Unikátní sbírka
Koncem padesátých let zažila fotografie nezvyklý boom. Vznikly specializované výstavní síně, fotografická revue a v roce 1962 také sbírka umělecké fotografie Moravské galerie - nejstarší a největší v Evropě.
"Máme patnáct tisíc exponátů a pětitisícový archiv," poznamenal kurátor výstavy a vedoucí sbírky Antonín Dufek. Připomíná, že fotografie v šedesátých letech měla značné limity. Dnes běžné mixování různých médií či manuální zásahy do snímků před čtyřiceti lety neexistovaly. "Fotka se tenkrát nedokázala probojovat do úlohy závěsného ozdobného obrazu," říká Dufek. Přesto podle něj šlo o bohatě strukturovanou tvorbu.
Tip na léto
Nová výstava fotografií se stane jedním z hlavních lákadel letní sezony. Potrvá až do konce září. Dufek instaloval expozici do čtyř částí podle oborů: statická fotografie, tvorba využívající speciálních fotografických technik, inscenované snímky a momentky.
"Hlavní událostí dokumentární fotografie šedesátých let bylo právě uznání momentek jako posledního fotografické oboru za samostatné umění," říká Dufek. Ze sálů doslova našlapaných převážně černobílými obrázky lze vyčíst také hlavní tendence období, kdy se většina fotografů bezmála přibližovala grafice. Snažení mnohých tvůrců sklouzávala často až k dekorativismu.
Dufek výstavě věští zájem diváků. "Kultura šedesátých let je přitažlivá pro svou srozumitelnost, pro jakýsi pocit jistoty. Snímky podobně jako písničky byly všem jasné." Tvůrci výstavy po předchozí ryze české ukázce fotografií z let 1939-1958 chtěli nyní představit v řadě osmdesáti tvůrců také známá slovenská jména.
Rozmanitá tvorba
"Výtvarná fotografie tehdejším projevům dominovala," přehlíží rozmanitou tvorbu Dufek. K rysům tohoto proudu patří sblížení fotografie s literaturou nebo civilismu ztělesněný v zájmu o prostředí města a periferie. Klasickou fotografií opírající se o minulost v instalaci reprezentují mistrovský díla Tibora Hontyho, Václava Jírů či Josefa Sudka.
"Mnoho prací se stávalo přímou součástí neoficiálního výtvarného umění," připomíná Dufek nad snímky uplatňující se v pop-artu, op-artu, lettrismu či informelu. Tento proud zastupují autoři jako Jan Kubíček, Eduard Ovčáček, Lubomír Rapoš či Vilém Reichmann. Obdivovatelé nové vlny projevující se v aranžované fotografii podobně jako ve filmu čekají namnoze známé snímky Jan Saudka, Clifforda Seidlinga či Tarase Kušynského.
 Miloň Novotný: Manekýna, 1964 |
 Miloň Novotný: Londýn, 1966 |
 Miloň Novotný: Kungsgatan – Sweden, 1966 |
 Josef Ehm: Ze Žižkova, 1966 |
 Vilém Reichmann: Ze souboru Poselství stromů. Tíha, konec 50. let nebo 1953 |
 Vilém Reichmann: Z cyklu Kouzla. Sexbomba, 1964 |
 Jaroslav Rössler: Franz Kafka, 1967 |
 Miro Gregor: Z cyklu Žena, 1965–1967 |
 Dagmar Hochová: Dvě na mostě, 1959 |
 Pavel Hudec - Ahasver: Bez názvu, 1968 |
 Fred Kramer: Bez názvu (reklama), 60. léta |
 Rupert Kytka: Krov I, 1965 |
 Ľuba Lauffová: Portrét II, 1968 |
