Prašnou cestu, která vede napříč obcí Intorsura na jihozápadě Rumunska, lemují polorozpadlé domy, které nikdo neopravuje. Majitelé odešli.
Exodus začal už s pádem komunismu. Posledních 28 let se populace Intorsury vytrvale zmenšovala. Lidé odcházeli hlavně do Itálie a Francie, jazykově příbuzných zemí v Evropské unii.
Ještě v roce 2002 měla obec 17 086 obyvatel, dnes už je to jen 1 470. Zůstávají jen staří, kteří s obtížemi udržují chod hospodářství. „Na každé tři obydlené domy tu dnes připadá jeden opuštěný,“ řekl listu Politico starosta Marian Cioi.
Intorsura znamená v překladu „návrat“. Jenže z mladých lidí, kteří odešli za lépe placenou prací na Západ, se nikdo natrvalo vracet nemíní.
Vytrvalý exodus
Když síla uhlí ochabne, je z toho evropský Detroit. Podívejte se |
Malá obec Intorsura je příkladem toho, jak rychle se rumunský venkov vylidňuje.
Týká se to i českých krajanů, kteří žili od 19. století v šestici českých vesnic v Banátu u srbských hranic.
Počet obyvatel ve Svaté Heleně, Rovensku, Gerníku, Bígru, Šumici a Eibentálu dlouho rostl. Ještě v roce 1992 se v celém Rumunsku hlásilo k české národnosti 5 800 osob. Potom přišel útlum, před pěti lety to bylo už jen 2 500 lidí.
Antracitové doly v Banátu krachovaly, nedařilo se ani v zemědělství, takže krajané odcházeli do vlasti prapředků, kde se dočkali lépe placeného zaměstnání. Třeba i v pražské továrně na pneumatiky Mitas.
„Mladí tu nemají práci, když tedy neodejdou k příbuzným do Česka, stejně přesídlí do rumunských měst,“ říká Josefína Šůchová, která žije v obci Šumice s pár posledními desítkami stálých obyvatel.
Budoucnost českého Banátu se upíná k turistice. Do vylidňujících se vesnic přicházejí návštěvníci, oceňují čistou krajinu. Lákají je i letní festivaly, jaké pořádají posledních šest let ve vesnici Eibentál, zařízlé v hlubokém údolí.
Podobné je to i v jiných prořídlých obcích v Rumunsku. Mladí emigranti se obvykle vracejí k rodičům jen na krátkou dovolenou.
Banát a další krásy Rumunska |
Trend je pro balkánskou zemi o to tíživější, že odchod usedlíků téměř nekompenzuje imigrace odjinud. Podle statistik žije v Rumunsku pouhých 117 tisíc cizích státních příslušníků včetně čtyř tisíc azylantů. Jen málokdo z nich přichází do Rumunska, aby tam hledal práci. Tamní pracovní trh nenabízí mnoho příležitostí.
„Zatím se nikdo v Rumunsku vážně nezabývá otázkou, jak s pomocí zahraničních zájemců o práci nahradit odcházející mladou generaci,“ říká Luciana Lazarescuová, analytička z rumunského Centra pro výzkum migrace.
Nevidí perspektivu
Vstup Rumunska do Evropské unie před jedenácti lety si mnozí spojovali s velkým očekáváním. Rumuni věřili, že penězovod z Bruselu rozpohybuje ekonomiku, takže se odliv mladých lidí přibrzdí.
Trend se však ještě prohloubil s tím, jak mladí vycítili šanci najít novou práci v západní Evropě. V Rumunsku pro sebe neviděli perspektivu.
„I dnes, 28 let od pádu komunismu, se Rumunsko potýká se stále stejnými problémy, nedokáže třeba zlepšit klima pro podnikání, takže zaostává i za jinými zeměmi bývalého sovětského bloku, jako je Maďarsko či Česko,“ líčí počítačový konzultant Mircea Goia.
Proto mnozí Rumuni odcházejí.
Jen za posledních deset let opustilo 20milionovou zemi 3,4 milionu lidí. Nikde jinde v Evropské unii se nevydalo do zahraničí tolik emigrantů. Rumunsko přišlo zhruba o pětinu lidí v produktivním věku.
Ze Sýrie uprchly kvůli válce už čtyři miliony lidí, upozornila OSN |
To nemá obdoby. V poslední dekádě rostla emigrace srovnatelně vysokým tempem jen ve válce sužované Sýrii. „Mladí pracují ve vzdálených zemích a není tu nikdo, kdo by se postaral o staré důchodce,“ stěžuje si starosta Cioi.
Ve městech není vylidňování tolik patrné. To uhodí do očí až na rumunském venkově, kde stále žije více než polovina obyvatel.
Část problémů pomohou vyřešit peníze, které Rumuni ze zahraničí posílají rodičům. „Je to ale jen kapka v moři,“ říká Cioi a ukazuje na rozbité štěrkové cesty, které není za co opravit.
