Anonymita sociálních sítí mě děsí. Často je nechápu, přiznal Václav Šanda

Seriál   0:03aktualizováno  0:03
Václava Šandu (30) k jeho profesi přivedla láska k filmu a obdiv k hercům, jejichž autogramy kdysi sbíral. Jeho herecké sny se mu postupně plní, v pražském Činoherním klubu jde z role do role, ale hraje i v jiných divadlech. Prozradil, že nedávné kulatiny oslavil cestou do New Yorku.

Václav Šanda | foto: Lenka HatašováiDNES.cz

Narodil jste se v roce 1989, což z vás už navždy dělá dítě revoluce. Jaký nejhezčí dárek jste ke svým třicátým narozeninám dostal?
Dostal jsem dva. Jeden osobní a jeden pracovní, tedy letenku do New Yorku a nádhernou roli. V New Yorku jsem byl poprvé a hned dva týdny. Vyrazil mi dech. No a v Činoherním klubu jsme v květnu začali zkoušet hru K.Š.E.F.T. od Sarah Page, která měla premiéru na začátku září. Já hraji Jacka, chlapce, který trpí lehkou formou autismu. Aby se vyrovnal svým kamarádům z ragby klubu, touží přijít o panictví. Rodiče mu tedy jednoho dne zaplatí prostitutku. Lucie Žáčková, Martin Finger, Sandra Černodrinská a já v režii Ondřeje Sokola je představení, na které bych diváky moc rád pozval.

Fotogalerie

Láska k divadlu vás přivedla až před zkušební komisi na DAMU, kam jste se dostal hned napoprvé.
Dneska se tomu už trochu směji, ale asi čtyři roky předtím, než jsem šel na DAMU, jsem sbíral autogramy českých herců. Čekával jsem před divadlem v Teplicích na hostující divadlo z Prahy a měl připravené fotky k podpisu. Moje láska k českým hercům byla a pořád je obrovská, i proto jsem byl u zkoušek na DAMU lehce paralyzovaný, když jsem tam ty tváře viděl v komisi naživo. Ale vyšlo to.

V Činoherním klubu hrajete po boku opravdu velkých jmen…
Když jsem začínal v Činoherním klubu a na první čtené zkoušce seděl u stolu s pány Nárožným, Zindulkou, Pavlatou, Dulavou nebo Vetchým, pochyboval jsem, jestli vůbec umím číst, natož hrát. Přál jsem si, aby mě tihle herci vzali mezi sebe, aby mě měli rádi, aby se mnou chtěli v budoucnu pracovat. Abych prostě patřil do toho světa, o kterém jsem snil. 

Myslím, že dnes už takový nejsem, nejsem urputný, uvědomil jsem si, že se nepotřebuji za každou cenu zalíbit všem. Nemusím všem dokazovat, že zrovna já na to mám. Mluví za mě moje práce. Začal jsem si věřit, mám několik opravdových přátel, za které jsem moc vděčný.

Kdy naposledy vás vaše úcta k autoritám převálcovala?
Asi před rokem jsem natáčel pro Českou televizi minisérii Labyrint. Na roli mladého arogantního právníka jsem měl tehdy dva natáčecí dny a namachrovaný jsem měl být před postavami, které hráli Jiří Langmajer a Miroslav Donutil. Od pasu nahoru můj strach nebyl znát, ale seděl jsem na židli a hrozně se mi klepaly nohy. 

Před ostrou klapkou ke mně v jednu chvíli přiběhl zvukař a podlepil mi podrážky, aby můj třes nebyl slyšet. Přitom to bylo absolutně zbytečné, oba pánové se ke mně chovali moc mile a k trémě nebyl důvod. S Jirkou jsme se navíc už znali, přišel za námi do Činoheráku, když jsme hráli představení Kati. (smích)

