Proniknout do systému České filmové a televizní akademie (ČFTA), která mimo jiné rozhoduje právě o tom, kdo dostane Českého lva, vyžaduje hodně trpělivosti. Nikdo si totiž není ničím jistý.
"Zeptejte se kolegy, ten tomu rozumí líp," řekne jeden akademik. "Jestli je hlasování povinné? A víte, že netuším? Zeptejte se kolegy," odvětí kolega. Vypadá to beznadějně, ale když chvíli pátráte, nakonec se vám cestu, která vede z kina k přebírání sošky, přece jen podaří zmapovat.
Hlasovat pro sebe? Neexistuje!
Začneme od akademiků: jedině oni mohou mluvit do toho, jestli ten který film získá nebo nezíská Lva. Sloveso mohou je přitom více než důležité, účast na lvím hlasování totiž není povinná.
"Když má někdo pocit, že toho neviděl dost na to, aby se cítil kompetentní hlasovat, samozřejmě může odmítnout a nic se neděje, dál je členem ČFTA. Stejně tak neexistuje povinnost hlasovat ve všech kategoriích - co vynecháte, je jen na vašem posouzení. S jedinou výjimkou: hlasovat v kategorii, jíž se sami účastníte, statut zakazuje. Jinými slovy sám sobě nikdo pomoct nemůže," vysvětluje zakladatel ČFTA a Českého lva Petr Vachler.
Střihač Jan Mattlach, jinak člen prezidia ČFTA, mu dává za pravdu: "Letos mám v soutěži Hlídače č. 47, takže je jasné, že kolonku se střihem vyplňovat nebudu. Nebylo by to fér. I když střih v Hlídači je samozřejmě skvělý," směje se.
Akademikem se člověk můžete stát dvěma způsoby. Buď dostane Českého lva, nebo má Oscara, Evropskou filmovou cenu či aspoň nominace na ně, a nebo ho na členství navrhne někdo z prezidia a třípětinovou většinou ho schválí.
"Zatím naposledy do Akademie vstoupil Ivan Trojan, držitel čtyř Lvů. Prvního dostal už v roce 2002, ale s členstvím nějaký čas otálel. "Jinak je samozřejmě zájem o členství velký, i proto plánujeme v březnu svolat schůzi a hlasovat o přijetí nových členů," říká Vachler s tím, že jedním z podnětů k rozšíření akademie je i vznik nových televizních kanálů.
"ČFTA nemá ve svém názvu slovo televizní náhodou, složení členů tomu ale neodpovídá. Neříkám, že přijmeme spoustu nových lidí, ale rozhodně jich pár přibude," soudí Vachler.
Mattlach pak také připomíná, že další možností, jak se stát akademikem, je ještě uznání čestného členství: "To se týká především filmařských bardů. Za svůj život natočili spoustu filmů, ale teď už tak často netočí, nebo třeba žijí za hranicemi a na Lva nebo Oscara by se načekali." Čestnými členy ČFTA jsou například Miloš Forman, Vojtěch Jasný nebo Igor Luther.
Lev: přísně tajné
Zatímco seznam akademiků je veřejně přístupný na stránkách ČFTA, to, jak který z nich hlasoval ve lví soutěži, se nikdo nikdy nedoví. Hlasování o cenách je tajné. Každý sice vystupuje pod svým jménem, ale obálky se zalepují, u otvírání je notář a vyplněné formuláře nesmějí být zveřejněny.
"Je to logické. Český filmový trh je malý a asi si dovedete představit, jakou nevraživost by způsobilo, kdyby se kolega o kolegovi dozvěděl, že mu nepřál vítězství. Všichni by se nenáviděli a kdo by tu pak točil filmy," směje se Mattlach.
Kapitola sama pro sebe je způsob, jakým se akademici k soutěžním filmům dostávají. Teoreticky by měli všechny filmy vidět na projekcích, které pro ně Akademie speciálně pořádá, dokonce opakovaně. V praxi se na ně samozřejmě do kina dostane jen málokdo.
"Nezapomeňte, že většina akademiků jsou aktivní filmaři. Jinými slovy pořád jsme na place nebo ve střižně, a když už se dostaneme do kina, tak v lepším případě na premiéru kolegy, ale spíš to doháníme doma, u DVD přehrávačů," vysvětluje Mattlach.
Film až do domu
Zhruba polovina producentů už se také naučila posílat kopie svých filmů akademikům přímo domů - tak, jako se to běžně dělá v Hollywoodu. U snímků z první poloviny roku to jde bez problémů, komplikace nastávají v případě, že jde o titul, který má premiéru ke konci roku, jako například Sněženky a machři po 25 letech.
"Každý producent se pochopitelně bojí, že se film dostane ven dřív, než má. Akademici jsou spolehliví, žádný únik jsme nezaznamenali, ale teoreticky může přijít třeba váš potomek, popadnout disk a běžet s ním za kamarády, a je vymalováno. Proto ta opatrnost. Jenže stíhejte potom nakoukat všechny filmy včas," říká Mattlach.
Proto se také pro akademiky přidávají projekce i mezi nominacemi a hlavním večerem. "Ne každý akademik hlasuje hned v prvním kole, ani nemusí. Pro zaneprázdněného člověka je jednodušší nechat filmy projít sítem, a pak zhlédnout jen snímky, které se dostaly do užšího výběru. Ne že bych to podporoval a ne že by to bylo časté, ale taková je realita," říká Vachler a připomíná, že na druhou stranu díky tomu získává druhé kolo na dobrodružnosti.
"V podstatě totiž nezáleží na tom, kolik který snímek nabral v nominacích. Hlasy se vynulují, soutěž začíná nanovo a tím, že mohou přibýt hlasy těch, kteří se prvního kola nezúčastnili, může být výsledek pro všechny překvapením," uzavírá Vachler.
Česká filmová a televizní akademie Vznikla 13. dubna 1995. Kromě toho, že funguje jako rozhodčí orgán pro udělování Českých lvů a nominuje české filmy na výroční ceny americké Akademie filmových umění a věd (Oscar), má na starosti pořádání a spolupořádání kulturních produkcí, festivalů a přehlídek, vytváření a aktualizace databanky všech českých herců, filmových a televizních tvůrců a vydávání filmových ročenek. Má 182 členů (včetně 9 čestných), v čele stojí patnáctičlenné prezidium (Miroslav Ondříček-prezident, Jiří Hubač, Ivo Mathé, Petr Vachler-ředitel, Jiří Bartoška, Saša Gedeon, Jan Svěrák, Ondřej Trojan, Eva Zaoralová, Jaroslav Bouček, Václav Marhoul, Alois Fišárek, Čestmír Kopecký, Jan Mattlach, Karel Smyczek).
