Suvalský průsmyk na hranicích Polska a Litvy, poslední kopce a pak už jen rovina plná lesů, luk a polí, kde jsou roztroušeny dřevěné zemědělské usedlosti. U některé se sem tam pase kráva, ale velká část z nich je pustá. Mnohé už mají vytlučená okna a chátrají.
Není divu, litevský venkov je nejrychleji pustnoucí krajinou v rámci celé Evropy. A Litva zemí, odkud odešlo za posledních pětadvacet let nejvíce lidí na světě. Tedy pokud nepočítáme země postižené válečným konfliktem.
„Kdybych uměla líp anglicky, tak odejdu taky,“ říká dvacetiletá Monika, která prodává na benzinové pumpě nedaleko polské hranice. „Nebo bych šla aspoň do Vilniusu, tady na venkově už zůstali jen důchodci, ani bych se tu nevdala,“ dodává s trochu smutným úsměvem.
Vstup do EU spustil exodus
Litvě ubyla od roku 1991, kdy byla po rozpadu Sovětského svazu obnovena jako samostatný stát, třetina obyvatelstva. Jen malá část z nich byli v prvních letech nezávislosti etničtí Rusové, nespokojení s podmínkami získání litevského občanství nebo prostě s tím, že se z „vládnoucího“ národa stali etnickou menšinou. Nejvíce Litevců však odešlo ze země po roce 2004, když se Unie rozšířila i o Pobaltí.
Většinou šli do Velké Británie a Irska. Pro nevelkou zemi, jejíž počet obyvatel poklesl za posledních dvacet let z 3,7 milionu na 2,9 milionu, je to problém o to větší, že dvě třetiny z odchozích byli lidé mezi dvaceti a čtyřiceti roky. Tedy ti, kteří by svými dětmi mohli časem úbytek obyvatel zastavit. Takto však i obyvatelstvo, které zůstalo v Litvě, rychle stárne a vyhlídky jsou nevalné.
„Situace je velmi znepokojivá. V Litvě zaniklo už kolem dvou tisíc vesnic, zavírají se celá oddělení univerzit, je i nedostatek lidí na práci,“ uvádí Sarmine Mikulioninová, ředitelka Litevského centra společenských výzkumů ve Vilniusu.
„Je to hlavně důsledek emigrace po roce 2004. Odjíždějí především mladí lidé. Společnost rychle stárne. Jestli to tak půjde dál, náš důchodový systém se zhroutí, protože je stále méně lidí, kteří mohou financovat penze pro seniory,“ uvedla Mikulioninová pro deník Rzeczpospolita.
Nejhorší situace je na venkově
Deník na příkladu Pobaltí ukazuje, že situace v Polsku, odkud po roce 2004 odešly do ciziny za prací dva miliony lidí, není zase tak tragická. Polsko je víc než desetkrát lidnatější než Litva, a navíc se mu podařilo díru na pracovním trhu i v rozpočtu v posledních letech zacelit už skoro dvěma miliony Ukrajinců.
Nejhorší situace je v Pobaltí na venkově, který byl za dob Sovětského svazu do jisté míry preferovaný. „V časech SSSR se v Litvě upřednostňovalo vesnické osídlení, protože země měla produkovat potraviny pro celý svaz. Po příchodu kapitalismu to ztratilo smysl a o práci byla mimo velká města, jako je Vilnius, Kaunas nebo Klajpeda, nouze. Proto lidé začali emigrovat,“ uvádí Maartem van Ham z Technologického institutu v holandském Delftu, který se podílel na analýze demografických problémů Litvy.
Na druhé straně ekonomické studie ukazují, že díky masové emigraci se v Pobaltí podařilo odstranit problémy s nezaměstnaností. Pozitivem je i to, že lidi pracující na Západě posílají domů peníze, což je pro ekonomiku výrazný přínos.
Riga volí rusky
Úbytek obyvatel však může mít pro Pobaltí i doslova existenční rozměr. V Estonsku a ještě více v Lotyšku jsou silné ruské menšiny. Po počátečním odlivu Rusů, kteří odcházeli zvláště kvůli nutnosti učit se ruštině nepodobnou lotyštinu, estonštinu nebo litevštinu, v posledních letech z těchto zemí míří pryč spíše etničtí Lotyši, Estonci a Litevci. I proto, že přes postavení „neprivilegovaného národa“ jsou na tom Rusové v Pobaltí ekonomicky lépe, než by byli v Rusku.
Ruština tak z ulic velkých měst hlavně v Lotyšsku a Estonsku nemizí, ale spíše se tam opět vrací. Má to už i politické důsledky. Skoro sedmisettisícová Riga, největší město Pobaltí, kde je dnes ruskojazyčných obyvatel víc než polovina veškeré populace, si zvolila za primátora Nila Ušakova. Etnického Rusa, který získal lotyšské občanství až v roce 1999 (jeho rodiče o ně nikdy nepožádali).
Rusové v posledních letech také opět nakupují v Lotyšsku, ale i v Litvě a Estonsku mnoho nemovitostí, především v přímořských letoviscích, jako je lotyšská Jurmala nebo litevská Klajpeda.
Mnoho Rusů tam obří luxusní rezidence má už dnes. „Na jednu stranu Rusové přinášejí peníze, na druhou stranu z toho mám trochu strach,“ říká jedna z lotyšských obyvatelek Jurmaly. „Po roce 1940 málem Lotyši jako národ kvůli Stalinovi zmizeli. Nikdo to nechce zažít znovu.“
