Za všechno může jeho skladba Jožin z bažin, kterou zná v tuhle chvíli v Polsku asi víc lidí než českou hymnu. Na internetu se totiž na začátku roku objevil třicet let starý videoklip, v němž vedle Mládka tančí Ivo Pešák.
Jožin od té doby nakazil celé Polsko, tamní mládež napodobuje Pešákovy kreace, na polských zdech se objevují nápisy Jožin prezidentem. Mládek se v Polsku stal skutečnou hvězdou.
"Banjo Band se připravuje na dvě nejbližší televizní vystoupení, polští režiséři už chtějí k našim písničkám i mé průvodní slovo, a tak mám hlavně já trochu fofr. Příprava na taková natáčení je pro mě dvakrát obtížnější, než byla příprava na naše televizní natáčení v Česku. Ale když se to povede, mám dvojnásobnou radost," říká muzikant, jehož muzika je hlavně humoristická a on sám se hrdě označuje za profesionálního baviče.
Nedávno jste řekl, že peníze pro vás znamenají míň než sláva. To byl vtip, nebo jste to myslel vážně?
Vidím, že asi přestanu v rozhovorech vtipkovat, musím si dávat pozor na pusu. To, že na mě občas někdo pokřikuje na ulici, je to poslední, co by mě nějak motivovalo.
Takže jsou pro vás naopak důležitější peníze?
Než sláva jsou pro mě určitě peníze důležitější. Ale nikdy jsem je nevydělával ničím, co by mě nebavilo. Všechno, co dělám, je současně i můj koníček, takže je to pro mě zábava. A musím říct, že jsem se zatím nikdy nenudil.
Nikdy jste nebral muziku vyloženě jako byznys?
Ne. Ale jiná věc je, že z toho celkem slušný byznys občas sám vyplynul, čemuž jsme se jako kapela samozřejmě nikdy nebránili. Stejně jako teď přišel bez našeho přičinění úspěch v Polsku. Publikum si nás našlo také samo.
Učil jste se polsky. Jste schopný v polštině konverzovat? Nebo se učíte vtipy nazpaměť?
Konverzuji zatím jen chabě. Svoje texty jsem se v polštině musel samozřejmě naučit nazpaměť, ale na rozdíl od vystoupení v Německu v 80. letech alespoň vím, co říkám. V polštině se mnohem lépe orientuji. I když musím říct, že i v Drážďanech tehdy reagovali lidi podobně jako nyní v Polsku. Když texty v němčině četla kolegyně Lenka Plačková, která je jazykově zdatnější než já, rozuměli velmi dobře a smáli se stejně jako Češi.
A jak to vypadalo, když jste se letos v Polsku poprvé postavil na pódium?
Na první představení do Opole jsme jeli s obavami. Nebyli jsme si jistí překladem a slovními gagy, stačí totiž skutečně malá nepřesnost a cizinec neporozumí. Cizinci se po vtípku nezvedne ani koutek. Takže reakce v Opole nebyla taková, jakou jsem po zkušenosti z Česka očekával. Pár textů jsem musel vyměnit a pak už to bylo dobré. Ivan Mládek
Jak dlouho jste polskou show dával dohromady?
Napsal jsem ji za dva dny, během dalších dvou týdnů se text překládal a dalších deset dní jsem se ho učil. Spolupracoval jsem s několika překladateli a pomáhala mi i jedna známá Polka, která žije v Praze.
Chytily se kromě Jožina v Polsku ještě další texty?
Diváci na představeních po nás chtějí ty skladby a průpovídky, které znají z televize, z internetu nebo z desky Jožin z bažin v Polsce, která se v Polsku šíří. Nejčastěji požadují Prachovské skály, Jez, Lindu a pohádku O Sněhurce. Ale jestli se tyhle mé výtvory v Polsku opravdu chytily, to ukáže až čas.
Pamatujete si na moment, kdy jste se o úspěchu v Polsku dozvěděl?
O situaci v Polsku mě první informoval náš manažer - zpočátku jsem si myslel, že je to nějaká sranda.
Ale nebyla. Koukal jste na internetu na reakce, které v Polsku Jožin vyvolal? Co jste jim říkal?
Sám jsem se na to nekoukal, ale občas mě někdo informuje. Jsou to lichotivá čísla, asi před měsícem vidělo Jožina už víc než deset milionů lidí.
