To, že Francouzi hledají hlavu svého státu, poznáte v Alsasku jen z legálně vylepených plakátů prezidentských kandidátů. A i těch je poskrovnu - častěji narazíte na pozůstatky velikonoční výzdoby: barevná vajíčka a figurky králíků.
Alsasané se zkrátka nenechávají volbami znepokojit a užívají si život plnými doušky. Popíjejí svá vína, jezdí na výlety a do noci se baví u večeře se svými přáteli. Nikam nespěchají. Život se zde probouzí kolem desáté hodiny dopoledne a ruch ulice neustává ani po dvanácté v noci.
S čápem nad hlavou
Češi zatím Alsasko příliš neznají. Když zavítají do Francie, navštíví spíše hlavní město nebo přímořské oblasti. Alsaský region je přitom zcela svébytným krajem, který navíc není vůbec daleko. Autem se sem dostanete za několik hodin, cesta letadlem trvá jen něco přes hodinku. Pak už vás přivítá bohatá země s hrázděnými domky, do dálky se táhnoucími vinicemi a všudypřítomnými čápy.
Čáp je tradičním symbolem Alsaska, potkáte jej zde téměř na každém kroku. Kromě těch plyšových, kteří se prodávají ve stáncích s turistickými suvenýry, zde čápi sídlí snad na každé kostelní věži či střeše. Někteří jsou tak krotcí, že se procházejí i mezi lidmi. Dříve postupně vymizeli, od 70. let minulého století se však čápi do země opět vracejí a daří se jim dobře. Však si je také Alsasané hrdě hýčkají.
Země, o kterou se přela Francie s Německem
Zdejší region je charakteristický dvojí identitou, kterou si člověk uvědomí už na první pohled. Území se v průběhu dějin několikrát stalo předmětem sporů mezi Francií a Německem - jednou patřilo těm, jindy oněm.
Oba národy zde zanechaly své nesmazatelné stopy, a tak budete mít v Alsasku místy dojem, jako byste byli v Německu, ale jen do chvíle, než vás tisíc a jedna věc přesvědčí, že vás obklopuje sladká Francie.
Místní to charakterizují s úsměvem - "tradicemi a původem jsme Němci, politickým myšlením Francouzi", říkají.
Někteří se dokonce považují za hrdé Alsasany, kteří se nechtějí hlásit ani k jedné z národností a rádi by byli sami a sví. A nelze se jim divit, generace jejich babiček a dědečků totiž jen za svůj život zažila čtyři změny občanství (kdy se region několikrát měnil z francouzského na německý a zpět). Nutno přiznat, že zajímavostí a specialit tu je tolik, že by na takový další národ klidně vystačily.
Německo-francouzské prolínání
Zdejší dvojakost může být pro turisty zajímavá - návštěva jedné země tak přináší dvojí různé zážitky. Alsasko není klasická Francie jako třeba Paříž nebo Provence. Přesto si zde francouzský styl života můžete vychutnávat do sytosti. Do toho všeho neustále probleskují německé tradice z doby, kdy zdejší kraj patřil pod Svatou říši římskou národa německého. A právě toto kulturní prolínání je zdejším specifikem.
V Alsasku se v sobě zkrátka snoubí dvě různé tradice, dvě kultury, dvě země, dva národy. Historická centra měst se svými hrázděnými domky a místy až přehnanou výzdobou jsou typicky německá, stejně tak tradiční kroje, jídla, ostatně i názvy měst.
Vše je pečlivě uklizeno, z oken a nespočetných truhlíků visí trsy barevných květin, na domech pak malebné a mohutné kovové vývěsní štíty s roztomilými motivy a figurkami. Když si do takových míst vyrazíte brzy ráno, když ještě všichni spí a ulice jsou prázdné, budete mít dojem, jako byste se na chvíli ocitli v pohádkovém městečku.
Složitou historii připomíná specificky alsaský dialekt, jakási směs němčiny s francouzštinou. Na druhou stranu se zde můžete domluvit i německy, protože mnoho lidí tento jazyk svých předků bez problémů ovládá.
Německé ozvuky naleznete i v tradiční alsaské kuchyni. Některé pokrmy jsou dokonce blízké té naší: například alsaské oblíbené jídlo - sauerkraut (kyselé zelí, francouzsky choucroute) - se zde sice nejí s knedlíkem, ale i s bramborami a uzeným, párky a kusy vepřového je výborné a pro našince nepředstavuje nic neznámého. K tomu tradiční pivo, které se zde (kromě pěstování vína) vaří ve velkém. Rádi se zde pochlubí i bábovkou, kterou považují za svůj objev - ač se příliš neliší od bábovek, které známe my. Inu, habsburské dědictví, jak zde s úsměvem říkají.
