Pro nové pražské uvedení Landa připsal dvojici postav Stínů a vybavil je písničkou, která se původnímu ladění muzikálu vzdálila stejně jako několik živých vstupů houslí a klavíru.
Krysař se zkrátka vrátil v konformnější podobě, čemuž odpovídá i uhlazený design otočné scény Václava Mikuleho a historicky malebných kostýmů Aleše Frýby. Také režisérka Mirjam Landa rozehrála situace obratněji než před lety a v úhledném jevištním hemžení jí vtipnou choreografií účinně pomohl holandský choreograf Dirk Smits.
Z inscenace zmizela příznačná silácká gesta a pokřiky, v hudbě však píšťaly a bubny nacistických parád, parodie židovských písní v partu Hostinského a popěvek vzbouřenců připomínající skandování holých lebek zůstaly.
V Krysaři je na rozdíl od drtivé většiny současných muzikálů o čem i o co hrát - násilí a nenávist jedněch vůči druhým je téma dneška a Landou je demonstrováno s názorností, která málokoho nechá chladným. Zvláště když jako textař až na naprosté výjimky přesně volil slova a zhudebnil je silným emocionálním gestem.
I v umírněné podobě muzikálu však chybí jasné odmítnutí násilí: postava Osudu dá vražedníkům rozhřešení, neboť jen vykonali jeho vyšší vůli! To on chce ulevit Zemi od zlotřilého lidstva, on zastřihává trávník, aby mohla vyrůst nová tráva! Lidé za nic nemohou; a pak, vždyť tohle se děje po staletí. Vyměnili se též představitelé většiny rolí, nevystupuje tu ani sám Landa (pouze na kompaktu s výběrem písní vydaným k premiéře).
Petr Kolář zazpíval Krysaře s pochmurnou zlověstností, mluvené pasáže poněkud deklamuje, Jana Šulcová je razantní Agnes a skvěle zpívá; Bohouš Josef dal postavě Štěpána vývoj od muže pod pantoflem k vůdci davu, jeho ženu famózně zazpívala i zahrála Petra Janů. Dvojici opilců a vrahů pojali Mojmír Maděrič s Ivanem Vodochodským hodně komicky.
Vladimír Čech sehrál postavu Osudu se směsicí hrané přísnosti a cynismu i s přídechem dobrosrdečnosti a dobře využil image z Milionáře, kvůli které ho zřejmě obsadili. Petr Novotný s Janou Olachovou zatančili postavy Dobrozla působivě. Je nač se dívat a co poslouchat.
Na bouřlivě aplaudované premiéře se ozývaly výkřiky Díky, ale také jsem viděl tváře rozladěné a znechucené. Možná nejen ušpiněným muzikálem, ale také hledištěm Divadla Kalich, které je nepohodlné a klaustrofobní.
Nedej Osude, aby se tu něco semlelo, ven by se dostaly nanejvýš šatnářky. Krysař v lepším ohozu a méně provokativní však za vidění rozhodně stojí. Ale také za přemýšlení o dobru, zlu a o tom, jak snadno se jedno může zvrátit v druhé.
Krysař se zkrátka vrátil v konformnější podobě, čemuž odpovídá i uhlazený design otočné scény Václava Mikuleho a historicky malebných kostýmů Aleše Frýby. Také režisérka Mirjam Landa rozehrála situace obratněji než před lety a v úhledném jevištním hemžení jí vtipnou choreografií účinně pomohl holandský choreograf Dirk Smits.
Z inscenace zmizela příznačná silácká gesta a pokřiky, v hudbě však píšťaly a bubny nacistických parád, parodie židovských písní v partu Hostinského a popěvek vzbouřenců připomínající skandování holých lebek zůstaly.
V Krysaři je na rozdíl od drtivé většiny současných muzikálů o čem i o co hrát - násilí a nenávist jedněch vůči druhým je téma dneška a Landou je demonstrováno s názorností, která málokoho nechá chladným. Zvláště když jako textař až na naprosté výjimky přesně volil slova a zhudebnil je silným emocionálním gestem.
I v umírněné podobě muzikálu však chybí jasné odmítnutí násilí: postava Osudu dá vražedníkům rozhřešení, neboť jen vykonali jeho vyšší vůli! To on chce ulevit Zemi od zlotřilého lidstva, on zastřihává trávník, aby mohla vyrůst nová tráva! Lidé za nic nemohou; a pak, vždyť tohle se děje po staletí. Vyměnili se též představitelé většiny rolí, nevystupuje tu ani sám Landa (pouze na kompaktu s výběrem písní vydaným k premiéře).
Petr Kolář zazpíval Krysaře s pochmurnou zlověstností, mluvené pasáže poněkud deklamuje, Jana Šulcová je razantní Agnes a skvěle zpívá; Bohouš Josef dal postavě Štěpána vývoj od muže pod pantoflem k vůdci davu, jeho ženu famózně zazpívala i zahrála Petra Janů. Dvojici opilců a vrahů pojali Mojmír Maděrič s Ivanem Vodochodským hodně komicky.
Vladimír Čech sehrál postavu Osudu se směsicí hrané přísnosti a cynismu i s přídechem dobrosrdečnosti a dobře využil image z Milionáře, kvůli které ho zřejmě obsadili. Petr Novotný s Janou Olachovou zatančili postavy Dobrozla působivě. Je nač se dívat a co poslouchat.
Na bouřlivě aplaudované premiéře se ozývaly výkřiky Díky, ale také jsem viděl tváře rozladěné a znechucené. Možná nejen ušpiněným muzikálem, ale také hledištěm Divadla Kalich, které je nepohodlné a klaustrofobní.
Nedej Osude, aby se tu něco semlelo, ven by se dostaly nanejvýš šatnářky. Krysař v lepším ohozu a méně provokativní však za vidění rozhodně stojí. Ale také za přemýšlení o dobru, zlu a o tom, jak snadno se jedno může zvrátit v druhé.
