Role občas hodně změnily můj osud, přiznává Lucie Benešová

Seriál   0:02aktualizováno  0:02
Herečka Lucie Benešová (44) prozradila, že nikdy neprahla po divadelních rolích a film miluje i jako zapálený divák. Netají se svým organizačním talentem, který rozvíjí ve svých mimohereckých aktivitách. Zapojuje do nich i své čtyři děti a občas i manžela Tomáše Matonohu (47).

Lucie Benešová | foto: Lenka HatašováiDNES.cz

Jak to kdysi bylo s malou nestydlivou holčičkou, která díky dramaťáku objevila herectví?
Že existuje něco jako dramatický kroužek, objevila na základce spolužačka Pája, která byla na rozdíl ode mě třídní šprtka a je mimochodem mojí kamarádkou dodnes. Vůbec jsme tehdy netušily, co znamená dramaťák, ale když jsme to zjistily, zejména mě to nadchlo. Nakonec jsem v něm vydržela z naší třídy jediná a mamka kroužek dokonce začala používat coby nástroj výchovy ve smyslu: „Jestli si nezlepšíš známky, nepůjdeš do dramaťáku!“ Naše paní učitelka Matějová, bývalá herečka a naše lektorka, mě nakonec dovedla až ke zkouškám na konzervatoř.

Fotogalerie

Byla jste třídní šašek?
To vůbec ne. Spíš organizátorka potrhlých nápadů a lumpáren. Například jsem vymyslela, že si všichni koupíme šlapací autíčka, vytvoříme konvoj a projedeme tak Prahou. Na autíčka jsme opravdu celý rok šetřili, ale nakonec nám jejich nákup rodiče bohužel zatrhli.

Na konzervatoř jste se ale dostala až napodruhé.
A děsně jsem se urazila, že to napoprvé nevyšlo. Přeci jen jsem se herectví roky věnovala, měla jsem za sebou už i první dětské role ve filmech, a oni mě nechtěli. Herectví se mi tím neúspěchem  natolik zprotivilo, že jsem o něm už nechtěla ani slyšet. Opustila jsem dramaťák a na just se přihlásila na zeměměřičskou průmyslovku, kterou studovala i moje máma. Chudák se mě od toho snažila odradit. Moje technické dovednosti byly nulové, ale já si trvala na svém. 

Samozřejmě to byla katastrofa, vůbec jsem se nechytala, ale naštěstí mě po roce zachránila přísedící z komise paní profesorka Vlková z konzervatoře. Zavolala mamce s tím, ať zkoušky zkusím znovu, že mě na ně připraví. Byla přesvědčená, že na konzervatoř patřím, a to se nakonec také stalo.

Zmínila jste své dětské role, kterou z nich si dodnes připomínáte?
Asi tu z filmu Horká kaše, i když mi ji spíš připomíná Lucie Bílá. Mně bylo tehdy třináct, jí asi dvacet a v tom filmu hrála samu sebe, tedy zpěvačku kapely Vitacit. Od té doby se spolu vlastně známe. Ten film měl tehdy za totality enormní návštěvnost, vidělo ho tenkrát v kinech asi milion diváků. V té době jsem poprvé zažila, co je to popularita. Lidé mě občas poznávali na ulici, bavilo mě si s nimi povídat, a to mi zůstalo dodnes.

Byly vaše studentské roky tak bohémské, jak se o uměleckých školách traduje?
No jéje! Mými spolužáky byli například Adéla Gondíková, Tereza Pergnerová, Aleš Háma, Jakub Wehrenberg, Václav Chalupa nebo třeba Katka Hrachovcová. Z prvotního elánu a radosti, že mě na konzervatoř přijali, jsem byla odhodlaná chodit na každý předmět. Postupně jsme ale objevili kavárny, do kterých jsme se přesouvali častěji a častěji, což podle nás ke studiu konzervatoře jednoznačně patřilo. Záhy jsem ale jako studentka začala hodně točit, což si myslím, že mě v rámci mojí profese obohatilo zdaleka nejvíc.

Dodnes jsem nepochopila, proč nám natáčení profesoři zakazovali, praxe je podle mě zdaleka nejdůležitější. Každý půlrok mi kvůli tomu hrozilo podmínečné vyloučení, až jsem nakonec školu stejně po čtyřech letech sama vzdala. Konzervatoř se studuje šest let a já měla zajímavé nabídky, které jsem nechtěla odmítat.

