Barokní čest je závažnější než individuální život a morálka diktovaná obcí je pro jedince závazná, ať chce nebo ne, píše ve své studii o díle Pedra Calderóna de la Barca překladatel Vladimír Mikeš. Z Calderónova monumentálního díla, čítajícího na dvě stovky titulů zápletkových komedií pláště a meče, náboženských či filozofických her, si Divadlo v Dlouhé vybralo jednu z jeho "tragédií cti", hru Lékař své cti.
Kus připravili režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek, pro které jde již o třetího Calderóna: Lékař své cti přichází po Zázračném mágovi v Národním divadle a Znamení kříže v Městském divadle Brno. Lékař své cti patří do skupiny takzvaných tragédií cti.
Slovy Vladimíra Mikeše: "Těmto Calderónovým hrám je společný jeden paradox: jsou označovány za dramata cti, ale trestající vraždí nejčastěji ze žárlivosti, k níž stačí podezření. Žárlivost jej bezhlavě žene až za hranice rozumu."
Obětí démona žárlivosti a domnělé cti je mladá a krásná Doňa Mencía, žena Dona Gutierra. O Mencíu se uchází králův bratr, "juanovský" typ svůdce Don Enrique. Mencía marně obhajuje svou nevinnost: manžel ji "pro jistotu" drasticky zabíjí.
Jenže v momentě, kdy divák očekává katarzi v potrestání vraha, naplno vyhřezne dobová morálka, podle níž je světská spravedlnost slepá. Král Donu Gutierrovi odpouští, neboť jednal v zájmu své cti. Mrtvola Doni Mencíi ještě leží v domě a Gutierre si již bere svou milenku.
Muž žalářník, žena vězeň
Láska je v tragédiích cti citem doslova zhoubným, až se mění na "necit": zmocňuje se všeho, milovanou bytost chce absolutně vlastnit včetně jejích nejtajnějších myšlenek a strašlivě trestá zradu, byť jen domnělou.
"Svátost manželství se tak vlastně stává žalářem pro oba manžele. Muž je žalářníkem a žena vězněm," říká režisérka Burešová a dramaturg Otčenášek doplňuje: "Calderón v těchto hrách upozorňuje právě na tuto podivnou morálku. Na půdorysu křesťanské mravnosti vlastně existuje ještě jeden skrytý bůh, a tím je veřejné mínění – to vyvolává teror a v jeho jménu se vraždí."
Žena je ve Španělsku té doby považována za bytost slabou a zcela v moci muže, již jen podezření z nevěry ospravedlňuje krvavá jatka. "S cizím mužem nesměla ani zůstat sama v místnosti, protože se předpokládalo, že se ji pokusí svést," podotkla Hana Burešová.
Dona Gutierra hraje Miroslav Táborský a nešťastnou Mencíu Helena Dvořáková, která s Burešovou připravila již nábožensky mystické Znamení kříže. "Zatímco Julie ve Znamení kříže se o čest pere a podobně jako muži nastavuje pasti, Mencía se brání pouze dovolenými prostředky a končí jako obětní beránek okolností," srovnává své hrdinky Helena Dvořáková.
Vášeň, patos i horor
Štěpán Otčenášek upozorňuje, že Calderón je živý i dnes. Zaprvé: samo téma uzurpující vlastnické lásky se objevuje i v té nejliberálnější společnosti. "Zadruhé je to velmi kvalitní autor. Jeho postavy jsou neschematické, básník je vodí od volby k volbě a staví je do dilematu. Patetické a vypjaté scény střídá podobně jako Shakespeare s parodickými výjevy, aby si publikum mohlo oddechnout. A zatřetí mistrně ovládá budování napětí a gradace, situace po špetkách zahušťuje tak, až vzniká doslova horor," popisuje dramaturg.
I v Lékaři své cti – podobně jako ve hře Život je sen – se objevuje motiv tíživého snu, v němž se stírá hranice mezi realitou a imaginací. Pro divadlo je současně výzvou Calderónova řeč vázaná i jeho místy vypjatý barokní patos a vášnivost.
"Ani jedno se v českém divadle příliš nevyskytuje, přitom je dobré se čas od času s obojím porovnat. V Lékaři své cti je patos poněkud tlumený, Calderón je v tomto kuse především diagnostikem," doplňuje Štěpán Otčenášek.
