„Lidé mají představu, že se čistá voda bere někde v podzemí, že tam je schovaná, a když teče z kohoutku, tak by měla být téměř panenská. Ale ta voda protéká nějakou krajinou a buď je v podzemí, nebo teče řekou, a ta je ovlivňovaná lidmi,“ říká vedoucí útvaru vodohospodářských laboratoří Marek Liška ze státního podniku Povodí Vltavy.
Důvodů jejího zhoršení je více. Tím nejaktuálnějším je sucho, které ovlivňuje zejména povrchovou vodu. „To vede k tomu, že se zhoršuje kvalita vody obecně. Narůstá množství organických látek, narůstá množství živin, a tím následně dochází i k rozvoji vodního květu – sinic a řas – který kvalitu vody ovlivňuje významně,“ říká Martin Pivokonský, ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR.
Sinice na přehradě Skalka na Ohři
V Brněnské přehradě kvůli zelené vodě plné sinic hygienici zakázali po deseti letech koupání.
Sucho ovšem není jediným viníkem, proč se sinice a řasy ve vodě množí. Svůj podíl na tom má špatné hospodaření v krajině, které je podle Pivokonského přírodě cizí. „Aby se dosáhlo požadované produkce, musíme plodiny výrazně hnojit. A protože je dnes půda už natolik ochuzená, že neudrží živiny, tak se hnojivo stříká přímo na listy,“ vysvětluje Pivokonský. Protože se mění celkové klima, je méně srážek, a když už nějaké jsou, tak náhlé a vydatné, hnojiva spláchne první přívalový déšť a ta pak doputují až do nádrže. A jelikož je kvůli suchu málo vody, živiny se zkoncentrují a to původcům vodního květu velmi svědčí.
To je pro vodárny problém. „Přítomnost produktů řas a sinic, jakož i pesticidů je z hlediska úpravy surové vody na vodu pitnou pro vodárny závažným zjištěním. Výrazným způsobem komplikují, či dokonce znemožňují proces úpravy vody,“ říká ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák.
Velký problém pro úpravny vody nastává ve chvíli, kdy sinice a řasy začnou koncem léta odumírat. „V tom okamžiku jejich buňky prasknou, vylije se jejich obsah a tyto látky se dostanou do celého vodního sloupce, z nichž některé mohou být i toxické,“ vysvětluje Pivokonský.
Jak se čistí voda od sinicPodívejte se, jak probíhá koagulace - základní metoda pro úpravu surové vody využívaná ve většině vodáren v České republice i ve světě.  |
To představuje pro úpravny vody velké obtíže, protože ztěžují, popřípadě i maří proces výroby pitné vody. „Řadu z těchto látek, které přitečou na úpravnu, neumíme odstranit, tedy alespoň současnými technologiemi to jde velmi špatně,“ říká Pivokonský. „Z toho, co neodstraníme, pak v průběhu dalších fází úpravy vody – například chlorací – mohou vznikat jiné látky, kterých je sice malé množství, ale jsou zdraví škodlivé. A navíc mnohé z nich působí bezprahově, což znamená, že u nich nelze s určitostí stanovit koncentraci, která by byla ještě bezpečná,“ varuje Pivokonský.
Koktejl s chloroformem
Jednou ze sledovaných látek je třeba chloroform, u kterého je vyhláškou nastavený limit 30 mikrogramů na litr, otázkou ale podle Pivokonského je, zda neškodí už i menší množství. Chloroform je přitom karcinogenní látka, která se kdysi používala na uspávání před operacemi.
A problematické začínají být i podzemní vody. I sem se dostávají pesticidy používané v zemědělství. A ukazuje se, že jejich koncentrace neustále narůstá. V některých zdrojích dokonce už dosahují hodnot, které jsou dle Pivokonského alarmující. „Samozřejmě podzemní zdroje třeba v podhorských nebo horských oblastech nebudou tak kontaminovány jako třeba v Polabí, kde je intenzivní zemědělská výroba,“ zdůrazňuje Pivokonský.
Voda v číslech88,3 litru - spotřeba pitné vody na osobu a den v roce 2016 (v roce 1989 to bylo 171 litrů) Zdroj: SOVAK, MZE |
Podzemní vody přitom tvoří asi 47 procent zdrojů pro výrobu pitné vody, tedy téměř polovinu.