Seriály pod lupou

Hvězdy vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová

Bylo nás pět:
Nela Boudová
Lenka Termerová
Adam Novák

Dokonalý svět:
Tereza Brodská
Vanda Hybnerová
Chantal Poullain

Ulice:
Martin Finger
Dana Syslová
Patricie Solaříková

Pojišťovna štěstí:
Kateřina Brožová
Tereza Kostková
Yvetta Blanarovičová

Rodinná pouta:
Dana Morávková
Zdeňka Žádníková-Volencová
Jan Révai

Rapl:
Igor Orozovič
Lucie Žáčková
Dana Černá

Ordinace v růžové zahradě:
Martin Zounar
Sofie K. Filippi
Daniela Šinkorová

Život je ples:
Berenika Kohoutová
Lucie Benešová
Josef Carda

Cesty domů:
Jana Janěková starší
Radúz Mácha
Miluše Šplechtová

Krejzovi:
Martina Hudečková
Ernesto Čekan
Václav Rašilov

Letiště:
Bohumil Klepl
Anna Šišková
Jana Stryková
Mahulena Bočanová

Všechny moje lásky:
Karel Heřmánek mladší
Monika Zoubková
Václav Jílek

Přístav:
Petr Čtvrtníček

Případ pro zvláštní skupinu:
Petra Černocká

Zahradnictví:
Ondřej Sokol

Modrý kód:
Štěpán Benoni

Svoje první angažmá v mladoboleslavském divadle jste si vysnil stejně jako přestup do pražského Činoherního klubu. Vycházejí vám vaše sny často?
Ty divadelní ano. Po DAMU jsem chtěl jít na oblast, chtěl jsem se takzvaně vyhrát, zkusit si role, ke kterým bych se v Praze asi nedostal, a mladoboleslavské divadlo pod vedením Pavla Kheka a Petra Mikesky mi toto nabídlo. 

Časem jsem začal zkoušet i v pražském Činoherním klubu, kam jsem pak z Boleslavi přestoupil a díky Činoheráku hostuji ve Studiu DVA, kam jsem chtěl vždycky nahlédnout. Taky v Shakespearovských slavnostech, kterým jsem vždycky fandil, nebo naposledy jsem dostal příležitost v Divadle Na Fidlovačce, kam jsem odjakživa moc rád chodil, protože tam hrají moji kamarádi. A teď hraji s nimi! No není ta moje divadelní cesta úžasná? 

V Činoherním klubu hrajete v osmi inscenacích jeden zajímavější charakter než druhý. Která postava je pro vás největší protiúkol?
Mám to pestré: psychopat, autista, feťák, revolucionář, ajťák, panic, kovboj a malíř. Nevím, jestli je to úplně protiúkol, protože jsem časem na jevišti zjistil, že to spratkovství, provokatérství a aroganci v sobě mám, ale asi je to Peter Mooney v Katech Martina McDonaugha, se kterým jsem se natrápil nejvíc. Myslím, že jsem ho pochopil a uchopil až třeba po desáté repríze. Dlouho jsem nedokázal rozklíčovat jeho motivace, protože je to opravdový psychopat.

Mezi vaše kolegy na jevišti patřili a patří zkušení herečtí bardi, kdo z nich vás nejvíc ovlivnil?
Na jevišti? Fascinuje mě souhra Martina Fingera a Ondřeje Sokola. Hraji s nimi v několika inscenacích, ale v Americkém bizonovi jsme jen my tři. A je to pro mě velký zážitek, hlavně když začnou improvizovat a divák netuší, zda to tak má být. Právě oni dva mě ovlivnili nejvíc. Přál bych všem začínajícím hercům, aby je režíroval Ondřej a na jevišti s nimi partneřil Martin. Oba si zakládají na vnitřní pravdě, na konkrétnosti, chtějí maximální autenticitu, čerstvost, neopakování se. A když zapomenu na divadlo, oba jsou zároveň moji blízcí přátelé. 

Mám moc rád i Janu Břežkovou, která je v Činoheráku snad od jeho založení. Jana chodí na reprízy her, ve kterých hraji, a pak mi v noci píše esemesky se svými nápady, postřehy a dojmy a vždycky je naprosto trefná. Herci v Činoheráku jsou obecně velmi vstřícní, rád zůstávám po představení u sklenky vína s Jaromírem Dulavou, Marikou Procházkovou, Lucií Žáčkovou nebo třeba Markétou Stehlíkovou.

