„V rámcovém vzdělávacím programu je vznik České republiky, kde je z logiky věci také rozpad federace. Nicméně, co jsem se ptal našich členů, tak až na výjimky všichni končí rokem 89,“ řekl iDNES.cz Pavel Martinovský z Asociace učitelů dějepisu České republiky. Učebnice dějepisu se tématu věnují spíše okrajově.
Řada dějepisářů však učí i občanskou výchovu nebo český jazyk, a tak se rozpad někdejšího společného státu Čechů a Slováků prolíná i těmito předměty.
Výročí rozpadu Československa |
„Dělám to i já během češtiny, kdy probíráme evropské jazyky. Schválně dávám jako domácí úkol kousek slovenského textu. Dnešní děti tomu nerozumí, ale jejich rodiče jsou schopni to bez problému přeložit. Na tom si vysvětlíme, že rodiče vyrůstali ve společném státě a že tady byly pravidelně každé pondělí slovenské programy. Ve sportovních zprávách byli reportéři Češi i Slováci a celkově starší generaci nedělala slovenština problém. Současná mladá generace začíná slovenštinu chápat už jako cizí jazyk, což je škoda,“ dodal Martinovský.
S přesahem tohoto tématu do občanky souhlasí i Marcel Mahdal z Asociace učitelů občanské výchovy, který vyučuje na Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě.
„Nicméně klíčový problém je nedostatek hodin. Například na ústavu ČR je vyčleněna jedna vyučovací hodina. Za těch 45 minut se toho moc nedá stihnout. Takže v souvislosti s tvorbou ústavy se zmíní, že vznikla během posledního pololetí existence federace. Samozřejmě hodina od hodiny se liší podle školních vzdělávacích plánů a záleží především na osobnosti učitelky/učitele, jak toto učivo pojme,“ doplnil.
Mladí rozpad ČSFR nepovažují za historii
Téma je pro školáky zajímavé, zejména pokud ho učitelé probírají zábavnější formou než jen pomocí výkladu. Podle Martinovského ale mladí vnímají rozpad federace spíš jako jazykový nebo politický problém. „Nevidí v tom historii. Je to obecně problém dějin 20. století, že děti vidí jako dějiny válku. To je středobod,“ uvedl učitel.
„Já občas používám i pro přesah do mediální výchovy, že pustím písničku Sbohem Slovensko od Palečka a Janíka. Je na YouTube, kde jsou vidět krásné stereotypy - jak jsou oblečení Češi a jak Slováci. A pak se jejich spojení rozřízne motorovou pilou, což je další schéma. Pak tam sedí děti, malý Čech a malý Slovák, a slovenského chlapečka odvede velký Maďar. Některé děti mají širší asociace a pochopí to, třída si to navzájem sděluje a společně si to pak vysvětlíme,“ dodává Martinovský ke své výuce.
Na pražské základní škole Vratislavova se žáci novodobou historii učí i pomocí časové osy. Ke každému významnému datu chodí do tříd jejich rodiče, aby povídali, co v danou dobu dělali. „Děti si dají si vedle sebe historickou událost a to, co slyší od rodiče,“ popisuje Martinovský. Učitelé využívají i dokumentární filmy.
Žáci vnímají rozchod úplně samozřejmě, zní ze Slovenska
O rozpadu federace se učí i školáci na Slovensku. Na Základní škole Milana Hodži v Bratislavě především v devátém ročníku, byť jen v malé míře.
„Hodina ‚Samostatné Slovensko - na cestě k demokracii‘ je jedna z posledních hodin v roce. Předchází tomu blok věnující se změnám ve světové politice po nástupu Gorbačova, roku 1989, rozpadu východního bloku a Jugoslávie. Tím obyčejně končím a nejdu dál. Rozpad Jugoslávie je taková tečka a výstražný prst za dějinami 20. století,“ vysvětlil dějepisář Juraj Valent.
Ukázka z učebnice Pátrame po minulosti - učebnica pre 9. ročník ZŠ a 4. ročník gymnázia s osemročným štúdiom, kde je kapitola o cestě Slovenska k samostatnému státu.
Na události po roce 1989 zbývá málo času kvůli velkému rozsahu učiva v devátém ročníku, ale i státním srovnávacím testům vědomostí i přijímacím zkouškám na střední školy. Učitel kvůli nim přichází až o osm hodin dějepisu, kterých má standardně jen 66.
„Žáci jsou de facto přijatí a my nesmírně zápasíme o jejich pozornost. Pokud se témata probírají, vedeme je formou diskuse a pouštíme si dokumenty nebo záběry ze starých televizních spotů,“ popsal Valent.
Podle něj je navíc téma rozpadu pro dnešní žáky nepříliš srozumitelné a k bývalému Československu necítí žádnou vazbu. „Nedokážou si představit, proč došlo k změnám po roce 1989. Moji žáci jsou narození po roce 2000 a rozchod Čechů a Slováků vnímají úplně samozřejmě jako projev vlastní vůle. Přirozeně neřešíme ani takzvanou pomlčkovou válku,“ uvedl učitel.
Slovenští žáci však podle něj chápou, že po roce 1989 sílily nacionalistické tendence a otevřely se otázky o přechodu z centrálně řízeného hospodářství na tržní.
 |
