MF DNES odhalila nepochopitelnou díru v zákoně, která ukazuje na systémové selhání státu, jenž znemožňuje soudcům správně rozhodovat. Odsouzeným lidem se totiž po čase mažou tresty v rejstříku a soudci svěřující děti do péče se kvůli tomu nedostanou k důležitým informacím o žadatelích.
Mažou se proto, aby odsouzený nebyl po zbytek života považován okolím za kriminálníka a mohl se napravit. „Obecně je potřeba vyvážit zásadu restorativní justice – napomáhající odsouzenému vrátit se bez stigmatizace do běžného života, a současně jiné zájmy. Zájmy dítěte však musí jednoznačně v těchto a podobných případech převážit,“ reagovala Maja Dangal z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti, když MF DNES upozornila resort na případ Soni K. Ministerstvo slibuje, že vše napraví.
Fakta k případuSoud svěřil Soně K. vnoučata do péče, ačkoli žena předtím týrala své děti. Soud to nevěděl. Její předchozí tresty již totiž byly zahlazeny, a ve výpisu z trestního rejstříku, který si soud vyžádal, se tudíž neobjevily. Zahlazené tresty zůstávají jen v opisu z trestního rejstříku, který však soudci rozhodující v civilních případech například o osudech dětí nemají k dispozici. |
K pochopení případu je nutné vrátit se do roku 1982. Tehdy 24. března přivezla sanitka na třetí dětskou kliniku v Praze 2 chlapce, který nevypadal na svých pět let, vzrůstem odpovídal spíš tříletému dítěti. Byl zanedbaný, výrazně podvyživený, apatický a trpěl těžkou psychickou retardací. A zraněný.
„Na hlavě, ramenech, zádech a trupu byly zjištěny mnohočetné jizvy, zlomeniny nosu, klíčku a pravého předloktí,“ stojí v rozsudku, který získala MF DNES.
Od poloviny roku 1980 ho týrala matka Soňa K. a její tehdejší partner. „Úmyslně mu neposkytovali nejzákladnější lékařskou péči, surově s ním zacházeli a nadměrně jej bili. Úmyslně mu způsobili těžkou újmu na zdraví,“ konstatoval soud. To nebylo vše. Od září 1977 do dubna 1982 týrali i chlapcovu sedmiletou sestru.
„Často ji fyzicky trestali nadměrným bitím, v důsledku čehož částečně došlo u nezletilé k mentální retardaci a ke snížení rozumových schopností do pásma debility,“ píše se v rozsudku.
Zlodějka, podvodnice, výtržnice
Soňa K. se nestarala ani o jedno ze svých tří dětí. Nedávala jim najíst, ignorovala lékařské prohlídky a vyšetření, na vyzvání lékařky a urgenci zdravotnického střediska nereagovala. „U druhého syna nezajistila nezbytné vyšetření kyčlí a povinné očkování proti záškrtu, černému kašli, u holčičky nezajistila ani školní docházku,“ napsal soud.
Za ublížení na zdraví, zanedbání povinné výživy a týrání svěřené osoby ji soud poslal 29. června 1983 na pět let do vězení. Jejího druha na čtyři roky.
Nápravné zařízení ji však nenapravilo. Nepovedlo se to ani o šest let dříve, kdy byla odsouzena za krádeže, ani v roce 1999, kdy ji soud pro Prahu 10 poslal na deset měsíců za mříže kvůli podvodu.
O dva roky později navíc dostala další trest za krádeže, neoprávněný zásah do bytu, výtržnictví. V roce 2002 ji soud potrestal za ohrožení výchovy mládeže. Dostala 200 hodin obecně prospěšných prací za to, že neposílala syna do školy a ignorovala výzvy školy i sociálky, aby se dostavila na jednání. Soud nejprve stanovil dohled a nakonec jejího syna poslal do diagnostického ústavu. Téhož roku Soňa K. dostala další trest, znovu za majetkové zločiny.
Co je zahlazeníZahlazení se provádí tehdy, pokud odsouzenec po výkonu nebo prominutí trestu nebo po promlčení jeho výkonu vedl řádný život nepřetržitě po dobu nejméně:
|
Měla čistý trestní rejstřík
Když později jeden z jejích synů v pětadvaceti letech zemřel a jeho družka se nemohla postarat o čtyři děti, skončily načas v Klokánku. V září 2016 Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že děti dostane Soňa K. do péče. Jak je možné, že soud svěřil děti někomu, kdo byl odsouzen za násilí páchané na dětech?
„My jsme tu informaci neměli,“ sdělil místopředseda soudu pro civilní úsek Tomáš Lehovec. A pak dodal ještě překvapivější zprávu: „Žena měla čistý trestní rejstřík.“
Tresty, které Soňa K. před lety dostala, jsou totiž již takzvaně zahlazeny a ve výpisu z trestního rejstříku, který dostal opatrovnický soud, se již neobjevují. Stát to dělá proto, aby měl pachatel po odpykání trestu šanci se vrátit do běžného života a nebyl doživotně označován za kriminálníka. Lhůta pro zahlazení se odvíjí od výše trestu.
