Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Na první pohled by se mohlo zdát, že každá z obou slavných osobností, které od sebe dělí celá muzikantská generace, patří do jiného jazzového "podsvěta" - nejpopulárnější alba Pata Methenyho inklinují k popu, Brad Mehldau je zase prototypem jazzového intelektuála, který do své hudby čerpá podněty z evropské klasiky. Jenomže nic není tak černobílé.
Metheny má svou druhou polohu v nejrůznějších komornějších projektech mimo Pat Metheny Group a Mehldau nejenže rád zpracovává motivy více či méně známých songů z oblasti popmusic, ale v minulosti jako sideman hrál i mnohem přímočařejší muziku. Ostatně, právě na albu saxofonisty Joshuy Redmana Chill z roku 1994 prý Metheny Mehldaua zaznamenal poprvé.
Když si odmyslíme dvě skladby, které oba protagonisté nahráli za doprovodu Mehldauovy stálé rytmiky (Larry Grenadier - kontrabas, Jeff Ballard - bicí), klidně by mohlo album, pojmenované jen podle protagonistů Metheny Mehldau (Nonesuch/Warner Music), nést název, který by byl variací na známou řadu Mehldauových nahrávek The Art Of The Trio - v tomto případě The Art Of The Duo (tak se, mimochodem, jmenuje DVD nahrávka kytaristy Johna Abercrombieho).
Přestože autorsky je většina alba dílem Methenyho (sedm skladeb z deseti), je přímo čítankovým příkladem vyvážené spolupráce a zejména toho, jak krásně si mohou rozumět nástroje obou hráčů, aniž by k tomu potřebovaly jakékoli berličky (svůj oblíbený kytarový syntezátor Metheny například použil pouze jednou, jinak tu zní čistý zvuk jeho kytary). Možnosti dua oba hráči prozkoumávají krok za krokem, motivy si přehazují jak horký brambor, citlivě se vzájemně doprovázejí a nikdy ostentativně nesólují na úkor druhého.
Harmonicky mimořádně bohatá, často melodicky velmi silná instrumentální hudba dvojice je sice převážně velmi komorní a impresionistická, v některých skladbách (kromě dvou s rytmikou, kde se to rozumí samo sebou, také třeba Bachelors III) ovšem oba muzikanti umějí zdatně přitlačit na pilu a z příjemné levitace posluchače usadit blíže k zemi. Album tak dokládá, že apriorní soudy o dvou kohoutech různého chovu na jednom smetišti patří k vymýceníhodným předsudkům.
JEŠTĚ VYŠLO
Výtečně hybnou muziku nabízí nové album neworleanského bubeníka Stantona Moorea III (Telarc/Classic). Ten patří k významným figurám tamní současné scény, jeho groovy by mohly sloužit jako výkladový materiál na téma "Jak se v New Orleans hraje rytmika". Standardní zvuk alba, které mimochodem obsahuje i verzi ledzeppelinovské When The Levee Braks, je aranžmá tria bicí - hammondky (Robert Walter) - kytara (Will Bernard), mezi hosty se objevuje i saxofonista Skerik, jinak člen zajímavého Mooreova projektu Garage a trois. Samozřejmě, III je "bubenické album", takže nechybějí ani sóla na bicí, do únavného bubínkaření mají ale daleko, Moore je nejen bravurní, ale také soudný hráč. Hraje hudbu zcela dnešní i minulou. tedy nadčasovou.
REEDICE TÝDNE
Pianista McCoy Tyner se samozřejmě proslavil především jako člen tzv. klasického kvartetu Johna Coltranea v první polovině šedesátých let, od té doby je nicméně jazzovou stálicí první třídy. Šíři jeho záběru pomáhá prezentovat album McCoy Tyner And The Latin All-Stars (Telarc/Classic), reeditované po sedmi letech. Typický afrokubánský jazz, postavený na hybném rytmu perkusí a typických harmoniích, populární už v padesátých letech, tady hraje Tyner s početnou squadrou rodilých "latinos" a zdá se, že je tu spíš jedním z mnoha "účastníků zájezdu" než hlavní hvězdou. Ale o to zřejmě šlo. A vůbec to není špatné. Zvlášť se sklenkou daiquiri po ruce...
KONCERT TÝDNE
Koncertem týdne v kontextu této rubriky je samozřejmě Brad Mehldau 5. listopadu v Rudolfinu v rámci festivalu Struny podzimu. Ale nejen jazzem živ je člověk. Dva dny předtím, v pátek 3. listopadu v pražském klubu NoD proběhne další položka programu průběžného alternativního festivalu Stimul. Tentokrát slibuje spoustu dobré muziky, ale i zábavy - a možná nějakou tu přestřelku navrch. "Co se stane, když špičkoví jazzoví improvizátoři začnou hrát country?", ptají se pořadatelé. Odpovědí je hudba polské pětice Mitch & Mitch: smrtící dávka absurdního humoru, rouhačské hudební citace, instrumentální zručnost i záměrný primitivismus, strhující pódiová show. Prý "country & eastern"! Jako host koncertu se představí česko-americká dívčí skupina Kačkala, která bez instrumentálního doprovodu, pouze a capella, zpívá neuvěřitelné songy, které jsou směsicí písní z Apalačského pohoří a bahna z "táborské cesty". Se stetsony na hlavách, přirozeně.
