Převážně teenageři a děti v doprovodu rodičů či prarodičů sice pištěli seč mohli a Leoš Mareš všechny s přesvědčivostí kolotočáře ujišťoval, jak je hala plná a jak je atmosféra bezvadná, ale rošťáci, kteří se bez většího zájmu o dění na pódiu proháněli po prázdné ploše, byli roztomilým důkazem, jak velkým soustem si tady někdo ucpal hrdlo.
Program Superkoncertu byl nepřekvapivým pokračováním televizního karaoke soutěžících s živou kapelou slovenských profesionálních hudebníků a tancujícím roštím. Každý zazpíval dvakrát po písničce, sesbíral plyšáky, zjistil, že neví, co by řekl do mikrofonu a šel.
Chodúr hrál na klarinet, Šamajda se svlékalFinalisté poslední SuperStar se sešli v 02 Areně |
O trapné okamžiky přitom zejména díky "babicovskému" způsobu moderování Mareše ("výhodou tohohle koncertu je, že všichni zazpívaj dvě písničky a že to budou jiný písničky. He, he, he.") nebyla nouze. Počáteční problémy se zvukem, zpožděné nástupy na pódium a bezradné pauzy před začátky písniček ještě umocnily dojem, že lepší než superkoncert by bylo lepší tohle matiné nazvat superbesídkou.
Její vrchol? Hřivnáč Miro Šmajda sesbíral ovoce, které mu přistálo na pódiu spolu s hračkami, pronesl nesmrtelnou větu "ďakujem za banány" a po hecovačce od Mareše předvedl "rockerský" striptýz pro chudé. Pak už svlečený do půl těla zmizel v nebytí zákulisí.
Jít na Superkoncert byl přesto nakonec povznášející zážitek. Bylo to přijemné ujištění, že továrna na falešné sny jménem Superstar funguje dobře pouze v neděli večer u televize. A pokud si lidi budou hýčkat svůj nezájem, nemusí hudební éter svými zplodinami zamořovat dlouho.
Hodnocení MF DNES: 10 %
