Jak byste popsal natáčení s Romanem Polanským?
Jako velmi, velmi intenzivní práci. Celý Romanův život je intenzivní, takže není divu. Ten člověk je k neutahání, pracoval by pořád. Dám příklad: Dlouhé hodiny jsme zkoušeli a kamera se ani jednou nehnula. Pak byla pauza na oběd a Roman najednou vykřikl: "To je ono, točíme!" Protestoval jsem, že jsem byl připravený celých těch x hodin předtím, ale teď chci jíst. Marně. Roman je velmi autoritativní režisér. Ale také přesvědčivý. Ví přesně, proč co dělá, a vy na to nemůžete nepřistoupit, i kdyby vás to mělo stát život.
To zní děsivě
Ale jen zní. Ano, člověk musel být neustále ve střehu, jet na maximum. Ale nebyla to otročina, nikdo nás do ničeho nenutil; sami jsme cítili, že to tak musí být.
Vybavujete si nějakou obzvlášť těžkou scénu?
Těžký byl hned můj první natáčecí den. Měl jsem začínat snadným dialogem, ale situace se na poslední chvíli otočila a já dostal dlouhatánský šestistránkový dialog. Vedu ho na konci filmu, v letadle. Šílené.
Lidé, kteří film viděli, se přou, zda hrajete či nehrajete Tonyho Blaira. Jak to tedy je?
O PolanskémRoman je velmi autoritativní režisér. Ale také přesvědčivý - ví přesně, proč co dělá, a vy na to nemůžete nepřistoupit, i kdyby vás to mělo stát život." |
Koho tedy hrajete?
Muže, který je herec a hraje ministerského předsedu: v tomhle kruhu jsem se pohyboval celé natáčení. Mimochodem v tom, že jsem podobný part ztvárnil zrovna já, byla také velká dávka životní ironie. Herec většinou do projektů vstupuje s určitou nálepkou, u mě to byla nálepka agenta 007. A od herce, který hraje britského agenta, by se svým způsobem dalo očekávat, že si jednou zahraje britského politika. Já se ale naopak musel soustředit na to, že nikoho konkrétního nehraju, že jsem prostě "jen" muž s komplikovaným vnitřním životem. Znamenalo to jít až ke kořenům postavy, vycházet pouze ze scénáře.
Mluvil jste o své roli s režisérem?
Polanski o postavách s herci nikdy nemluvil, nevysvětloval je - v tomhle jsme měli důvěru. A s mou filmovou manželkou, jinak (herečkou) Olivií Williamsovou, jsme si nad prací sedli jednou. Vypadalo to tak, že jsme šli na večeři, povídali si o scénáři a vypili u toho spoustu dobrého vína. (směje se)
O BondoviBond byl součástí mého života, měl v něm svůj čas i místo. Jsem vděčný, že jsem ho mohl hrát, pomohl mi stát se hercem a teď mi navíc pomáhá posunout se dál." |
Zprávu, že Romana zavřeli, mi poslal kamarád z Berlína. Byl jsem v šoku. Cítil jsem zklamání, zlost a lítost. Nechápal jsem, proč teď - po tolika letech! Ale byl jsem naštvaný hlavně za jeho rodinu. Sám jsem otec, a jako otcové jsme spolu často rozprávěli. Proto jsem soucítil hlavně s jeho blízkými. Zpětně lituji, že jsem se mu lidsky nepřiblížil víc, mohl bych pomoct.
Vnímal jste jeho skandální minulost i během natáčení, před zatčením?
Samozřejmě, že jsme všichni znali Romanovu minulost. Já osobně četl jeho biografie - respektive přečetl jsem vše, co šlo přečíst, než se mi udělalo špatně a vyhodil jsem to. Mým cílem ale bylo poznat Romana jako režiséra, muže a otce, minulost mě nezajímala a ani nezajímá. Nicméně ano, pochopitelně jsme na ni stále někde naráželi. Doufejme, že už tomu bude brzy konec.
Pro mnoho lidí jste přes všechny další role pořád hlavně Bond. Snažíte se z té škatulky vymanit třeba právě tím, že hrajete u Romana Polanského?
Nesnažím se vymanit z ničeho, natož ze své bondovské historie. Bond byl součástí mého života, měl v něm svůj čas i místo. Jsem vděčný, že jsem ho mohl hrát, pomohl mi stát se hercem a teď mi navíc pomáhá posunout se dál. Nebýt té role, nemohl bych si dovolit točit vlastní věci, založit si vlastní společnost. Takhle jsem mohl produkovat snímky jako Matador či Aféra Thomase Crowna, získat nové zkušenosti. Postoupit v kariéře o další stupínek.
Velká multimediální příloha
Smím se zeptat, kam ten stupínek povede?
Teď se snažím hlavně radovat ze všeho, co dělám. Bavím se. I své agenty jsem na to upozornil, přizpůsobili tomu výběr rolí. Nacházím se ve fázi, kdy se dívám na cestu a přemýšlím, kam půjdu, co budu dělat, kam se zařadím. Možná se vrátím na jeviště, kde jsem začínal, nevím. Rozhodně si mnohem víc vážím času, který mám a který je velmi plodný, a užívám si ten pocit čiré radosti.