Seriály pod lupou

Hvězdy vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová

Bylo nás pět:
Nela Boudová
Lenka Termerová
Adam Novák

Cirkus Humberto:
Petr Nárožný
Pavel Mang
Rudolf Hrušínský
Jaromír Hanzlík

Údolí bílých králů:
Miroslav Etzler
Zdeněk Žák
Lucie Vondráčková

Dokonalý svět:
Tereza Brodská
Vanda Hybnerová
Chantal Poullain

Ulice:
Martin Finger
Dana Syslová
Patricie Solaříková

České století:
Jan Budař
Robert Jašków
Jiří Vyorálek

Odsouzené:
Alena Štréblová
Hana Gregorová
Zuzana Mauréry

Pojišťovna štěstí:
Kateřina Brožová
Tereza Kostková
Yvetta Blanarovičová

Redakce:
Michaela Maurerová
Pavla Vitázková
Petr Vondráček

Rodinná pouta:
Dana Morávková
Zdeňka Žádníková-Volencová
Jan Révai

Rapl:
Igor Orozovič
Lucie Žáčková
Dana Černá

Ordinace v růžové zahradě:
Martin Zounar
Sofie K. Filippi
Daniela Šinkorová

Život je ples:
Berenika Kohoutová

Co to bylo za nabídky, že jste se kvůli nim vzdala vysněné školy?
Byly dva roky po revoluci, otevřely se hranice a já měla možnost vycestovat s Černým divadlem Jiřího Srnce na půl roku do Jižní Ameriky. I když šlo „jen“ o pohybové divadlo, moc jsem o tu zkušenost stála. Hraní v černém divadle je hodně specifické a i dost stresující, na převleky v úplné tmě máte třeba jen pár desítek vteřin. Obecně musím říct, že tato práce byla po mě fyzicky vůbec nejtěžší z těch, které jsem dosud dělala. S divadlem jsem jezdila pak celkem asi rok a půl. Skvělý byl třeba i měsíční pobyt v Londýně. Po čase mi ale začalo chybět mluvení, toho se v černém divadle opravdu nedočkáte, a tak jsem využila další nabídky a přijala roli ve filmu Vekslák.

Pár let na to se vám narodil váš první syn Lucián.
Po mateřské jsem čekala na nějaké další nabídky, ale kromě dabingu nic moc nepřicházelo, a tak jsem využila pozvání své kamarádky Lenky Hornové a stala se reportérkou televizního pořadu Prásk, kde jsem vydržela asi pět let. Začala jsem se pomalu smiřovat s tím, že asi už točit nebudu, ale najednou se stal takový malý zázrak. 

Jednoho dne jsem dabovala v České televizi na Kavčích horách, vycházela jsem ze záchodu a srazila se s režisérkou Irenou Pavláskovou, která mi říká: „Lucie, jste to vy? To je úžasný, já teď hledám obsazení do jedné z hlavních rolích televizní povídky a přesně vás tam potřebuju! Máte pozítří čas?“ Samozřejmě jsem si ho udělala, a tím setkáním u toalet se začala psát nová kapitola mého života. Protějšek mi tam měl totiž hrát jakýsi herec z Brna, který se jmenoval Tomáš Matonoha. Moje role totiž občas hodně změnily můj osud.

Seriálem Horákovi, kde jste hrála hlavní roli, jste navíc tak trochu předpověděla váš další život. 
Hrála jsem tam matku pětičlenné rodiny, a v té době mi z toho bylo skoro zle, když jsem si představila, že toto někdo žije doopravdy. A vidíte, odříkaného chleba největší krajíc! Na těch pět dětí jsem to dotáhla skoro taky (smích).

Díky tomuto seriálu jsem ale došla k dalšímu životnímu zlomu, najednou se absolutně splnily mé celoživotní profesní touhy, a já si říkala: „To je jako všechno?“ Pocit skutečného uspokojení a naplnění se jaksi nedostavoval. Cítila jsem, že bych chtěla udělat něco daleko většího, něco, čím bych někomu opravdu pomohla. A v té době mě napadlo, že si osvojíme naši Sáru. Manžel byl hned pro, můj nápad komentoval slovy: „Proč ne? Kdo jiný než my!“

Po Horákových jste prošla klasickým kolečkem seriálů jako jsou Ulice, Ordinace v růžové zahradě a dalšími. V seriálu Život je ples jste se vy, zarputilá nedivadelnice, dokonce dotkla Shakespeara.
Život je ples jsem točila paralelně s Gymplem a vzpomínám si, že jsem tam hrála špatnou herečku, která právě zaskakuje ve Snu noci svatojánské za jinou kolegyni, kterou hrála Lenka Vlasáková.