Už jste v Polsku tak slavný, že vás poznávají i lidi na ulici?
Na ulici nás každý druhý Polák poznává, ale to ještě neznamená, že jsme slavní. Být známý neznamená být už slavný.
Čím si vlastně vysvětlujete zájem Poláků o vaši muziku?
To si asi neumí vysvětlit nikdo. Umíte si snad vysvětlit, proč se u nás kdysi chytla "céčka"?
Protože to byla hračka a vzácnost, která se tu za komunismu nedala sehnat.
No a v Polsku se zase za kapitalismu nedala sehnat na CD taková pitomost s dvěma tak krásnými lidmi, jako já a Ivo Pešák. Jeden polský režisér nám říkal, že v Polsku je plno kabaretů, které dělají blbce kde z koho, ale že tam chyběl někdo, kdo si tak dokonale dělá blbce sám ze sebe. Ale chtěl bych dodat, že udělat ze sebe blbce na pódiu tak, aby se tomu lidé smáli, to není zas tak úplně snadné. Udělat ze sebe blbce tak, aby se lidi nesmáli, to je snadné velice.
Ptal jste se polských kolegů nebo posluchačů, co je na Jožinovi a jiných písních dostalo?
Neptali jsme se, ale dá se to uhodnout. Vlezlá melodie, snadno zapamatovatelný legrační slogan, záměrně připitomělý text a úderná choreografie s Pešákovým neodolatelným tanečkem, Bošinovým basováním na kravský zvonec a Gerendášovým trikem se sklem. A také Poláky baví čeština, prý je legrační, prý šišláme jako malé děti. Drzost, co?
Poláci si z češtiny tradičně dělají legraci, bylo to u vás také tak?
Snem všech showmanů, komiků, vypravěčů, hudebních klaunů a mimů je, aby se jim lidi smáli. Když Poláky baví české písničkové texty, tak to je další naše devíza navíc. Co lidí se snaží dělat legraci a nikdo se jim nesměje! Nebo na jejich moudré vtipkování jen tleskají - to je snad ještě horší.
V Trutnově jste zažil před lety na festivalu překvapení s nenadálým úspěchem. Co pro vás znamená víc? Aplaus od rockerů, nebo "nová kariéra" v Polsku?
Naše představení v Polsku jsou atmosférou podobná těm, která máme v Česku na rockových festivalech či v rockových klubech. Máme rádi každé publikum, které má rádo nás.
Neměl jste nikdy ambice dělat vážnější písničky?
Dělat vážné písničky mě nikdy ani v duchu nenapadlo. To snad dělá dost lidí, ne? Od písničkářské a bavičské profese jsem odbočil jen malováním, ale i obrazy jsem bral vlastně jako prostředek pobavit... Samozřejmě také za účelem obohacení se. Nestydím se za to, že jsem profesionální bavič.
Není vám přece jen líto, že vaši muziku berou lidé jako legraci?
Pane bože, proč?! To je naše pýcha, že lidé berou naše písničky jako legraci!
Také jste popisoval, že lidi jsou jako malé děti - že když komik ze sebe na pódiu dělá blbce, oni si myslí, že je blbec i v civilu. Pořád to u vás platí?
Já jsem neříkal, že to tak chápou všichni lidé. Jenom někteří. Ale komici a baviči se na ně nezlobí, je to pro ně zábavné. Když si lidé myslí, že se podobají svým rolím, svědčí to o tom, že je hrají dobře.
Pobavilo mě, když jste o sobě otevřeně tvrdil, že v soukromí jste protivnej blbec. To vám někdo řekl?
Takhle přesně mi to nikdo přímo neřekl, lidi jsou pokrytci, jediný upřímný člověk na světě je moje manželka. Že jsem protivný blbec mi sice nikdy neřekla, je to jemná, inteligentní osoba, ale sem tam nějaký ten kretén jí ulítne.
Fungujete už přes třicet let a říkáte, že všechny své písničky máte nerad. Opravdu na žádnou nejste ani trochu hrdý?
Jsem schopen vám spíš říct, které písničky považuji za ty zdařilejší, ale o nějakém citovém vztahu tady nemůže být řeč. A jsem, bohužel, většinou spokojen s písničkami, které vůbec nejsou známé. Takže ani nemá cenu, abych je jmenoval.
