„Pro ně je to výhodné, mají vysokoškolský titul, pro nás už to tak výhodné není,“ myslí si Hana Stýblová, ředitelka základní školy v Plzni-Božkově a prezidentka Asociace ředitelů základních škol.
Pro profesi učitele stát požaduje titul magisterský. A to v praxi znamená zvládnout tříleté bakalářské studium a poté zůstat na škole další dva roky. Spousta mladých lidí tak sice v Česku studuje „na učitele“, ale učitelů je trvalý nedostatek.
Po bakaláři končí až polovina studentů
Kolik studentů odchází po bakalářské zkoušce, to se liší školu od školy. Například na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého letos nepokračovalo dále přes 52 procent bakalářů. Ještě menší počet budoucích magistrů mají v porovnání s absolventy bakalářského studia na univerzitě v Hradci Králové.
Na Západočeské univerzitě v Plzni naopak pokračují s výjimkou absolventů učitelství pro mateřské školy (ti titul magistra nepotřebují) prakticky všichni. „U nás na rozdíl od jiných pedagogických fakult nemáme bakalářské obory, které nevedou k zisku učitelské kvalifikace,“ říká děkan Pedagogické fakulty Západočeské univerzity Miroslav Randa. V tom, že student s bakalářským titulem ve studiu nepokračuje, ale problém nevidí. „Rozdělení na bakaláře a navazující magistry by nemělo smysl, kdyby všichni studenti museli povinně pokračovat ve studiu,“ říká Randa.
Ještě kolem roku 2000 to tak bylo. Absolvovat pedagogickou fakultu znamenalo zvládnout pětileté studium zakončené jako dnes magisterským titulem. Titul bakalář pedagogické fakulty neudělovaly.
Zavedení bakalářského titulu, kterým se dá vysokoškolské vzdělání plnohodnotně ukončit po třech letech, je jedním z výsledků takzvané boloňské dohody. V ní se padesátka zemí mimo jiné dohodla, že na svých vysokých školách sjednotí studijní programy tak, aby studenti mohli snáze cestovat mezi školami. Jednou ze změn bylo zavedení tříletého bakalářského studia, na něž navazuje dvouleté studium magisterské.
Aby to fungovalo, musely fakulty původní pětileté studium rozdělit do dvou celků. Udělaly to většinou tak, že bakalářské studium zaměřily na odbornost v předmětu, například fyzice nebo chemii, a magisterské studium orientovaly více na pedagogické a psychologické kompetence budoucích učitelů.
Příčiny školy nezajímají
Problém netkví v systému bakalářského studia, právě naopak. Ten umožňuje například vyměnit bez větších problémů na semestr nebo na dva školu a rozšiřuje studentům obzory.
Problém spočívá spíš v tom, že značná část studentů, kteří se hlásí na pedagogické fakulty, svou budoucnost ve školství od začátku nevidí. Vyplývá to z dotazníkového šetření společnosti Scio, která se loni ptala více než čtyř tisíc maturantů i na další vzdělání.
Zjistila, že třetina studentů, kteří se hlásí na pedagogické fakulty, vůbec vyučovat nechce, 26 procent by to bavilo, ale nechce se tím živit a dalších 30 procent si není jistých. Jen 10 procent dotázaných odpovědělo, že jsou rozhodnutí.
Počty studentů, kteří končí po bakalářských zkouškách, ukazují, že se tyto studenty pro učitelství nedaří získat. Proč tomu tak je, na to se ale školy příliš neptají. „Taková data nemáme, víme že někteří studenti od nás odcházejí na jiné fakulty, nebo začnou pracovat. To se týká jazykových oborů. Kolik jich kam odchází a z jakých důvodů, to nevíme,“ říká tiskový mluvčí Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Bederka.
 |