Jak se hraje taková špatná herečka?
No špatně. Stejně jako vám řekne zpěvák, že je pro něj téměř nemožné zahrát, že neumí zpívat, já taky moc nevěděla, jak na to. Ale nakonec jsem si našla polohu, kdy jsem do toho, jak se říká, hodně šlapala, přehrávala a šlo to.

Mimochodem souvislost se seriálem Gympl vám do života přinesla dalšího Shakespeara.
Produkce na mě tenkrát čekala, až budu mít po šestinedělí, v té době se narodila naše nejmladší dcera Lara. Ve sborovně Gymplu jsem se pak potkala s Karlem Heřmánkem, který mi před časem zavolal a nabídl mně, nedivadelnici, jestli bych nechtěla hrát u nich v Divadle bez zábradlí. Celkem mě tím pobavil, já se totiž divadlu nějak celoživotně vyhýbám. Nakonec jsme se ale domluvili, a já začala hrát ve svém prvním divadelním Shakespearovi,  kterým je komedie Mnoho povyku pro nic. Aby toho nebylo málo, ve zmíněném divadle se bude připravovat ale skutečná shakespearovská klasika, a sice Hamlet. Bylo mi nabídnuto, zda bych si nechtěla zahrát Hamletovu matku! Zatím o tom přemýšlím, nejsem si jistá, zda to pro mě nebude až příliš velké sousto.

Jaký je podle vás nejhorší divák?
Ten neplatící. Pro nás je největší trest, když přijde obecenstvo, které dostane zdarma vstupenky od své firmy na představení, které si samo nevybralo ani nezaplatilo. Je to pak hrozně cítit, že zájem takových diváků často není opravdový.

Vy sama ale do divadla moc nechodíte.
Abych se přiznala, nikdy mě to moc nebavilo. Jsem milovnice filmů, někdy jdu do kina i dvakrát týdně. Chodím sama, anebo s kamarádkami, už máme takový rituál. Chodíme do malých klubových kin, kde si k filmu můžete třeba i dát dvojku vína, to si moc užívám. Mám ráda filmy, které většinou v multikinech neuvidíte, poslední dobou jsem objevila severskou tvorbu, ta mě baví moc. Nedávno jsem třeba viděla moc zajímavý islandský film Žena na válečné stezce, ten bych všem vřele doporučila.

Lucie Benešová ve filmu Blázni a děvčátka (1989)

Blázni a děvčátka (1989)

Michal Dlouhý a Lucie Benešová ve filmu Sametoví vrazi (2005)

Sametoví vrazi (2005)

Lucie Benešová a Lenka Vlasáková v seriálu Život je ples (2012)

Život je ples (2012)

I vy sama máte ve své filmografii několik zajímavých filmů, v jednom z nich jste dokonce hrála samu sebe.
Polski film byl na tom postavený, postavy se jmenovaly jako my a jejich příběh vycházel z nadsázky našich skutečných životů. S Tomášem si tam z nás dělali srandu, že máme dvacet dětí, a dokonce jsme točili i scénu v naší opravdové ložnici, což mi nebylo moc příjemné pustit najednou do tak intimního prostoru celý štáb. Dodnes mi to natáčení připomínají špalky, kterými rekvizitáři podložili naši postel, aby byla vyšší. Už jsme to tak nechali, líp se nám z takové postele vstává.

Myslíte si, že může být atraktivní vzhled herečky pro režiséry zavádějící?
Určitě, sama jsem se s tím setkala. Nejsem univerzální typ, některé role se mi bohužel dodnes vyhýbají. Vylézt ze své škatulky se mi podařilo možná ve filmu Sametoví vrazi. Tam jsem jednu scénu točila tak zbědovaná, že se mě na place až lekli. Zároveň mi ale říkali, že vůbec netušili, jak jsem schopná udělat ze sebe úplně někoho jiného, což mě moc potěšilo.

Stále zastáváte názor, že herectví není ideální povolání pro muže?
Abych to uvedla na pravou míru, pro muže je tahle profese složitější. Můj názor je, že chlap by měl rodinu zabezpečit, a pokud dělá práci, která záleží ještě na jiných okolnostech, než je jeho um, může se stát, že pravidelný příjem prostě nemá. Herecká práce přichází ve vlnách, období takzvaného „hladu“ si zažil každý z nás. Můj muž je naštěstí tak kreativní, že si devadesát procent své práce vymyslí a udělá sám.

