„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapované, měly být umisťované do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba,“ řekl prezident Zeman. „Není to žádný rasismus ani preference etnické skupiny, ale děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě. Z hlediska duševní pohody je daleko lepší, když budou existovat praktické třídy. Vůbec se mi inkluze nelíbí a jsem proti ní,“ řekl v Rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí při návštěvě Pardubického kraje (více čtěte zde). Děti jsou podle něho daleko šťastnější v „rovnocenné komunitě“.
Oslovení odborníci a politici, kteří se této oblasti věnují, však nesouhlasí.
Petr Gazdík (STAN), učitel
Já jsem učitel na základní škole. V poslední třídě, kde jsem učil, jsem měl holčičku, která byla postižená, po dětské obrně měla lehkou mentální retardaci.
Předseda hnutí STAN Petr Gazdík kandiduje na čtvrtého místopředsedu Sněmovny.
Neuvěřitelným způsobem se začlenila do kolektivu. Děti se o ní staraly, vodily ji ze třídy do třídy, na toaletu. Ona byla velmi prospěšná pro zbývajících 32 dětí. Takže moje zkušenost je přesně opačná. U každého se musí individuálně zvažovat, jestli právě u jeho postižení je to vhodné, nicméně paušálně odsoudit, že postižení nemají být se zdravými dětmi, považuji za velmi hloupé vyjádření nehodné prezidentského úřadu.
Tomáš Feřtek, společnost EDUin
Kdyby to neřekl prezident, tak to ani nestojí za pozornost, protože to je taková hloupost, která odporuje všemu, co je za posledních dvacet let známo o vzdělávacích systémech. Všechna dostupná data naopak říkají, že největší problém českého vzdělávání je selekce dětí podle inteligence nebo jiných parametrů. Je podstatné, aby děti chodily do jednoho baráku. Z obou stran je to zásadní věc. Handicapovaní musí rozumět tomu, jak žijí nehandicapovaní, a mít pocit, že jsou součástí společnosti. A naopak, ti takzvaně zdraví musí rozumět tomu, že někdo je na tom jinak, v čem je jeho problém. Zásadní věc je, že se jim naučí pomáhat. Jak jim mají pomáhat, když nikoho takového neviděli?
Bohuslav Sobotka (ČSSD), premiér
Premiér Bohuslav Sobotka zavítal do Vrbětic na Zlínsku, kde v říjnu vybuchly sklady s municí (8. listopadu 2014).
Moderní, slušný stát by měl vytvářet co nejlepší podmínky pro začleňování zdravotně postižených dětí do hlavního vzdělávacího proudu a stejně tak pro integraci všech handicapovaných lidí do života celé společnosti. Děti by měly vyrůstat co nejvíce společně, je to pro ně důležitá sociální zkušenost, učí je to pomáhat svým vrstevníkům a chápat, že je normální, pokud jsou lidé například ze zdravotních důvodů odlišní a společnost celkově různorodá. V tom všem má ještě naše země velké dluhy, které se teď zejména ve školství snažíme postupně odstranit.
Ondřej Liška (Strana zelených), bývalý ministr školství
Byl jsem šokován cynismem a arogancí prezidenta Zemana, protože se dotkl lidské důstojnosti tisíců dětí, kterým upřel právo garantované ústavou a naší demokratickou kulturou být považovány za rovnoprávné občany naší společnosti.
Ondřej Liška (Strana zelených)
Tyto děti, ať už s handicapem mentálním nebo fyzickým, mají plné právo vzdělávat se spolu s ostatními dětmi, které handicapy nemají. Pokud je jim to upíráno, tak se to dotýká jejich lidské důstojnosti a nás všech. Výzkumy v západních zemích ukazují, že společné vzdělávání je prospěšné pro obě skupiny dětí. Bohužel nemáme z hlediska demokratických mechanismů jinou možnost než s prezidentem Zemanem nesouhlasit a vyzvat ho, aby tento svůj výrok vzal zpátky a aby se omluvil, protože překročil hranici toho, co je akceptovatelné v demokratické společnosti.
Měly by se postižené děti vzdělávat odděleně od těch zdravých, jak navrhl prezident Zeman?
Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
Výroky nám připadají velice nešťastné až nepřijatelné. Považujeme to za nebezpečné obzvlášť ve chvíli, kdy je naprosto zřejmé, že naše společnost potřebuje spíše pomoci k větší solidaritě a soudržnosti. Výrok prezidenta Zemana, že děti s handicapem by měly být vzdělávány mezi svými tam, kde jsou jakoby rovnocenní, nám přijde protichůdný proti duchu rovných práv a rovných příležitostí.
Petr Fiala (ODS), bývalý ministr školství
To je výrok, který se panu prezidentovi nepovedl a je nešťastný. Takovéto zjednodušování inkluze je problematické, protože tam nejde o to, že buď budou integrovány všechny děti do toho hlavního vzdělávacího proudu, nebo nebude žádné dítě integrováno. Takto to vůbec není.
Předseda ODS Petr Fiala ve volebním štábu strany v Praze. (18. října 2014)
Posuzovat, kde je dítě šťastnější, to není princip integrace a inkluze. U některých handicapovaných dětí je lepší, když jsou vzdělávány ve speciálním školství, a pro některé je mnohem lepší, když jsou vzdělávány s ostatními dětmi v hlavním vzdělávacím proudu. Nezáleží jen na typu handicapu, ale i na osobních vlastnostech konkrétního dítěte.
Věra Čadilová, speciální pedagožka z Asociace pomáhající lidem s autismem
Výrok prezidenta Zemana mi přijde velmi zkreslený. Nelze tuto problematiku paušalizovat, obzvláště u dětí s autismem, s nimiž pracuji. Řada z nich se může vzdělávat v běžných školách. Najdou se však děti, které mají přidružené postižení a potřebují speciální vzdělávání.
