K dětem přistupuji s respektem a na nic si nehraju, říká oceněná učitelka

  10:19aktualizováno  10:19
Její prvňáčci zvládají samostatně úkoly, které by pravděpodobně potrápily i starší žáčky. „Je důležité vést děti k tomu, aby se o sebe uměly postarat a byly odpovědné za svá rozhodnutí,“ říká učitelka Kateřina Vrtišková, která zvítězila v letošním ročníku českého kola soutěže Global Teacher Prize.

Jedno z center aktivit, které Kateřina Vrtišková připravila pro své prvňáčky, je věnováno motýlům. Děti si sestavují vlastní "knížku". | foto: Global Teacher Prize Czech Republic

Jak samostatnost při práci ve škole u takto malých dětí podporujete?Nevím, jestli to umím přesně popsat. Základ je přistupovat k dětem s respektem a dávat jim najevo, že jim věřím a že to dokážou. Musí také vědět, že když mě potřebují, tak tam pro ně jsem. V tom se inspiruji motem „pomoz mi, abych to dokázal“ montessori pedagogiky, i když využívám jen některé z jejich postupů. Umět se postarat o sebe budou ty děti do budoucnosti potřebovat nejvíc.

Fotogalerie

Přijde mi, že to dětem přináší hrozně moc. I když jim v tu chvíli nepředávám žádná fakta a vědomosti, tímhle způsobem k nim samy dojdou a přitom je to baví. Volí si vlastní cestu, formu, jak na tom budou pracovat, s kým budou spolupracovat, pomáhají si navzájem, přijde mi to skvělé. Znamená to investovat hodně času do přípravy, ale taková dopoledne pak plynou sama a je radost během nich děti pozorovat.

Jak to děláte konkrétně v hodinách?
Teď mě například hodně inspirují centra aktivit (ve třídě učitel pro děti připraví několik „stanovišť“, která dětem nabízejí podněty k práci. Děti si samy volí, čemu se budou věnovat nebo jestli budou pracovat samostatně či v malých skupinkách, pozn. red.). Baví mě sledovat, jak k tomu každé dítě přistupuje po svém, individuálně. Jedno si řekne, teď mám náladu na pokusy, další si bude v klidu číst nebo půjde měřit. Každé jede svým vlastním tempem a když mu něco nejde, poradí se. 

Je těžké děti motivovat k učení?
Hodně tomu pomáhá, když se učí vlastním zážitkem, zkušeností, snažím se, aby to nebylo jen o zapamatování si toho, co slyší, aby si spoustu věcí vyzkoušely. To motivaci podpoří. Zároveň nezastírám, když nás čeká náročnější hodina, že to nebude žádná velká zábava. Říkám dětem dopředu, že to bude náročné, protože škola nemusí být jednoduchá a nejde dělat jen věci, které nás baví.

Funguje taková upřímnost?
Ano, chce to na nic si nehrát.

Inspirují vás ještě jiné alternativní přístupy k učení?
Pro mě hodně důležitý je pedagogický konstruktivismus, stavět při výuce na tom, co už děti umí a ví. Dítě by mělo dostat příležitost si uvědomit: Tohle už vím, tohle si o tom zatím jen myslím, teď to prozkoumám a zjistím, jestli to tak funguje. Nebo nefunguje. Pak si udělám si vlastní závěry.

O pedagogickém konstruktivismu se v Česku nejvíc mluví v souvislosti s Hejného matematikou. Zaznamenala jste diskusi, která se kolem ní před nedávnem rozvířila?
Zaznamenala, osobně si myslím, že úspěch Hejného matematiky záleží na lidech. Když podle ní bude učit někdo, komu není blízká, fungovat to nebude. A naopak.

Co na vaše vyučovací metody říkají rodiče? Nediví se?
Mám pozitivní reakce. U nás tomu hodně pomáhá i to, že máme jednou za čas ve škole dopoledne, kdy mohou rodiče přijít do školy, pracovat ve skupinkách s dětmi na různých úkolech, mají možnost vidět, jak děti pracují a reagují, zároveň mají i možnost podívat se, jak reagují ostatní děti. 

I když jim vždycky říkám, aby nesrovnávali, že každé dítě to má nastavené jinak. Každé má jiné tempo. Někdo začne plynule číst v polovině první třídy, někdo na konci a někdo ještě třeba v polovině druhé třídy plynule nečte. To je individuální a škola by na to měla brát ohled a přizpůsobit se tomu, bohužel spíš je to tak, že se děti přizpůsobují škole.

Známkovat bohužel musím, snažím se však být objektivní

Říkáte rodičům, aby děti nesrovnávaly. Funguje to i ve třídě?
Snažím se, aby ke srovnávání nedocházelo. Nepořádáme žádné zásadní soutěže o to, kdo bude mít nejméně chyb nebo to bude mít nejrychleji, to mi není blízké.

Kateřina Vrtišková

Kateřina Vrtišková učí na Základní škole v Jílovém u Prahy. Kromě vítězství v letošním ročníku českého kola soutěže Global Teacher Prize získala i nominaci v anketě o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos.