Lucie Benešová

Lucie Benešová

Je pravda, že vám váš nejmladší syn Štěpán slíbil, že bude režisérem právě proto, aby vám zajistil na stará kolena stálou práci?
On už si to rozmyslel! Do devíti let nám sliboval, že půjde na FAMU studovat režii, ale najednou objevil sport a s nadějí na klidné stáří je konec (smích). Ostatní děti se profilují úplně mimo umění. Lucián je šikovný ajťák, Sára studuje hotelovou školu a jakým směrem se vydá nejmladší Lara, to teprve uvidíme.

S dcerou Sárou jste si mimochodem prý splnila svůj sen a rozjíždíte vlastní podnikání.
Po něčem vlastním jsem toužila vždycky. Teď zkoušíme provozovat divadelní klub v kobyliském divadle Karla Hackera a moc nás to baví. Děti ze ZUŠ Kobylisy nám pod vedením výtvarnice Alenky krásně vyzdobily stěny a vše další jsme už doladily my se Sárou včetně čerstvých květin, svíček na stolech, pečených koláčů, chlebíčků, úžasné kávy od pana Müllera nebo výborného vína od kamaráda Stani Mádla a čekáme, jak se naše snaha chytne. 

Několikrát v týdnu jsem tam normálně za barem. S tímhle já vůbec nemám problém. Jsem rozená organizátorka, u nás na Bílé hoře jsem si zase vymyslela a zorganizovala Den sousedů, který bude 18. května. Je to taková milá akce, která má tradici hlavně v Americe. Obcházím teď ulice v okolí našeho domu a zapojuji usedlíky. Každý může přispět svými výtvory nebo tím, co umí. Zkušenosti s něčím podobným už mám, před třemi lety jsem vymyslela akci Víno Padařov, malou vinnou slavnost v malebné jihočeské vesničce, která se každým rokem rozrůstá. Přesně toto je něco pro mě, jsem ve svém živlu.

A jak to vypadá s vaším vysněným domkem na ostrově Thassos?
Ten už padl, objevili jsme něco daleko zajímavějšího. Vypadá to, že využijeme nabídky sicilských městských úřadů a koupíme si tam opuštěný dům za nabízené symbolické euro. Není to sice tak jednoduché, jak to vypadá, musíte hodně investovat do rekonstrukce. Ty domy jsou poměrně zchátralé a navíc dva tisíce kilometrů daleko, ale pro mě je to další výzva. Už se na ni těším!

Autor:

Nejčtenější

Hra na kanadskou rodinu skončila, napsal Tomáš Plekanec

Tomáš Plekanec (26. 11. 2018)

Tomáš Plekanec (36) se vyjádřil k výsledku odvolacího řízení, které proběhlo v Kanadě. Soud nařídil, aby oba nezletilí...

Jacksonova dcera reagovala na zprávy o podřezaných žílách fotkou z KFC

Paris Jacksonová (Los Angeles, 6. března 2018)

Svět obletěla zpráva, že dcera zpěváka Michaela Jacksona (†51), Paris Jacksonová (20) se pokusila o sebevraždu. Dívka...

Youtuberka Třešničková ukázala poprvé od nehody své popálené ruce

Kristýna „Týnuš“ Třešničková (1. května 2017)

Youtuberka Kristýna Třešničková (23) utrpěla v září minulého roku na dovolené v Istanbulu závažné popáleniny. Při...

Lucie Vondráčková se syny se musí vrátit zpět do Česka, rozhodl soud

Lucie Vondráčková se syny Adamem Plekancem a Matyášem Plekancem (9. 8. 2018,...

Kanadský odvolací soud rozhodl v návratovém řízení zahájeném na návrh Tomáše Plekance (36) podle Haagské úmluvy o...

Móda ze Lvů: Sexy Stárková a krásná Boková. Synková a Issová šláply vedle

Móda na udílení cen Český lev (23. března 2019)

Na udílení cen Český lev dámy ukázaly, jak jsou na tom s módou. Některým herečkám se výběr šatů opravdu povedl, jiným...

Další z rubriky

Baví mě díky rolím objevovat moje jiné já, říká Klára Melíšková

Herečka Klára Melíšková

Klára Melíšková (47) je jednou z hvězd seriálu Zkáza Dejvického divadla. Herečka přiznala, že bylo docela těžké hrát...

Na Saxanu alergická nejsem, vyprávím o ní jako automat, říká Černocká

Petra Černocká

Petra Černocká (69) už zřejmě napořád zůstane pro diváky hlavně Saxanou. I 48 let od premiéry filmu Dívka na koštěti....

Peroutka: Ordinace je pro mě hereckou školou, teď ale chci být inženýr

Milan Peroutka

Jen co herec a muzikant Milan Peroutka (28) seskočí z pódia, přechází do světa skript a zkoušek. „Čeká mě poslední...

Najdete na iDNES.cz