Zvyšující se přítomnost pesticidů ve vodě ovšem představuje pro úpravny další náklady. „Pokud jsou překračovány hygienické limity pro pesticidy, je nutné úpravnu vody doplnit o další stupeň pokročilých technologií,“ říká Vlasák.
Nejčastěji o proces ozonizace, kdy je voda čištěna ozonem a následně proteče přes filtr s aktivním uhlím. V Česku byla o tento stupeň úpravy v nedávné době doplněna úpravna vody Plzeň-Homolka, kde zdrojem surové vody je řeka Úhlava. „Velký projekt chystá i úpravna vody Želivka, zvýšené koncentrace pesticidů se z důvodů intenzivního zemědělství v celém povodí Vltavy nacházejí i ve vodní nádrži Švihov,“ doplňuje Vlasák.
Může přijít zdražení vody
Rekonstrukce jedné úpravny vody se ovšem může vyšplhat až k desítkám milionů korun. Konkrétně ta ve Zlíně stála podle Vlasáka 80 milionů. „Na jedné straně jsme sice schopni účinně odstranit nově detekované látky a zajistit tím pro koncové spotřebitele vysoce kvalitní pitnou vodu, na straně druhé je to vykoupeno velkými investicemi a provozními náklady, které se promítnou i do výše plateb za vodné,“ dodává Vlasák.
Technologicky si však Česká republika nestojí úplně špatně. Naše vodárenství má dlouholetou tradici a používají se v něm jedny z nejmodernějších technologií. „Naši předci vybudovali vodárenské soustavy, jsou sesíťované, tak se zatím třeba nestalo, že by bylo vody málo,“ říká profesor Václav Janda z Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT.
Délka vodovodní sítě v ČR
Výše plateb za vodné a stočné v Evropě (2012)
Nejvydatnější zdroje jsou podle něj vyčištěné odpadní vody. V této souvislosti se stále častěji mluví o takzvané šedé vodě, kdy se například recyklovaná voda z koupelen používá ke splachování. „Chytrá města budoucnosti by měla vodu recyklovat co nejvíce, vzorem nám může být JAR nebo Izrael,“ dodává profesor Janda.
Nevíme o tom. S vodou pijeme i léky
Kromě pesticidů a dalších chemických látek, se ve vodě objevují také léčiva. Je to logické, lidé jich ročně spotřebují velké množství a tělo všechny účinné látky nezpracuje. Třeba běžného léku, jako je brufen, se u nás ročně spotřebuje přes sto tun. Zbytky léků se z těla vyloučí a doputují až do čistírny odpadních vod, odkud se vyčištěná voda vrací zpátky do vodních toků. Problémem však je, že většina současných „čističek“ je nedokáže z vody úplně odstranit. „V České republice se zatím odstraňování léčiv z vody nedaří řešit, protože je to velmi drahé,“ vysvětluje vedoucí útvaru vodohospodářských laboratoří Marek
Fotogalerie |
Liška ze státního podniku Povodí Vltavy. Ten ze zákona sleduje kvalitu povrchové vody. „Monitoring máme zacílený na řadu látek, třeba i na živiny a běžné organické znečištění. Farmaka sledujeme až posledních 6 let,“ říká Liška. Situace je o to komplikovanější, že nových léčiv stále přibývá.
„V roce 2005 jsme měřili asi 10 pesticidů a dnes jich měříme 220. Stejně tak je to i s léky, dřív jsme neměřili žádné a dnes jich máme na seznamu asi 80,“ vysvětluje Liška. Limity koncentrací léků v surové a pitné vodě přitom zatím žádné nejsou. Evropská komise tuto problematiku řeší tím, že zavádí takzvaný watch list látek, které by měly jednotlivé země zkušebně monitorovat.
„V současné době neexistují žádné věrohodné vědecké studie o negativních účincích na lidské zdraví v koncentracích, kterou jsou dnes v povrchových či podzemních vodách detekovány,“ vysvětluje Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. Na co však už odborné studie existují, je vliv farmak na vodní živočichy. Jde zejména o vliv hormonů a hormonální antikoncepce mění poměr pohlaví, kdy je u ryb nebo i u raků více samic než samců.