Známkujete?
Známkovat bohužel musím, je to pro mě těžké a v práci mě to omezuje a tak trochu mi ji to kazí. Snažím se sama pro sebe a později, když už jsou děti starší, i pro sebe stanovovat kritéria hodnocení, která by byla relativně objektivní, aby věděly, proč známku dostaly.

Jaká kritéria?
Základní kritéria jsou v tom, že dělají, co mohou, aby práci odvedly co nejlépe to jde. Že když si neví rady, tak se na to nevykašlou, ale že se jdou poradit s kamarády. A když první, druhý ani třetí nedokáže poradit, jdou se zeptat mě. Že si řeknou o zpětnou vazbu, aby věděly, proč jim něco nejde a jak na tom pracovat dál. 

Není to o tom, že napíšeme písemku, já to tam proškrtám a oznámkuji a tím to končí. Píšu jim ke známkám slovní komentář, aby věděly, co se jim daří a co se jim nedaří, a snažím se je vést k tomu, aby se přišly zeptat, co s tím dál.

Vy jste vždycky chtěla být učitelkou?
Od mala, a i když nejsem z učitelské rodiny, rodina mě v tom podpořila. Ale představa o tom, co to znamená, se změnila. Když jsem byla malá, bavilo mě „dělat učitelku“, představa, že jsem to já, kdo učí, předává zkušenosti. Teď jsem ve fázi, kdy si myslím, že učit se každý musí sám a já jsem tu od toho, abych byla prostředníkem, který mu umožní najít cestu, aby se učil rád a způsobem, kterým mu to jde a aby ho to bavilo. I když ho to třeba někdy ani nebaví, ale i překonávat překážky je potřeba, zvlášť když pak zažije úspěch. 

Když jsem začínala, tak jsem rozhodně nebyla tak tolerantní a vstřícná, neřešila jsem jednotlivé děti, viděla jsem před sebou celou třídu. Zkušenostmi se člověk prostě mění.

Kudy ta cesta vedla?
Když si vzpomenu na své začátky, tak třeba čtení jsem děti na začátku učila stejně, jak jsem to znala já, když jsem chodila na základní školu. Hrozně mě to štvalo, sama jsem to jako dítě neměla ráda, ale vlastně jsem moc nevěděla, jak to dělat jinak. Snažím se sledovat, co se kolem mě děje, inspirovat se od ostatních, pořád se učím. Z toho, co vyzkouším, si beru, co pro mě funguje. 

Zrovna teď jsem objevila novou věc, oslovila mě filozofie Thomase Gordona, jeho knížky Výchova bez poražených a Škola bez poražených. Ve třídě jde o to, aby vyhráli oba a ne jen jeden – ani učitel, který porazí žáka svou autoritou, ani žák, kterého učitel nakonec nechá, ať si dělá, co chce. Tomu se budu věnovat v létě, přihlásila jsem se na kurz a jsem ráda, že mě vzali. Myslím, že mě to posune zase dál.

Autor:

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Letní radovánky v Německu. Na koupaliště raději s policejním doprovodem

Němečtí policisté dorazili urovnat jeden z násilných incidentů ve venkovním...

Teploty stoupají a s nimi i počet návštěvníků koupališť. Německo uvažuje o posílení bezpečnosti na plovárnách kvůli...

Expremiér Nečas si koupil byt. Finanční transakce však nahrávají spekulacím

Manželé Petr a Jana Nečasovi přicházejí na slavnostní  recepci, kterou...

Byt o velikosti téměř sto metrů čtverečních s terasou o výměře 37,66 metrů čtverečních v sedmém patře Rezidence Na...

Češi stáli tři dny u dálnice v Polsku a čekali na pomoc. Porouchalo se jim auto

Čeští turisté, kteří čekali v Polsku na pomoc.

Pětičlenná rodina z Náchoda na svou cestu z dovolené jen tak nezapomene. Při cestě od Baltského moře se jí v Polsku...

Ukradl auto i s třemi dětmi. Dostihli ho v koloně, vytáhli a zlynčovali

Američtí policisté při dopravní kontrole ve městě Falcon Heights zastřelili...

Udělala chybu, z níž se snad již poučila. Zastavila s autem v americké Filadelfii před pizzerií, kam mířila za...

Známá britská youtuberka zahynula při nehodě na elektrokoloběžce v Londýně

Známá britská youtuberka Emily Hartridge na smíku z roku 2018

Emily Hartridgeová, populární britská youtuberka a televizní moderátorka, zahynula v Londýně při nehodě na...

Další z rubriky

Pacienti mění léčbu kvůli nedostatku léků. Problém má celá Evropa

léky

Problémy s nedostatkem léků čelí Česko téměř každý den, zjistila MF DNES. Chybí jak nenahraditelné léky, tak...

Onemocnět psychickou nemocí může každý. Středoškoláci se učí, jak ji řešit

ilustrační snímek

Duševní problémy postihnou každého pátého mladého člověka, dvě třetiny závažných psychických onemocnění propukají právě...

Po návratu do Iráku by mě zabili. V Česku jsem skončil omylem, říká migrant

Saeed byl nelegální uprchlíkem. Do České republiky přišel z Iráku. (4.7.2019)

Bylo mu teprve dvacet, když se rozhodl opustit rodnou zem a odejít z Iráku. Mosul tehdy ovládl Islámský stát a jemu...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz