Vaše partnerka Tereza Krippnerová je zpěvačka. Jak spolu souzníte na hudebním poli?
Naprosto. Máme podobný hudební vkus a jsme hudbou propojení natolik, že ji spolu i tvoříme. Ve studiu u Borise Carloffa nahráváme naše autorské písně, které společnými silami vznikly v průběhu našeho vztahu.
Chystáte se vydat společné album?
To se ještě uvidí. Rozhodně nás tvorba těší, už z toho důvodu, že si bude náš syn jednou moct pustit skladby, které jeho rodiče složili v době, kdy se chystal na svět, nebo když byl ještě miminko.
Už vznikla skladba, která je věnována přímo vašemu čtrnáctiměsíčnímu Tobiášovi?
Podle ukolébavky, kterou jsme pro Tobiáše napsali, vznikla nakonec píseň s názvem Domněnky. A píseň Měsíční úžeh, jsme složili v době Terezčina těhotenství a nese téma vnitřní svobody.
Hudba je tedy vaší relaxací?
Absolutně. Chuť zasednout ke klavíru nebo ke kytaře mám často, nejvíc si u toho odpočinu. Navíc mám v sobě spoustu nápadů, které různě ověřuji a nechávám je dozrát.
Díky roli ve Strakonickém dudákovi máte doma i dudy, neopomínáte na ně podle doporučení pravidelně cvičit?
Samozřejmě, že opomínám, ale Tobiášek se do nich taky zamiloval a často intenzivně vyžaduje, abych už konečně zahrál. Když se mu to líbí, dokonce nakrmí vyřezaného kozla, který dudy zdobí.
Dokázal byste říct, v čem jste skutečně rychlý?
Nejspíš v přeskakování mezi různými činnostmi. Rodina, zkoušení, dabing, rozhlas, natáčení a moje hlava stále jede na plné obrátky. Pak jsou oblasti, ve kterých se hlava zastaví, jako je například plánování nebo organizace. Když se mě Terezka doma zeptá, kdy už pojedeme na hory, zůstanu per plex.
Vy prý hory stejně nesnášíte.
To je pravda!
A co vaše nová domovská scéna v Divadle v Dlouhé?
Momentálně zkoušíme komedii Bez roucha, ve které hrajeme, že hrajeme divadlo, hrajeme, že zkoušíme představení a pak hrajeme, že ho hrajeme ještě po devadesáti reprízách. Hodně si tam hrajeme. Režíruje to Hanka Burešová, ale režiséra v té hře hraje Marek Němec, což je pro mě velmi zábavné, protože mám vlastně dva režiséry.
V Divadle v Dlouhé jste nazkoušel i několik představení pod vedením režijní dvojice SKUTR, jaké to bylo?
Mám SKUTRy moc rád, pro jejich lidský a hlavně asociativní způsob práce. Můžete cokoli a nemusíte, nikdo vás do ničeho netlačí. Práce s nimi je vždy velmi inspirativní.
Je pravda, že se zmíněným Markem Němcem a s dalšími kolegy navíc právě zakládáte nové divadlo?
Markova poetika a jeho pohled na divadlo se mnou velmi rezonuje a nejsem jediný. Herců, dramaturgů, výtvarníků a hudebníků, kteří mají stejný vkus a vášeň se sešlo nakonec tolik, že muselo vzniknout nové divadlo. Divadlo Terminus, podle monologického dramatu Terminus, které Marek zrežíroval v Divadle v Celetné a stále se hraje. Budeme se zaměřovat na současnou dosud neuváděnou světovou dramatiku a vše, co bude rezonovat s naší duší. Je mi velkou ctí, že u toho mohu být a všechny tímto zvu, ať jsou u toho s námi. Divadlo sídlí ve Vodárenské věži Letná.
Divadlo je vaše srdeční záležitost. Jak se má pro změnu váš doktor Hlinka ze seriálu Modrý kód?
To je zatím tajné. Máme natočeno hodně dílů dopředu. Co se bude dít dál, divákům nechci prozradit. Snad jen to, že teď moje postava bude hodně řešit vztahové záležitosti. Začíná navíc skřípat přátelství s Matym, kterého hraje David Gránský.
Jak zvládáte přeskakování v ději při natáčení, které se často neděje podle posloupnosti?
Nemám problém natočit obraz rozchodu s holkou, se kterou se v následujících obrazech budu třeba teprve seznamovat. Beru to jako trénink svého hereckého svalu.
Nechybí vám kolegyně Eva Burešová, která přestoupila do seriálu Slunečná?
Chybí, moc! S Evičkou jsme byli dlouhé roky seriálový pár, jehož historie začala ještě v seriálu Gympl. Pokračovali jsme pak spolu v Modrém kódu a musím říct, že jsme byli krásně sehraní. Teď už ji potkávám jen na chodbách v atelierech, když míří na farmu, zatímco já spěchám na operační sál.
Chirurga hraje i váš otec Petr Rychlý v konkurenčním seriálu Ordinace v růžové zahradě, špičkujete se někdy kvůli tomu?
Ani ne, stávalo se jen, že jsem se tátovi chlubil, že v Modrém kódu máme to či ono, a on mě vždy utřel, že to oni v Ordinaci mají už dávno.
Po otci jste zdědil nejen profesi a jméno, ale očividně i vizáž. Co ještě?
Do všeho, co děláme, jdeme oba naplno s láskou a taky jsme asi trochu perfekcionisté. Po mamince mám k tomu velkou emocionalitu, která v té naší profesi není vůbec k zahození.
Chodíte vzájemně na své premiéry?
Velkou oporou je mi při premiérách maminka, ta by přišla, i kdybych jí nepozval, jsem za to moc rád. Táta si pro pracovní vytížení najde nějakou reprízu. Vážím si toho, že se v rodině všichni takhle podporujeme.