Pracoval jste v Činoherním klubu i s jinými režiséry?
Ano, první dvě inscenace v tomto divadle jsem nazkoušel pod vedením pana režiséra Ladislava Smočka. Jemu vděčím za to, že tam můžu být. Vyzkoušel si mě na menších rolích a pak mi během let dal několik dalších, větších příležitostí. Práce s ním je precizní, detailní. Chodí téměř na každé svoje představení jako režijní dozor a všem hercům dává připomínky. Oživuje tak inscenace, které se hrají třeba i přes deset let.

Mezi vaše první větší filmové práce patřila hlavní role v Troškově Čertově nevěstě. Jak jste byl spokojený s předabováním vašeho hlasu?
Nikdy jsem se s tím nesmířil. Hrozně dlouho jsem v sobě řešil, že vlastně nevím, proč mě tehdy do té pohádky obsadili. Dneska už se tomu směji a vidím v tom jedno velké pozitivum. Já jsem k sobě hrozně kritický a můj výkon v této pohádce považuji za jeden z nejhorších výkonů v dějinách českého filmu. Byl jsem ve druháku na DAMU, před kamerou jsem měl nulové zkušenosti. Ale tím, že jsem v pohádce předabovaný a že mi tam obarvili vlasy na zrzavo, se v ní vlastně vůbec nepoznávám. Jako by to byl úplně někdo jiný. 

V Čertově nevěstě byla ale předabovaná i Eva Josefíková, kterou namluvila Jitka Ježková. Na premiéře pohádky za Evou přišla nějaká divačka a řekla jí, že jí něčím hrozně připomínala Kate Winsletovou. Začali jsme se s Evičkou smát, protože Kate Winsletová v Čechách mluví právě hlasem Jitky Ježkové.

Objevujete se i v televizi, máte za sebou role v několika seriálech. Jak se cítíte před televizní kamerou?
Nejlíp mi asi bylo v seriálu Tátové na tahu. Moje postava vstoupila do děje až v průběhu natáčení. Hrál jsem mladého učitele tělocviku, který začal randit s dcerou hlavní postavy, což se vyvíjelo zajímavě až do konce první řady. Druhou už jsme bohužel točit nezačali, protože první neměla tak velkou sledovanost, jak se očekávalo, čemuž nerozumím. 

Mně tento seriál přišel na české poměry dost dobrý, ať už co do obsazení nebo problematiky, která se v něm řešila. Jen se v něm nevraždilo ani neoperovalo, což asi diváci chtějí nejvíc. Vražd jsem si užil v seriálech Dáma a král nebo Specialisté, tedy vždy jako podezřelý nebo oběť. Role vraha mě asi teprve ještě čeká. (smích) A pak samozřejmě bílý plášť, ten jsem oblékl jako medik v Modrém kódu.

Václav Šanda

Václav Šanda

Zajímavou roli jste měl i ve dvoudílném televizním filmu Metanol.
Ano, pančoval jsem alkohol, za což jsem byl pak spravedlivě potrestán. Při natáčení jsem se potkal dokonce s Martinem Fingerem. Vypadá to, že na sebe máme štěstí. Letos o prázdninách jsme spolu natáčeli připravovaný seriál Zločiny Velké Prahy.

Herectví a divadlo vám zaplňují podstatnou část života, věnujete se i něčemu jinému?
Začal jsem pravidelně cvičit s trenérem, který mi tak už rok vyplňuje volný čas. Míval jsem ho hodně, tak jsem si řekl, že nebudu sedět doma a koukat na filmy, ale začnu se sebou něco dělat. Myslím, že bych už zvládl cvičit i sám, ale tím, že mám trenéra domluveného a zaplaceného, mě to nutí k pravidelnosti, která je u cvičení zásadní.

Jste také velkým fanouškem kinematografie, v kinech trávíte hodně času. Co vás poslední dobou hodně oslovilo?
Mám takový rituál. Před udílením Českých lvů a Oscarů se podívám na všechny nominované filmy ve všech kategorií. To mě baví. Dělám si pak tabulku, ve které tipuji vítěze. U Oscarů jsem téměř stoprocentně úspěšný, s Českým lvem se mi to nějak nedaří, i když mě tuzemská tvorba moc těší. Hodně se mi líbily filmy Na střeše Jirky Mádla, Chvilky Beaty Parkanové nebo Chata na prodej Tomáše Pavlíčka. V televizi jsou to pak seriály Vodník Viktora Tauše a Spravedlnost Petra Bebjaka. S těmito pány bych ostatně někdy moc rád pracoval!

