Publikum by si přálo hlavně písně z desek Silence Is Sexy a Perpetuum mobile, zatímco na muzikantech bylo znát, že bilanční výlet do minulosti je přitahuje především možností vrátit se k nestrukturované hlukové hmotě prvních desek.
V úvodním krátkém projevu slíbil zpěvák Blixa Bargeld dvakrát po hodině "největších hitů" a svůj slib dokonce překonal.
Einstürzende Neubauten hráli nejen své nejznámější opusy, ale jako bonus i několik starších, u nás nikdy neslyšených skladeb. S přibývajícími minutami a s rostoucím podílem skladeb z posledního období se však zdálo, že se soubor z explozivního hlukového sdružení pomalu mění v kultivovanou zpěvákovu doprovodnou kapelu.
I když skupina nevynechala ani jeden ze svých efektních zvukových zdrojů – doma vyrobené železné nástroje, tónové generátory, kompresory, staniol či brusku. Bargeld svou magickou recitací stahoval stále více pozornosti.
V průběhu posledních patnácti let jsme zažili lepší koncerty Neubauten. Zdálo se, že kapela rovněž strádala prostředím. Energie, která z ní měla vyzařovat, vadla patnáct metrů od pódia.
Právě skladby z posledních dvou alb by asi potřebovaly intimnější prostředí, než je pražská Lucerna. A dále se zdá, že existuje určitý nepoměr v nasazení mezi třemi zakládajícími členy Blixou Bargeldem, Alexandrem Hackem, N. U. Unruhem a zbytkem souboru. Možná, že kapela potřebuje trochu zvolnit a najít si nové cesty.
