Tentokrát nebude k vidění na televizi Barrandov, ale na nově vznikající celoplošné televizi OK TV. Jmenuje se Sejdeme se u Cibulky a výběr účinkujících je ojedinělý. Spočívá v tom, že hlavní host má právo určit si další dva, které Aleš Cibulka do své talk show pozve.
„Jedním z nich by měla být známá osobnost a druhý třeba kamarád z dětství, sousedka, kostymérka nebo maskérka, prostě někdo neznámý,“ říká Cibulka. Ten zároveň vybere posledního čtvrtého hosta. „Měl by být překvapením. V tomto smyslu to může být někdo, o kom se ví, že by se s ním náš hlavní host rád setkal. Třeba vzdálený příbuzný, kolega, se kterým kdysi točil, ale i spolužák... Takže šťourám, kde se dá.“
I když se Cibulkovi podařilo vyzpovídat, ať už ve svém televizním pořadu nebo v rozhlasovém Tobogánu, kdekoho, i on musel o některé hosty „zabojovat“. Třeba o Jaroslava Satoranského nebo Viktora Preisse, který už účast přislíbil. Velkým oříškem byl František Němec, který obecně odmítá jakoukoliv komunikaci s novináři.
„Opakovaně jsem mu volal a on opakovaně říkal ne. Byla to taková hra mezi námi. Vyslechl mě, odmítl, ale ať prý klidně zavolám příště. Až když jsem ho pozval do Tobogánu u příležitosti oslav devadesátin Pepíčka Zímy, se kterým strávil dlouhá léta v Divadle ABC, prohlásil: „Vyhrál jste, tam přijdu.“
V době našeho seznámení jsme žili hodně bouřlivě, říkají Cibulka a Jagelka |
Jako pro každého moderátora i pro Cibulku, je nejlepší host povídavý, byť ho může dostat do prekérní situace. To se stalo v případě dnes už zesnulého spisovatele Arnošta Lustiga.
„Měl přijet do Tobogánu, který se vysílal přímým přenosem. Na cestě byl od rána, protože měl předtím nějaké povinnosti v Brně, takže dorazil později. Od řidiče jsem se dozvěděl, že museli několikrát stavět u benzínové pumpy, a to mi bylo záhadou. Říkal jsem si, proč nenatankovali najednou? Ale když jsem poté pana Lustiga, který dorazil ve velmi rozšafné náladě, viděl, pochopil jsem, že nešlo o benzín. Byl k zulíbání, typický Lustig,“ vzpomíná Cibulka.
„Pořad byl už v plném proudu a téma bylo stará Praha. Pamatuji si to jako dneska. Zeptal jsem se Arnošta, jak to vypadalo v Libni, když tam před lety bydlel. A on povídá: ´Počkej, mám nový vtip, ten ti musím říct.´ A spustil: ´Jde kurva po Rudém náměstí a potká ji Čuk a Gek ...´ Byl to neskutečně vtipný ale brutálně sprostý vtip a celý šel živě do éteru. Taktně jsem to přešel a už se viděl, jak jdu v rádiu na kobereček. Povídal jsem si s ostatními hosty a asi po deseti minutách se obrátil znovu na Arnošta: ´Tak Arnošte a co ta stará Praha?´ A on: ´Ty furt s tou starou Prahou! Řeknu ti ještě jeden vtip...´ Postupně šly do éteru čtyři!“
Bylo to v Divadle U hasičů a ve chvíli, kdy jsme skončili, zhasla červená, říkám si v duchu, to je na výpověď. Jdeme do zákulisí a Arnošt povídá: ´Hele, bejku, a nebyly ty vtipy už trochu přes čáru?´ Já na to: ´No, trošku jo.´ A on:´Tak než to budete vysílat, radši to vystřihni, ať nemáš nějaký průser.´ Povídám:´Pane Lustigu, to byl přímý přenos, to slyšely v tuhle chvíli desetitisíce lidí!´ On se rozzářil a říká: ´Desetitisíce? Tak se aspoň všichni pobavili.´“
Na kobereček Aleš Cibulka nakonec nešel. Všichni pochopili, že Arnošt Lustig je neukočírovatelný a zároveň taková osobnost, že se mu leccos promine. A Cibulka dodnes, když je v baru s kamarády, dává k ránu oblíbený vtip o kurvě, která jde po Rudém náměstí…