Ten sice i po zahlazení zůstává v rejstříku, ale jen v takzvaném opisu, který však soudkyně svěřující děti Soně K. do péče neměla k dispozici. V zákoně o rejstříku trestů je totiž striktně uvedeno, kdo může opis dostat – orgány činné v trestním řízení (policie, státní zastupitelství a trestní soudci), ministerstvo spravedlnosti nebo Kancelář prezidenta republiky. Civilní soudci v zákoně uvedeni nejsou. „Takže i kdybychom se obrátili na rejstřík trestů, sdělí nám, že máme smůlu,“ říká Lehovec.
Připustil, že kdyby soud informace o žadatelčiných zločinech měl, možná by jí děti nedal. „Byla by to nejspíš překážka,“ řekl opatrně, „je ale třeba na každý případ nahlížet v kontextu a s tím, že od potrestání uplynula dlouhá doba a že zahlazením trestu je potřeba se na dotyčného dívat jako na netrestaného, což je smyslem zahlazení,“ dodal.
Jinými slovy: trestní minulost osoby, jíž soud svěřuje dítě, se vyjeví až ve chvíli, kdy znovu něco spáchá, neboť pak vstupuje do hry policie a ta si opis z rejstříku trestu vyžádat může.
Zákon o rejstříku trestů vytváří bizarní situace. Sociálka si může vyžádat opis při jednání o pěstounské péči nebo osvojení dítěte, ale soud ne. Přitom když sociálka z opisu zjistí, že žadatel nebo jeho nejbližší představují riziko, musí to soudu oznámit. Na otázku, proč místo výpisu nedostává soud rovnou opis, ministerstvo spravedlnosti neodpovědělo. Uvědomuje si ale, že zdraví a bezpečí osvojovaných dětí stát nechrání dostatečně. „V dohledné době ministerstvo otevře diskusi a budeme zkoumat, jakým způsobem zajistit bezpečí osvojovaných dětí. Umožnit civilním soudcům vyžádat si opis z rejstříku trestů je jedno z možných řešení této situace,“ doplnila mluvčí resortu Maja Dangal.
Selhání sociálky?
Soňa K. dostala děti v září 2016. Do rodiny chodily pracovnice Orgánu sociálně-právní ochrany dětí – OSPOD, aby dohlížely na péči. Jenže v tom nebyly příliš důsledné.
Po jedné z návštěv třeba zapsaly, že v domácnosti byl běžný „provozní nepořádek“, že bylo navařeno a na stole stála mísa s ovocem. S tím se spokojily, přestože jedno z dětí – šestiletou Valerii – vůbec neviděly. Babička díky tomu na holčičku pobírala dávky i v době, kdy už v rodině nežila. Podle mluvčího pražského magistrátu Víta Hofmana to nemusí být automaticky chyba.
„Způsob provedení šetření, tedy i to, zda při šetření bude hovořeno s dítětem, či nikoli, vždy odpovídá tomu, jaký je účel šetření a charakter vedeného řízení,“ sdělil Hofman.
Sociálka nechtěla svůj postup v případu komentovat ani obecně, protože by to podle Dagmar Kubičíkové, vedoucí OSPOD v Praze 8, bylo vztaženo ke konkrétnímu případu. Jediné, co řekla, bylo: „Pan mluvčí Hofman mluví moudře.“
Dětský pláč řešila babička roubíkem
Podle obžaloby Soňa K. vnoučata bila, nejvíc malou Valerii, kterou kopala a házela s ní. Když dívka brečela, strkala jí do úst hadr. Svazovala jí ruce a nohy, přivazovala ji k trubce v předsíni, k lednici nebo záchodové míse, kde ji ve tmě nechávala dlouhé hodiny bez jídla a pití. Nutila ostatní sourozence, aby ji bili také.
Soud nechal přehrát záznam výpovědi Valeriina bratra, který vyprávěl, jak i jeho babička bila a všechny nutila hodiny klečet. Když už děti bolela kolena, vymýšlely si, že potřebují čurat, aby si odpočinuly. Babička je někdy pustila na záchod, jindy ne. Valerie pak chodila venku pomočená. Chlapec uvedl, že modřiny ve Valeriině obličeji žena maskovala pudrem.
Příbuzní viděli Valerii naposledy v listopadu 2017. Co se s ní stalo, se dosud nezjistilo. Soňa K. to policii nikdy neřekla.
Obžaloba ji viní z týrání svěřené osoby, ohrožování výchovy dítěte, zanedbání povinné výživy, opuštění svěřené osoby a zpronevěru, neboť brala pěstounský příspěvek, sociální přídavek a sirotčí důchod i poté, kdy dívka zmizela. Celkem jde o 55 tisíc korun. Soně K. hrozí nanejvýš osmileté vězení, soud bude pokračovat v polovině července.
