Kolem uprchlického tábora v Hamburské ulici v Drážďanech projíždí tmavý mercedes. Okna stažená, hudba na plné pecky a uvnitř čtyři iráčtí mladíci kývají hlavami do rytmu rapu. Ukazují, jak se jim v Německu daří, a natáčejí si na mobil migranty, kteří je za plotem sledují. Ještě před rokem a půl na tom však byli podobně.
Žili právě ve zdejším uprchlickém táboře, do kterého utekli za lepším životem z Čech. Tam je přesídlila česká nezisková organizace jako pronásledované irácké křesťany, kterým hrozila v jejich zemi smrt. Sedmnáctičlenná rodina Georgise Batta známá svým výrokem o tom, že v Jihlavě „nebude bydlet v přemalovaném kravíně“, má vyhráno. Němci už je nemohou vrátit do Česka nebo vyhostit do Iráku, jak plánovali. Získali definitivně azyl, někteří z nich pak dlouhodobé povolení k pobytu.
„My samozřejmě jejich osud sledujeme a víme, že část z nich nyní získala azyl a část přechodné povolení pobytu v Německu. Víme, že se jim daří, ale v osobním kontaktu s nimi nejsme. Naším cílem bylo dostat je do bezpečí, a to se podařilo,“ řekl Jan Talafant z nadace Generace 21, která zařídila přesídlení Iráčanů do Česka v lednu 2016.
Iráčané z Česka uprchli v dubnu 2016 do Německa, kde požádali o azyl. Když jim jej německé úřady zamítly a drážďanský soud nařídil jejich zpětnou deportaci do Česka, skryli se v malém hornolužickém městečku Herrnhut, česky Ochranov, u Evangelické jednoty bratrské. Ta jim poskytla dočasný, takzvaný církevní azyl. Přesně na dobu, než uplynula lhůta pro jejich možné vyhoštění ze země.
„Nemůžu o jejich případu mluvit, vedení to zakázalo. Zákaz je striktní, nesmím vám ani říct, jestli tu ještě bydlí,“ zaráží snahy zkontaktovat rodinu Battových zaměstnankyně církve.
MF DNES zjistila, že dodnes tu bydlí už jen někteří z nich. Část rodiny se odsud odstěhovala na jedno z drážďanských sídlišť do panelového domu, kde získala byty, další zase do Norimberka, kde měli příbuzné. „Několikrát týdně chodíme na němčinu, jezdíme na výlety, poznáváme Sasko,“ chlubí se jeden z uprchlíků Martin Batto na internetu.
Německý sen
Na internetu na sociálních sítích týden co týden zveřejňují snímky a videa, jak grilují, pořádají společné rodinné večeře nebo se jen tak fotí právě na výletech po Německu.Tam mohli zůstat díky církevnímu azylu. „Ten dostali na dobu, kdy je mohlo Německo vyhostit. Tedy de facto byli schováni na území církve, a jakmile vypršela doba, kdy je mohla země vyhostit, mohou se znovu volně pohybovat. Je to způsob, jak se legálně vyhnout vyhoštění,“ přikyvuje koordinátor projektu přesídlení Talafant z nadačního fondu Generace 21.
Z čeho nyní Iráčané financují svůj život v Německu, nakoupili vybavení bytů, obří televize, kožené sedačky, osobní automobil apod., není jasné. K fotkám s drahým vybavením na sociálních sítích jen připsali „užívej života a nestarej se“.
To, proč církev o uprchlících dál mlčí, má jednoduché vysvětlení. Nechce riskovat, že u jejího domu budou pochodovat odpůrci migrace. Právě v Sasku má základnu protiimigrantské hnutí Pegida. Evangelíci dokonce sami v noci střeží dům, ve kterém azylanté žijí.
Věřící MF DNES vzkázali, že poskytnutí azylu Battovým podle nich bylo správným rozhodnutím. Po odsunu z Německa by podle nich rodině hrozilo nebezpečí. „Nedalo se vyloučit, že by rodinu čekalo vyhoštění z Česka do Iráku, čímž by se členové rodiny ocitli ve stavu ohrožení života. Proto Bratrská jednota okamžitě vyšla vstříc jejich prosbě o církevní azyl,“ napsala církev ve vyjádření.
Rodina Georgise Batta přiletěla do Česka spolu se skupinou 89 lidí, které sem přesídlila zmíněná nezisková organizace. Po třech měsících však zmizeli s tím, že nejsou spokojeni, jaké byty jim Česko nabídlo. Několik týdnů bydleli v rekreačním zařízení Okrouhlík u Jihlavy, následně jim jihlavská radnice nabídla byty přímo v centru krajského města.
Opravené, s novými kuchyňskými linkami, podlahami i čerstvě vybílené a vykachličkované. Iráčané je odmítli a následně uprchli do Německa. „Byty, které pro ně byly připravené, město dnes normálně dál pronajímá jako jakékoliv jiné městské,“ řekl mluvčí radnice v Jihlavě Radek Tulis.
Tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec sliboval, že se Česko zasadí o návrat Iráčanů zpět do země. To se nepodařilo, ačkoliv Němci v dubnu 2016 poslali českému ministerstvu dopis, aby si Praha Iráčany převzala zpět. Bylo to hned po jejich zadržení v Německu. Česko to kvůli formálním chybám odmítlo a program přesídlování iráckách křesťanů z uprchlických táborů na Blízkém východě vláda zastavila.
Dnes už osud Iráčanů úřady nezajímá. „Skupinu osob, která získala status v Německu, dále nesledujeme,“ uvedla včera pro MF DNES mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.