Vše ostatní je pak francouzské - Alsasané francouzsky myslí, francouzsky žijí a nechlubí-li se zrovna svými tradičními pokrmy, tak i francouzsky jedí.
Ráj pro milovníky vín
Alsasko nabízí velkou škálu možností, jak si dovolenou užít - v několika zdejších velkých městech či přilehlých malebných vesničkách si každý přijde na své.
Můžete se procházet po muzeích, obdivovat architekturu zdejších stavení či katedrál, objevovat taje a překvapení francouzské kuchyně či ochutnávat všudypřítomné víno, jehož symboly potkáváte, podobně jako čápa, na každém kroku.
Víno je vůbec zdejším pokladem. Alsasko je na pěstování vína ideálním místem a zdejší vinice produkují výborné odrůdy zvláště toho bílého. Na některých místech jsou i na české turisty a milovníky hroznů připraveni - například v Zellenbergu do ruky dostanete v češtině vytištěný skládací letáček o zdejších odrůdách, takže už stačí jen ochutnávat a vybírat.
Pro ty, kteří se rádi projdou a vyšlápnou si nějaký ten kopec, je zdejší krajina jak stvořená. V dálce za městem už se totiž začínají zvedat hory a zříceniny starých hradů lákají k jejich dobývání. Z hradeb pak člověk vidí daleko do kraje - městečka, vesnice a vinice má jako na dlani. A že tady zřícenin je - v historii jich v celém Alsasku bylo kolem pěti stovek, do současnosti se jich zachovala více než polovina.
Historie za zdmi kláštera
Pokud milujete historii a nechcete se zrovna trmácet po zříceninách, nabízí Vám zdejší kraj mnoho rozličných muzeí.
Klasické a prestižní muzeum Unterlinden v budově bývalého dominikánského kláštera ve městě Colmar je plné starých věcí, maleb, zbraní či předmětů denní potřeby starých Alsasanů - naleznete zde nábytek, vývěsní cedule a štíty, pečící formy, hračky a jiné ozvuky zašlých staletí.
Nejslavnějším dílem, které zde můžete spatřit, je však několikaúrovňový oltářní obraz od Matthiase Grünewalda z počátku 16. století. Zobrazuje Ježíšův život a další výjevy ze života svatých. Dříve byl umístěn v jednom z kostelů a při různých církevních příležitostech byly vždy jeho jednotlivé obrazy odhalovány. To, co předchozí generace mohly spatřit třeba jen jeden den v roce, mohou nyní turisté obdivovat po celý rok - všechny části oltáře jsou vystaveny v hlavní lodi klášterního chrámu.
Socha svobody
Muzeí je ale v Colmaru i dalších městech více. Jen v Mulhouse můžete navštívit Železniční muzeum, Muzeum elektřiny či největší automobilové muzeum na světě se speciálním zaměřením na vozy Bugatti. Pro jemnější povahy muzeum tapet v Rixheimu, rodný dům Alberta Schweitzera v Kaysersbergu či překrásný skanzen (Écomusée) v Ungersheimu, ze kterého budete uneseni.
Bartholdiho muzeum dá zase odpověď na otázku, proč na okraji města Mulhouse spatříte nadživotní sochu Svobody, která vás na chvíli znejistí, protože byste ji tu nečekali. Její autor, Auguste Bartholdi (1834-1904), byl totiž colmarským rodákem a v jeho rodném domě naleznete sbírku jeho sochařských prací včetně prvních návrhů na tento nejznámější americký monument.
AlsaskoAlsasko, ač nejmenší, je zároveň jeden z nejbohatších a nejprůmyslovějších regionů Francie. Nachází se na východě země u hranic s Německem a Švýcarskem. Tvoří ho dva departementy a za jeho hlavní město se považuje Štrasburk. Dalšími velkými městy pak jsou Colmar a Mulhouse. Od pátého století byla země součástí Franské říše, později Svaté říše římské národa německého. V průběhu třicetileté války si území přivlastnili zpět Francouzi, po prusko-francouzské válce (1870-71) připadlo opět Německu. Po první světové válce bylo připojeno k Francii, během druhé světové války se stalo součástí Německé říše. Po válce pak bylo Alsasko znovu pofrancouzštěno. |
Jak do Alsaska
|
Do Alsaska se dostanete autem přes Německo, cesta trvá maximálně šest hodin. Nejpohodlnější a nejrychlejší je ovšem letecká doprava. Letenku do Basileje získáte ve švýcarské letecké společnosti Swiss už za 1800 korun, přičemž v ceně jsou zahrnuty veškeré poplatky a je konečná. Příjemná cesta letadlem trvá lehce přes hodinku a na basilejském letišti můžete vystoupit rovnou na francouzskou stranu (kromě švýcarské a německé). Z letiště je to pak do Alsaska slabou půlhodinku autem po příjemné dálnici.