Václav Šanda

Václav Šanda

Používání sociálních sítí je trendem doby. Jaký k nim máte vztah vy?
Využívám je jako místo, kam dávám svůj měsíční divadelní program nebo fotky, kterými chci pobavit přátele. Nedávno jsem postoval společnou fotku s mými kolegyněmi Markétou Stehlíkovou a Zuzkou Stavnou a z legrace jsme k ní napsali to, co se dnes na sociálních sítích nosí, tedy „něco se chystá“, čemuž já moc nerozumím. Buď se chci konkrétně podělit o něco nového, nebo si to naopak nechám jako překvapení. Ale budiž. 

Reakce našich kolegů byly v tomto případě dost rychlé. Začaly nám chodit otázky typu, co natáčíme, nebo co budeme zkoušet, prostě „Co chystáte???“ Tak jsme všem odpověděli, že Zuzka chystá večeři, Markéta chystá se svou dcerou aktovku do školy a já se chystám do postele. (smích )

Obecně mě děsí ta anonymita a možnost, že se každý může vyjádřit k čemukoli. Jsem rád, že žijeme ve svobodné zemi a můžeme se podělit o svůj názor, ale co absolutně nechápu, jsou diskuze v online médiích. Například když vyjde článek o tom, že zemřel nějaký herec, a pod ním se objeví komentáře typu: Neznám! O jednoho komedianta míň! 

Je mi záhadou, co čtenáře vede k tomu napsat něco tak zlého k evidentně bolavé a smutné události. Než pouštět takový jed od světa, už mi přijde smysluplnější uvařit třeba dobrý oběd.

Autor:
  • Nejčtenější

Krajčo věděl o vážném stavu Gotta. Srdce nehasnou musel složit rychle

Naposledy spolupracoval Karel Gott s Richardem Krajčem. Ten pro něj a jeho dceru Charllote Ellu napsal píseň Srdce...

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Kdybych jen ležel a koukal do stropu, to by byl konec, říká Jančařík

Moderátor Michal Jančařík (44) se svěřil s tím, co mu v poslední době dělá největší radost a jak ho v životě posunuly...

Disney hvězdička Bella Thorneová obdržela cenu za svůj první pornofilm

Bývalá Disney hvězdička Bella Thorneová (22) natočila sado-maso film pro známý web s pornem. Film Him And Her s BDSM...

Alkohol už si nedám. Všechno je jen v hlavě, říká Václav Noid Bárta

Václava „Noida“ Bártu (38) čeká jeho první soutěž v kulturistice. Herec se v rozhovoru pro iDNES.cz svěřil s tím, kdy...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Vzestupy a pády Mika Tysona. Dokument zdarma o tom, co ho poslalo až na samé dno

Dokument o životě jednoho z nejslavnějších boxerů na světě, Mika Tysona, si odbyl svou premiéru na prestižním filmovém...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Angelina Jolie: Ke konci vztahu s Bradem jsem se nepoznávala

Herečka Angelina Jolie se vrací na plátna kin jako čarodějnice Zloba. Zopakování role pro ni byla cesta, jak v sobě...

Influencerka vyhrožovala konkurenci smrtí, půjde na pět let do vězení

Americká Influencerka Tammy Steffenová (37) stráví pět let za mřížemi za kyberšikanu. Žena si založila na Instagramu...

Premium

Matásek: Básníky jsem moc neměl rád, ten obrovský boom mi byl nepříjemný

David Matásek s nadšením mluví nejen o divadle, ale i o józe, sauně a čtení audioknih. „Věděl jsem, že mi jóga pomůže...

Alkohol už si nedám. Všechno je jen v hlavě, říká Václav Noid Bárta

Václava „Noida“ Bártu (38) čeká jeho první soutěž v kulturistice. Herec se v rozhovoru pro iDNES.cz svěřil s tím, kdy...

KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.

Najdete na iDNES.cz