tak jsou to právě Rusové. Mohli bychom se od nich učit. |
"Jéééé, Ozzáááák," zaječeli školáci, kteří procházeli kolem, a vrhli se na Martina Dejdara. A když se jich zeptal, ať ukážou, jak se správně zdraví, bez zaváhání sborově vystřihli ozzákovské "růžky".
Tohle se vám děje běžně?
Tohle se mi děje běžně. (smích)
Koho musíte nejčastěji předvádět, když jste ve společnosti?
Ozzáka nebo Barta. Vysledoval jsem ale, že už není takový zájem o Mrazíka.
Nevadí vám, že musíte hrát dokola to samé?
Vím, že mi podobnými žádostmi chtějí lidi dělat radost, takže se samozřejmě nezlobím. Ale je fakt, že věta "to nejlepší, co jste v životě udělal je, že jste namluvil Barta", mě úplně nenadchne. Mám Barta i všechny ty mrazíky a ozzáky rád, ale dělal jsem i jiné věci.
Zmínil jste, že Mrazík už tolik netáhne. Čím si to vysvětlujete?
Přebije ho spousta dalších věcí, které se vysílají. Pro naši generaci je Mrazík kultovní film, měl v sobě nadsázku a podtexty, který jsme oceňovali. Autorem scénáře je Nikolaj Robertovič Erdman, který byl pro minulý režim nežádoucí osobou, takže například v Rusku Mrazíka příliš neznají.
Znamená to, že když jste byl nedávno s hokejisty v Moskvě, žádné „K Ivanovi zády, k lesu vchodem!“ neproběhlo?
Kdepak, tam by nikdo nechápal, co dělám. (smích)
Když už jsme se dotkli Ruska, jak se tam cítil Antonín Maděra ze Zdivočelé země?
Úplně stejně jako Bart, Ozzák a Martin Dejdar. Dobře. Při sportu se ve mně samozřejmě nějaký ten antirusismus občas ozve, ale jinak beru Rusko jako každou jinou zemi. Do zahraničí jezdím s tím, že jedu dobrovolně a rád, protože to tam chci poznat, takže nehledám nedostatky. Pokud někde zůstávám déle, snažím se přizpůsobit místnímu způsobu života. Dnešní Moskva je navíc úplně jiná než ta, kterou jsem viděl před mnoha lety. A co se týče těch traumat z minulého režimu: jestli se s komunisty někdo doopravdy uměl vypořádat, tak jsou to právě Rusové. Mohli bychom se od nich učit.
Zašel jste se někdy podívat i na Lenina do mauzolea?
Mockrát. Naposledy jsem ho ukazoval i svým dětem. Chci, aby věci uměly vnímat v kontextu. Mimochodem Lenin vypadá pořád stejně – to, že se rozpadá, jsou fámy.
Vraťme se k vašim nejpopulárnějším titulům, konkrétně k Simpsonovým. Těm bylo loni dvacet let. Slavili jste ?
A víte, že ne? Docela mě to mrzelo, zasloužili by si pořádnou oslavu, ale tvůrci se k tomu nějak neměli. Já si z Ameriky dokonce přivezl diář Barta Simpsona, naprostý skvost. Říkal jsem si, že bychom ho mohli u příležitosti narozenin vydat, ale nikdo neprojevil zájem. Tak leda letos – jedenadvacet let značí ve Spojených státech plnoletost, to bude pro Barta taky událost. I když teď mě napadá, že jemu je vlastně v celém seriálu deset, takže teď mu bude něco kolem třiceti. Pane jo, to je teda staroch! (smích)
Zkuste si i tak představit, že jste plnoletý Bart Simpson. Jakou věc byste udělal jako první?
Bart má výhodu v tom, že mu bude v jakémkoli věku pořád jen těch deset let. Může si tudíž dovolit kdykoli cokoli a vždycky mu to projde. To je něco, co všichni celý život chceme a nikdy to nebudeme mít. Splněný lidský sen.
Ještě se u Simpsonů bavíte?
