Podle průzkumu, kterého se letos v únoru účastnily tři tisíce respondentek starších osmnácti let, se v posledním roce stalo obětí domácího násilí 11 procent žen. "Většinou je to dlouhodobé týrání. Nikdy není jeden incident," uvedl jeden z autorů průzkumu, sociolog Kamil Kunc.
Ve více než čtvrtině případů násilníci volili opakované ponižování, v pětině případů došlo i na fyzické napadení, ve 12 procentech se jednalo o pronásledování. Přes dvě třetiny obětí trpí psychickými problémy, poruchou spánku či ztrátou sebedůvěry. Otřesem mozku končí čtyři procenta případů, zlomeninami či bodným poraněním dvě procenta.
Svým blízkým se s domácím násilím svěřilo 63 procent žen, zhruba čtvrtina o nepříjemné zkušenosti nikomu neřekla. "Nějaký pokrok přeci jen nastal. Před deseti lety byla čísla zhruba obráceně. Je ale potřeba, aby ženy důvěřovaly policii, právníkům a psychologům," reagovala na čísla předsedkyně vládního Výboru pro prevenci domácího násilí Jindřiška Krpálková.
To se zatím neděje dostatečně. Z průzkumu totiž vyplývá, že oběti hlásí domácí násilí policii jen ve dvaceti procentech případů. U soudu pak končí pouhá tři procenta. "Je to i tím, že ženy často nakonec nechtějí, aby byl jejich partner potrestán. Navíc jsou mnohdy muži vydírány, že je připraví o děti," vysvětlila právnička proFem Kateřina Kuncová.
Nízký počet vyřešených případů je podle ní způsobený i tím, že ženy mají k dispozici málo důkazů. "Většinou je to tvrzení proti tvrzení a řeší se to jen jako přestupek. Je proto nutné mít co nejvíce důkazů - podrobné lékařské zprávy, sms či e-maily. Vím o případu, kdy soud odsoudil i na základě soukromé nahrávky na mobilu," doplnil specialista na přestupkové řízení Jan Potměšil.
Vláda se zavázala situaci zlepšit loni v dubnu
Podle Kuncové by situaci pomohly zlepšit zákon o bezplatné právní pomoci a další školení pro policisty, státní zástupce a soudce. Ministerstvo vnitra už loni proškolilo 3 700 policistů. Také ministerstvo zdravotnictví plánuje zlepšit vzdělávání lékařů, aby byli schopní domácí násilí odhalit a poradit pacientce, jak dál postupovat.
"Je potřeba o domácím násilí informovat děti už od mateřských škol, protože se přenáší naučené stereotypy z rodin. Snažíme se v některých regionech také startovat terapeutické a resocializační programy pro agresory. Zatím je to na dobrovolné bázi, ale připravujeme návrh, aby to soudy ukládaly povinně," uvedla Barbora Holušová z ministerstva vnitra.
Kateřina Macková ze společnosti Acorus, která poskytuje obětem psychosociální pomoc, popsala případ čtyřicetileté matky pěti dětí, jíž její muž řadu let ponižoval, bil a znásilňoval. "Svěřila se policii, že ji manžel i pronásleduje. Nikdo tomu ale nezabránil. Žena se nyní skrývá v azylovém domě a nemůže normálně žít," řekla Macková s tím, že žena v lednu podala na manžela trestní oznámení.
Autoři průzkumu chtějí do června spočítat, kolik peněz musí stát každý rok v souvislosti s domácím násilím vydat ve zdravotnictví, policii, justici a sociálních službách. "Zatím jsme například zjistili, že náklady policie na jeden ukončený případ jsou téměř 90 tisíc korun," poznamenal sociolog Kunc.
Vláda loni v dubnu odsouhlasila Národní akční plánu prevence domácího násilí, který ministerstvům a dalším institucím ukládá, co do roku 2014 mají udělat. Stát počítá se zavedením bezplatné linky pro oběti či zmiňovaných poraden pro násilníky, ale i zvýšením počtu utajených azylových domů (více o akčním plánu čtěte zde).
Ze zkušeností neziskových organizací a kriminologických výzkumů vyplývá, že ženy tvoří přes 90 procent obětí domácího násilí. Policisté v roce 2010 vykázali z domova rekordní počet 1 058 agresorů.
Na problematiku domácího násilí také upozorňuje výstava Ne násilí na ženách, kterou od půli února pořádá OSN v Evropském domě v Praze. V průběhu letošního roku se přesune i na další místa v Česku.
