Do dějin výtvarného umění se však také zapsal jako autor kresby Ježíš na hoře Olivetské. Tu je v těchto dnech možné spatřit mezi vystavenými díly slavných renesančních velikánů ve vídeňské Albertině na přehlídce s názvem Michelangelo a jeho doba.
S hlubokou úctou i pokorou stojí návštěvníci před kolekcí 95 kreseb autorů takových jmen jako Michelangelo Buonarroti, Raffael, Leonardo da Vinci, Udo di Carpia, Polidoro da Caravaggia a další.
Na stěnách defilují dokonalé studie lidských těl, harmonie krásy a síly ducha. Člověk v úžasu sleduje, co dokázali renesanční umělci perem, rumělkou či prostou tužkou.
Chvíli se ani nechce věřit, že tu visí originály kreseb, jež znáte z reprodukcí z knížek či katalogů, a že papír, který vám visí jen několik desítek centimetrů před očima, opravdu prošel rukama takových velikánů.
Výstava vytváří dokonalou představu o renesančním pojetí humanismu, jenž považoval lidské tělo za jedinečný nástroj tvořivého ducha a předmět obdivu. Zejména Raffaelovy studie a mužské akty, ovlivněné Michelangelem a Fra Bartolomeem, dalším z autorů, jehož práce jsou vystaveny, dokazují, že přes svůj poměrně krátký život našel Raffael vlastní cestu k vyjádření antického ideálu krásy.
Náhlá smrt v sedmatřiceti letech přerušila nejen jeho plány na další tvorbu, ale vyřadila jej i z konkurenčního boje o pozici na výsluní slávy.
Michelangelo, největší Raffaelův rival a vůdčí osobnost tehdejší malířské školy, jehož hluboké tmavé oči, prošedivělý vous a shovívavý pohled by napovídaly spíše na středověkého duchovního než umělce, je sice na výstavě zastoupen jen osmi kresbami, avšak koncepce vystavených obrazů má takový dramatický spád, že génius Michelangela uchvátí návštěvníka od začátku až do konce.
V úvodní části přehlídky zaujmou přesné linie a proporce těla vyvedené na jednotlivých kresbách, střední část je poněkud didaktičtější a je věnována portrétům Andrea del Sarto, Bernandina Luiniho a Giulia Romana, který je považován za nejvšestrannějšího Raffaelova žáka.
I jejich styl byl ovlivněn Michelangelem, avšak odlišně. V závěru výstavy, kdy návštěvník většinou již poněkud poleví ve své pozornosti, náhle přijde vrchol celé vystavené sbírky - Michelangelova studie k Pietě, z níž jako gejzír vyzařuje uvolnění veškerého vnitřního napětí, bolesti a odevzdanosti se osudu.
Touto kresbou vrcholí nejen ukázka renesančního výtvarného projevu, ale i celá vídeňská výstava.
Leonardo da Vinci, třetí z nesmrtelných géniů, je zastoupen slavným autoportrétem vyvedeným rumělkou a malou kresbou tváře chlapce, které se vyznačují jemností kresby a dokonalostí detailu.
Propracovanost a systematičnost dramaturgie, s jakou jsou expozice v Albertině komponovány, mimo jiné dokazují, jaký důraz organizátoři kladou na celkové vyznění výstav. Vyzdvihnout se také musí vzájemná návaznost přehlídek a vytříbený vkus, s jakým jsou jednotlivá díla vybírána a rozmisťována.
Příkladem může být loňská výstava Albrechta Dürera, která se v Albertině uskutečnila. Obě výstavy dokazují, jak na sebe renesanční italské a středoevropské malířství navazovalo.
Je známo, že Michelangelo poslal některé své portrétní studie Dürerovi a ten mu na oplátku věnoval některé se svých krajinomaleb. Vzájemně studovali své techniky a nepřímo se tematicky ovlivňovali.
Vídeň se pro kolekci "Michelangelo a jeho doba" stala hlavní středoevropskou zastávkou. Na jaře letošního roku byla vystavena v Peggy Guggenheim Collection v Benátkách a na podzim poputuje do Guggenheim Muzea v Bilbau. Výstava je v deseti sálech Albertiny otevřena denně až do 26. října 2004.
Mimochodem, Vídeň už chystá další překvapení v podobě výstavy. V Albertině připravují expozici kreseb, olejů a maleb Petra Pavla Rubense. Ta potrvá od 15. září do 5. prosince.