Jasně! Furt je to dobrý a dobrý a dobrý, tenhle seriál se neokouká, což je zcela mimořádné! Zrovna příští týden začneme dabovat nové díly a já se těším jako malé dítě, poslední řada se obzvlášť povedla.
31. prosince 2010 |
Dovedete si představit, co bude, až nebudou žádní Simpsonovi?
Konec světa? (smích) Ne, ne. Člověk musí počítat s tím, že všechno jednou skončí. Až to nastane, bude mi trochu smutno, ale plakat nebudu. Kdybych byl herečka, která seriál dabuje v originále, asi bych to ale prožíval víc. Už proto, že Simpsonovi americké herce fantasticky živí, což se v našem případě opravdu říct nedá. Takže ano, být dabér Barta Simpsona v USA, asi bych řval a mlátil hlavou o zeď. (znovu se směje)
Budu hodný porotce
Nedávno jste se nechal slyšet, že by vás lákala role v thrilleru. Už vám ji někdo nabídl?
To víte, že ne. Thriller české tvůrce neláká.
Tak se poptejte v zahraničí.
Na to už nejsem. Mám rodinu, závazky v divadle...
Nikdy jste o odchodu do zahraničí nepřemýšlel?
Měl jsem období, kdy chuť byla, ale nikdy jsem to nebyl schopen dotáhnout do konce.
Martin Dejdar v Moskvě
Proč? Kvůli rodině?
Tu jsem ještě neměl. Jen jsem věděl, že takový krok neznamená jen říct, že jedu, a jet. Když se chcete prosadit venku, musíte mít něco za sebou, což nebyl můj případ.
Až přijde syn hokejista, že chce trénovat v USA, pustíte ho?
S radostí. Nic lepšího než poslat děti na zkušenou do zahraničí snad jako rodič nemůžu nabídnout. Vlastně už o tom přemýšlíme.
Bart a spol.Vím, že mi podobnými žádostmi chtějí lidi dělat radost, takže se samozřejmě nezlobím. Ale je fakt, že věta "to nejlepší, co jste v životě udělal je, že jste namluvil Barta", mě úplně nenadchne. |
Kdo doma vybírá, na co se budete dívat v televizi?
Děti. Kupodivu to nejsou jenom Potterové, prosadí se i staré věci. Nové pohádky moc ne, podle mě jim chybí humor, často jsou zbytečně vulgární a temné. Ale třeba S čerty nejsou žerty, to je nadčasová záležitost, je v ní všechno – vtip, poselství, láska, úcta, dobro, zlo, spravedlnost.
Brzy vás děti budou vídat jako porotce v soutěži Česko Slovensko má talent. Čím si vás získala?
Přece jen to je nejznámější show na světě a objevit se v ní je dobrá reklama, proč to nepřiznat. "Talent" mě ale taky jako asi jediný z podobných pořadů bavil, není to jen zpěvácká záležitost.
Budete hodný, nebo zlý porotce?
Hodný, já ani jiný být neumím. (smích)
Nemístná otázka, máte ještě dost času, ale přesto: už jste si zkusil představit svůj důchod?
Jednou jsem si ho představit zkusil – a hned jsem toho nechal. Poslední dobou mám kolem sebe dost lidí ve vyšším věku. Půl roku jsem strávil po boku Jiřiny Bohdalové, které jsem chystal narozeniny, a když jsem viděl to její nadšení a činorodost, řekl jsem si: Jaký důchod? Nemáš nárok. Potvrdila mi to tady ve Zlíně i Jitka Němcová, manželka stoletého Otakara Vávry. Dokud se snažíte a myslíte, tak nezestárnete. Takže žádné nohy na stůl.
Nancy Cartwrightová namlouvá postavu Barta Simpsona
Ani vysněné místo, kde by se vám ke stáří dobře žilo, nemáte?
Nevím, kde bych chtěl žít, ale vím, kde bych žít nechtěl: Midsomer a Twinpeaks, to jsou místa, kde se dějí samé divné věci.
A co Springfield?
Tam by to mohlo být fajn – tedy pokud nevybuchne elektrárna. Ale o tu už se pan Burns postará.
