Díky představení Revizor, které jste odpremiéroval v divadle Studio DVA, je Praha zaplavena billboardy s vaším portrétem. Jaké to je potkávat se na každém rohu?
Já nevím. Nijak zvlášť to neprožívám, ale myslím, že fotka se povedla. Nevadím si na ní, takže jestli to přilákalo diváky do divadla, tak jen dobře.
Na zmíněných billboardech ale není napsané vaše jméno. Nepletou si vás lidé s vaším bratrem Matějem? Jste si hodně podobní.
Zatím jsem se s tím nesetkal. Podoba tu je, lidi si nás často pletou. Matěj je však výborný herec a navíc skvělý člověk, tak se nemám zač stydět. (smích)
Jste celkem tři bratři, nejstarší Ondřej je lékař. Vzpomenete si na vaše přezdívky? Příjmení Hádek vybízí k mnoha možnostem.
Na přezdívky ze školy si vzpomínám. Slýchal jsem: „Hádku smrádku“ nebo „Hádku, Hádku, máš pr... v chládku“ A přezdívky, co jsme měli s bráchy, si nechám pro sebe, aby nám tak náhodou někdo nezačal zase říkat.
S bratrem Matějem jste si zahráli bratry i na plátně v oceňovaném filmu Kobry a užovky. Vycházeli jeho tvůrci při vymýšlení názvu a vašich filmových přezdívek z vašich občanských příjmení?
Název filmu, a tím i přezdívky hlavních postav byly známé dříve, než nás Honza Prušinovský obsadil. Je to tedy náhoda.
Zmíněné představení Revizor se hraje v jiném nastudování ještě ve dvou dalších pražských divadlech. Byl jste se na ně v rámci přípravy na svou roli Chlestakova podívat?
Nechtěl jsem se před zkoušením nechat ovlivňovat, takže jsem nic neviděl. Ale možná se teď vypravím podívat na další zpracování, abych věděl, jak se s tím kolegové poprali.
Režie Revizora se ujala vaše herecká kolegyně Eva Holubová. Vedli jste spolu někdy spory o to, jak vaši roli hrát?
Spory ne, ale postava vzniká vždy ve spolupráci herec a režisér, takže jsme tomu čas před i při zkoušení věnovali.
Je to tak, že je díky záporným rolím herci umožněno vypustit ze sebe onoho „ďábla“, kterého má prý v sobě každý z nás? Vnímáte to tak i u sebe?
Prostřednictvím postav si, myslím, nic neventiluji. Ale obecně se padouši či záporné postavy hrají lépe, protože si to člověk víc užije. Do jisté míry můžete ventilovat něco, co byste si normálně dovolit nemohl.
Divadelní texty máte prý spojené s jejich umístěním na jevišti, tedy podle toho, jak se po něm při představení pohybujte. Stává se, že vám texty z vašich rolí naskočí v případě podobných reálií i v běžném životě?
Ano, občas se stane, že se mi nějaká situace spojí. Spíše to je však opačně, že když mám něco zahrát, spojím si to s reálnou situací, kterou jsem zažil, a využiji toho při práci.
Kvůli svému hereckému vytížení jste byl kdysi vyloučen z konzervatoře, studium oboru jste si ale vynahradil v Londýně, kam jste záhy odcestoval na postgraduální studium. Jak na vás zapůsobila britská metropole?
Londýn je obrovské město, které je něčím fascinující a úchvatné. Konkrétní místo nemám, spíše to jsou uličky či zákoutí. Ale co se týče života, tak bych Prahu nevyměnil.
V Londýně máte i svého agenta, jezdíte tam na castingy?
V poslední době se castingy dělají online, takže už nejezdím. Svého agenta stále mám, ale covid teď vše změnil. Naposledy jsem tam točil, je to asi tři roky zpátky, film Hurricane. Je to snímek o polské peruti v britské armádě za druhé světové války.
Mluvíte anglicky na své syny, aby si cizí jazyk osvojili už od útlého dětství?
Ne. Chci, aby se nejdříve naučili pořádně česky. Nejsem zastánce těchto praktik. Myslím, že stačí začít ve škole.
Jak jste si užil Tel Aviv, kam jste se měl možnost podívat díky natáčení filmu Modelář?
Tel Aviv je krásné město. Chystal jsem se tam původně letos v létě na dovolenou s rodinou a pevně věřím, že se situace uklidní a budu jim to tam moci ukázat.
Role vodníka v televizním seriálu Neviditelní vás zase zavedla pod vodní hladinu, což bylo jistě vybočení z běžných situací na filmovém placu.
Velmi rád na něj vzpomínám, teď se takových moc nedělá. Škoda, že se netočilo pokračování. Seriál navazoval v tom nejlepším na tradici filmů o vodnících. Ty „macourkovské“ fantasy filmy a seriály s uměle vystaveným světem mi chybí.
Litoval jste někdy odmítnuté nabídky, nebo naopak toho, že jste nějakou nabídku přijal?
Nelituji žádné nabídky, kterou jsem přijal, bylo to vždy mé rozhodnutí. A naštěstí jsem nikdy neodmítl nic, co by mě pak mrzelo. Vše, co ke mně přijde, mě baví a má to smysl. A za to jsem rad.
Co nového vás momentálně v herecké profesi čeká?
Od září začínám zkoušet v režii Petra Zelenky jeho autorskou hru Beckham. Premiéra se chystá na pátý listopad v divadle Studio DVA. Potkám se zde například s Karlem Rodenem, Zuzanou Mauréry či s Elizavetou Maximovou, se kterou jsem se poznal při natáčení Modeláře. Letošní rok jsem vyčlenil divadlu a zkoušení, tak jsem rád, že můžeme hrát, a pevně věřím, že lidi budou chodit i dál do divadel.
16. ledna 2020 |
