„Rok 1989? To byl rozpad Československa?“ tipovala studentka pražské střední průmyslové školy, kterou iDNES.cz oslovil. Jiný student si zase neuměl nic představit pod pojmem Pražské jaro. „Řekl bych, že to souviselo s kulturou,“ krčil rameny. Nutno podotknout, že se jednalo o studenty prvního ročníku střední školy, kteří mají za sebou tři roky dějepisu na základní škole.
Právě na to, co se stalo v roce 1989 či 1968 se středoškoláků nebo žáků základních škol každoročně ptají média. Jak dokazují i příklady výše, spousta z nich netuší, nebo tipuje špatně.
Ačkoliv se dějepis učí povinně od šesté do deváté třídy na základních školách a také na většině středních škol, studium probíhá chronologicky. V praxi to znamená, že učitelé s šesťáky začnou probírat pravěk a v průběhu čtyř let se postupně prokousávají až k problémům současnosti. Na střední škole se situace opakuje. Učitelé často nestíhají učivo probrat a moderní dějiny dohánějí až ke konci čtvrťáku.
Děti se o rozpadu ČSFR učí i z YouTube a historek, kantoři zápasí s časem |
„Prostor učit moderní dějiny na středních školách moc není. Učí se většinou ve druhé polovině čtvrtého ročníku, který je navíc zkrácený, a studentům to už je z mé zkušenosti spíš jedno. Učitelé to dohánějí na poslední chvíli, na moderní dějiny je daleko méně času než třeba na výuku středověku,“ podotkl dějepisář Pavel Mervart z královéhradeckého Gymnázia J. K. Tyla.
„S úrovní, s jakou dnešní žáci rozumějí soudobým dějinám, spokojený být nelze. Jenže škola není ani jediným, ani nejdůležitějším místem, ve kterém se žáci s minulostí setkávají,“ podotýká vedoucí oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů Vojtěch Ripka.
Měly by se při výuce dějepisu více probírat novodobé dějiny?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. června 2018. Anketa je uzavřena.
„Vzdělávací obsah v dějepise je natolik předimenzovaný, že určitě nelze říci, že by na výuku moderních dějin, tedy řekněme na dějiny od počátku 20. století, případně dějiny po roce 1945, byl dostatek prostoru,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Přesto se podle Ripky situace zlepšuje a začínají převažovat školy, na kterých se soudobým dějinám prostor věnuje.
Výuka se možná brzy změní
Česká školní inspekce chce do budoucna způsob výuky dějepisu změnit. Národní ústav pro vzdělávání (NÚV) už v současné době pracuje na změně rámcových vzdělávacích programů pro školky, základní a střední školy. „Chceme přesunout od toho ‚co se učí‘ k tomu ‚co žák umí‘. Současně se připravuje metodická podpora pro učitele, která zahrne i doporučené metody výuky a hodnocení žáků,“ uvedla pro iDNES.cz mluvčí NÚV Markéta Růžičková.
Chystanou změnu výuky dějepisu serveru iDNES.cz potvrdila i mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová.
Data na úkor příběhu
Učitele na základních školách osnovy tolik netlačí, ale na středních školách naopak převažuje výklad dat a příběh ustupuje do pozadí. „Problém je, že se moderní dějiny často probírají ve druhém pololetí končících ročníků, kdy studenti jsou přijati na vysoké školy a mají jiné starosti. Proto často nevědí nic o minulém století,“ říká předseda Asociace učitelů dějepisu Pavel Martinovský.
Možností, jak učit dějepis, je však podle něho víc. Začínalo by se třeba 21. stoletím a končilo v pravěku, ale tato metoda se neosvědčila. Když ji ve druhé polovině 20. století na školách zkoušeli, ukázalo se, že pro děti je lepší, když se učí od jednoduššího ke složitějšímu. V šesté třídě snáz pochopí, jak pračlověk skáče kolem ohně, a složitější otázky mezinárodní politiky jsou podle dějepisářů někdy i na deváťáky komplikované.
Vítejte na socialistickém táboře, soudruzi
Přesto, že podle dat České školní inspekce většina učitelů učí stále frontálně, tedy stojí před tabulí a učí podle učebnic, objevují se v poslední době i inovativní metody, jak učit dějepis.
„Existuje skupina aktivních učitelů, kteří se nespokojí pouze s výkladem od tabule podle učebnice. Velikost této skupiny neznáme, odhadem se jedná o tisíc učitelů, tedy zhruba jednu pětinu všech,“ říká Ripka.
Například královéhradecké Gymnázium J. K. Tyla pořádá každý rok koncem školního roku několikadenní kurz, na kterém děti poznají, jaké to bylo žít v socialismu.
„Vstupem do tábora děti pomyslně přeneseme v čase do roku 1982. Program je zaměřený na prvky každodenního života v reálném socialismu. Děti si zkouší různé věci, zdraví se ‚Čest práci‘, oslovují se ‚soudruhu‘ a ‚soudružko‘, učí se o Socialistickém svazu mládeže, o tom, jaké útrapy přinášelo cestování nebo přijímací řízení na vysoké školy a podobně,“ říká organizátor kurzu a bývalý dějepisář Pavel Mervart.
Gymnázium PORG Ostrava zase připravuje projekt Objevitelské soboty, který poběží od příštího školního roku. Děti se na setkáních s odbornými lektory dozví informace z různých oblastí. „Jeden z programů je například zaměřen na život ve starověkém Egyptě, děti se dozví o pyramidách, egyptských mýtech, faraonech, vzestupech a pádech egyptských králů a podobně. Cílem je poskytnout dětem základní informace o staré egyptské kultuře, probudit zájem o historii, naučit je kreativnímu myšlení,“ sdělila iDNES.cz ředitelka gymnázia Dagmar Dluhošová.
