Film by měl být jako kamínek v botě, tvrdí dánský režisér Lars von Trier. Takový kamínek zasel do boty i mnoha divadelníkům, kteří v Česku v poslední době uvádějí divadelní přepisy jeho filmů – za všechny jmenujme komedii Kdo je tady ředitel, kterou v minulé sezoně uvedlo pražské Švandovo divadlo a v té letošní Městské divadlo ve Zlíně.
Aktuálně se zkouší Trierovi Idioti v brněnském HaDivadle, kde mají premiéru ve středu. A není to jediná "filmová" premiéra v divadle příštího týdne. V pražském Dejvickém divadle zase přicházejí s přepisem Kaurismäkiho Muže bez minulosti. Idioty režíruje Jiří Honzírek, Muže bez minulosti Miroslav Krobot. V čem je filmová látka pro divadelníky tak přitažlivá?
Směrem k detektivce
"Film Idioti je vlastně Trierovým jediným snímkem, který zcela dodržuje principy manifestu Dogma 95. To je pro film určující. Točení z ruky zaznamenává v situacích množství bočních mikrotémat, struktura je velmi epická. Herci improvizují i několik hodin a střih si pak vybírá víceméně instinktivně," popisuje Jiří Honzírek Idioty.
Na divadle se přepis toho filmu u nás objeví poprvé, před dvěma lety byl uveden v Německu a teprve loni vznikl jeho překlad do češtiny. "Filmová řeč dialogů si v inscenaci žádá jistou míru stylizace, což by u Triera bylo nemyslitelné. Spíš než o charaktery postav, čitelné navzdory střepovitosti jejich klenby, tu jde o výsledky jejich konání, méně o analýzu jeho příčin," vysvětluje Honzírek.
Se "svými" herci se na film, který Trier označil za "idiotský film o idiotech pro idioty", nedíval. Skupinu intelektuálů v něm spojuje zvláštní zábava – hrají si na mentálně postižené, čímž provokují své okolí. Trierův film rozdělil diváky i kritiky hned po své premiéře v roce 1998.
"Inscenace HaDivadla však filmovou předlohu opouští v principech pro Triera tak důležitých – pracuje s pravidelnými časovými posuny v ději, vyskytuje se tu vražda. Inscenace směřuje k detektivnímu žánru, což ve filmu také nenajdeme," uzavírá Honzírek. Trierovo jméno bude uvedeno v programu divadla vedle dalších osob z tvůrčího týmu.
Bezdomovci na jevišti
Muž bez minulosti Akiho Kaurismäkiho byl v roce 2002 nominovaný na Oscara a získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. Vypráví příběh muže, který je při přepadení zraněn na hlavě a ztratí paměť. Autor označuje film za sociálnědemokratickou romanci, v Dejvickém divadle si v ní zahraje celý soubor včetně personálu z kanceláře.
A navíc i několik bezdomovců, část děje se totiž odehrává v Armádě spásy. V hlavních rolích se představí David Novotný, Martin Myšička, Ivan Trojan či Tatiana Vilhelmová. Režisér Krobot bude v červnu v Národním divadle inscenovat jiný filmový přepis, shodou okolností Trierův Dogville.
"V Muži bez minulosti je cítit touha po prostých věcech, jako je vztah či domov. Kaurismäki míří k happy endu, protože by chtěl, aby příběh tak skončil, ale současně je jasné, že to ve skutečnosti tak není," říká Krobot.
Kaurismäki má mnohem pevnější scénář než Trier v případě Idiotů. Ostatně vydařené přepisy filmů na divadle vycházejí většinou z literárních předloh, které následně jejich filmové zpracování proslavilo, což je případ inscenace Fincherova Klubu rváčů v divadle v Ústí nad Labem, Welshova Trainspottingu v Divadle Petra Bezruče v Ostravě či opět Trierova opusu Prolomit vlny v Městských divadlech pražských.
Ukázkovým příkladem takového přepisu jsou i Postřižiny v Divadle ABC. A filmy se objevují i v přepisu tanečních představení – úspěšný film Control hrají v Divadle Ponec pod názvem Kdo je Anik? Všechno jsou to filmy, které si zasloužily přízvisko kultovní. Což je právě ten důvod, proč po nich sáhli i divadelníci. Nejen proto, že slavný titul přiláká do divadla víc diváků, ale proto, že jejich témata jsou divácky prověřená.
