Nejčastěji se lidé mohou s vozy vězeňské služby potkat v takzvaných eskortních dnech. „Vozy se sjíždí do jedné z našich věznic, kde jsou vězni na dobu určitou umístěni do cel, a pak opět naloženi a přemístěni podle rozhodnutí dispečinku a potřeby,“ popisuje mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová při ukázce interiéru autobusu.
Právě autobusy jsou největší vozy, které Vězeňská služba má. Celkem jich vlastní 46. Stejně jako v jiných eskortních vozech je prostor mezi vězni a eskortou oddělen mříží.
Vězni jsou podle Kučerové vždy převáženi v poutech. „Mají zakázáno se mezi sebou bavit a musí uposlechnout pokynů příslušníků. Na krátkých cestách mají zakázáno občerstvení, v rámci dálkových eskort je vězněmým osobám poskytnuta strava a pitný režim. Bezpečnostními pásy je připoután pouze řidič a jeho spolujezdec,“ popisuje. V zadní části autobusu je navíc „samotka“. Na ní končí vězni, kteří například neuposlechnou pokyny.
Bezpečnost především
Všechny vozy Vězeňské služby vypadají stejně. Mají bílou barvu a jsou opatřeny fialovými pruhy. Čelo aut zdobí majáčky, které se používají ve výjimečných situacích. Ta nastává pokaždé, když eskortní vozidlo zastaví. Zapnutí majáků nařizuje velitel eskorty.
„Autobusy cestují po celé republice. Pokud se stane nějaké nehoda, tak jsou vězněné osoby zabezpečeny a vždy je dostaveno co nejrychleji náhradní vozidlo,“ prozradila Kučerová s tím, že náhradní vozidlo vyráží z nejbližší věznice místu nehody či poruchy.
I v případě zranění vězňů musí bezpečnostní složka zajistit, aby byl převážený odsouzený při převozu do nemocnice střežen příslušníkem Vězeňské služby. To se stalo v případě nedávno havarovaného autobusu s vězni, který se střetl s nákladním vozem.
Sama Kučerová tehdy uvedla, že jde o nejtragičtější nehodu, jakou kdy instituce pamatuje. „Za loňský rok jich evidujeme 21, z nichž sedm zavinili řidiči našich vozů,“ doplnila mluvčí.
Podle Kučerová se musí už při plánování trasy eskorty dbát na bezpečnost. „Máme také eskorty s takzvaným mimořádným bezpečnostním opařením, které jsou ve zvláštním režimu. Záleží na stupni nebezpečnosti eskortované osoby a na dalších faktorech, které by mohly eskortu ohrozit. Ty většinou jezdí na majáky a jejich trasa podléhá ještě vyššímu stupni utajení,“ popsala. Ovšem i v „klasickém“ eskortním dni platí, že trasu vozidla zná jen co nejméně lidí.
Mužská záležitost
Vězeňská služba v současné době zaměstnává 280 řidičů, kteří řídí eskortní vozidla. Mezi nimi není ani jedna žena. Za rok 2018 eskortní vozidla Vězeňské služby převezli celkem 111 tisíc vězňů. Vozový park pak čítá přes 200 eskortních vozidel, které zajišťují přepravu vězňů buď z jedné věznice do druhé, nebo k lékaři, či na soudní jednání.
K dispozici má také tři pancéřová auta a 51 sanitek, které zajišťují převoz vězňů v akutních případech. Každé vozidlo musí projít speciální úpravou, což zvyšuje jeho cenu. Například pancéřové auto stojí okolo pěti milionu korun.
Zajímavostí je, že o samotné eskortní vozy se starají i vězni. „Jsou to vězni zaměstnáni v takzvané vnitřní režii, v tomto případě tedy v autoprovozovech věznic. Jedná se samozřejmě o odbornou komisí vybrané vězně,“ doplnila Kučerová.
