Muzikant, který na festivalu s úspěchem poprvé koncertoval v roce 2001, se totiž nevyjádřil k podezření ze spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Jeho koncert na akci, která je už mnoho let dostaveníčkem odpůrců minulého režimu (a letos je věnována Václavu Havlovi, jehož příjezd na festival se očekává), bylo proto zrušeno.
Pořadatelé opakovaně kontaktovali Neckářova bratra Jana a navrhli různé možnosti řešení situace. "Opět přes média se dovídám, že jste vyjádření mého bratra stále neobdrželi. Znovu tedy opakuji – žádné nebude. Bratr se ničím neprovinil, na nikoho nedonášel, došlo pouze ke zkreslení, zneužití a překroucení informací novináři z LN tak, aby bylo co nejvíce poškozeno naše jméno," odpověděl Jan Neckář.
Začátek s Monkey Business
Dvacátý ročník vypukl ve čtvrtek, kdy už od brzkého odpoledne proudily do areálu na Bojiště zástupy příslušníků "festivalového národa", stavěly svá dočasná obydlí ve stanovém městečku, obsazovaly nejvýhodnější místa v hledišti a oslavovaly setkání po roce prvními nápoji.
"Tolik lidí tady na čtvrteční zahájení nikdy nebylo, ani loni, kdy tu hráli Killing Joke," řekl iDNES.cz organizátor festivalu Martin Věchet. "Odhaduju to tak na osm až devět tisíc lidí," dodal při pohledu do hlediště amfiteátru ve chvíli, kdy se na pódiu odvazovali první účinkující Monkey Business.
Byla to možná trochu sázka do loterie, zařadit vystoupení tak populární kapely na úplný začátek, ale v Trutnově nikdy nic neběží podle zavedených festivalových pravidel. Ostatně, právě tato sázka se vyplatila a nadšení diváci nechtěli partu Romana Holého s výtečnými zpěváky Matějem Ruppertem a Tonyou Gravesovou dlouho pustit z pódia.
Od Goulda k Bambini
"Jsem rád, že je tu hlavně tolik mladých lidí, i když jsme asi nejstarší festival svého druhu," liboval si Věchet a s šibalským úsměvem poznamenal: "Ale od zítřka do nich začneme hustit underground, všechny ty Plastiky a Dégéčka."
To už ale pódium zahříval Billy Gould, bývalý člen slavných Faith No More, s německou kapelou Harmful, v níž hraje jako host na kytaru. Ač nešlo o žádný hudební zázrak, magie místa a nostalgická vzpomínka na koncert Faith No More před deseti lety sehrály pozitivní roli.
První letošní trutnovský večer, na němž všechny kapely zahrály v délce regulérního koncertu, nikoli obvyklé zkrácené festivalové sety, zakončil americký New York Ska Jazz Ensemble radostnou "skákací" muzikou.
Páteční hlavní program zahájili ve 14 hodin Bambini di Praga, které měl podle původního předpokladu dirigovat Bohumil Kulínský. Protože má ale kvůli známé kauze soudní zákaz přicházet do jakéhokoli styku se členkami sboru, zřejmě do Trutnova vůbec nepřijede.
OFICIÁLNÍ PROHLÁŠENÍ POŘADATELŮ FESTIVALU
K NEÚČASTI VÁCLAVA NECKÁŘE
Spolupráci s StB bychom čekali spíše od Helenky Vondráčkové než od Václava. Byť se to někomu může jevit jako příběh z jiného světa, požádáme jej o vyjádření, za jakých okolností byl k této spolupráci hyenami z tajné bezpečnosti přinucen.
Komunistická StB v minulosti ovládala a ovlivňovala mnohé oblasti nejen života vezdejšího, ale i v dalších východních zemích, a to včetně kultury. Jejich metody byly mnohokrát dost drsné a drastické. Kdo se s nimi nesetkal, lehce odsoudí. Tyto věci se nedají paušálně posuzovat, jsou za nimi různé osudy.
Václava jsme měli možnost poznat jako citlivého člověka, u něhož až někdy nevíte a jste na rozpacích, mluvíte-li s mužem či ženou. Ideální oběť. Nicméně, pokud se prokáže, že skutečně někomu vědomě ublížil, a k celé věci se odmítne vyjádřit – což považujeme za nejnešťastnější řešení – je možné a nevylučujeme, že na festivalu nevystoupí.
Z informací, které nyní máme, nevyplývá, že by se jednalo o „StBáka“ ražení Nohavici, jenž například podepsal petici za propuštění náčelníka Václava Havla z vězení, aby pak ty, kteří mu ji donesli a podepsali, udal tajné bezpečnosti, nebo Jima Čerta, harmonikáře, který za donášení na své kamarády dokonce bral peníze.
Václav Neckář alespoň jako Nohavica v písních nemoralizuje, nezpíval a nezpívá o čistotě, přátelství, poctivosti a vznešených věcech a ideálech, aby vzápětí někoho práskl, ale o Massachusetts, lékořici, koupené a darované kytaře, planetách, lásce a o tom, jak se prochází po Václaváku, nebo jen tak vyzpívával Ša-la-la-la-li. „Časy se mění...“.
Na hlavu postavené je především to, že ti, kteří celý ten udavačský aparát řídili, výkonné hyeny StB, jež lidi nutily ke spolupráci a práskačství, zůstávají ukryty v pozadí a nemluví se o nich, navíc většinou díky kontaktům z minulosti vesele a v klidu podnikají, zatímco obyčejní pěšáci, často v podstatě nedobrovolné oběti estébáků, jsou vláčeni po médiích.
