Poté, co Sněmovna zakázala televizním štábům přístup do kuloárů a odkázala je do zaskleného atria, nedá se v něm téměř ani nedá dýchat. Je plný chlupatých mikrofonů, kamer, techniky... a novinářů. Premiér Topolánek si v něm odbyl jeden živý vstup do televize a čeká na další. Mezitím má asi deset minut, zamíří proto v doprovodu svých spolupracovníků do vedlejší místnosti, kde jsou křesla.
Usedne a vesele spustí, jako by právě jeho vláda získala důvěru. Plánuje středeční cestu do Štrasburku, kamsi volá a vzduchem létají slova jako předsednictví či Barroso. Ani náznak toho, že se česká politická scéna otřásla.
Přichází Jiří Čunek a stejně hlasitě se s Topolánkem vítá. "Prosím tě, tak veselého jsem tě neviděl přes dva roky," volá na něj s úsměvem už zdálky a oba politici si třesou rukou.
Vláda padla |
Premiér si opět sedá do křesla, popíjí vodu z plastové minilahve a už plánuje, co udělá za minutu a co zítra. Vedle sedí mluvčí vlády, opodál stojí Topolánkův poradce Martin Schmarcz. Společně řeší, co by měl ministerský předseda říci do kamer a co ne. Řekněte ještě to o té zodpovědnosti vůči občanům, nabádá Schmarz. Topolánek pokyvuje a zapíjí to vodou.
Vypadá spokojeně, ale emoce přece jen místy probublají na povrch. Například když novináři zjistí, kam se před nimi uchýlil a začínají ho fotografovat. Znervózní.
"Jděte prosím pryč, my jsme si sem přišli odpočinout, to máme jít zase někam jinam?" obrací se na fotografy. "Já vás tady prostě nechci," uzavírá rázně. Fotografové kývají hlavami a odcházejí.
Vypadáte, jako byste vylezl z bordelu, utahoval si z novináře
Za chvíli přibíhá reportér, který bude mít přímý vstup. "Člověče, to jste se nemohl lépe obléknout?" obořil se premiér na novináře, který má zřejmě špatně uvázanou kravatu. "To je vaše hvězdná hodina a vy vypadáte, jako když jste před chvílí vylezl z bordelu," tvrdí Topolánek napůl vážně, napůl žertem.
Jeho výpad má novináře spolehlivě vyhodit z konceptu. Povedlo se. Reportér příliš neví, jak zareagovat. Začíná dopředu předčítat otázky, aby byl premiér v obraze, na co bude tázán.
"Chápete to jako prohru?" zní ta první. "Prosím vás, to si děláte legraci? To je nesmyslná otázka. To mám jako říkat, že to je výhra?" zvyšuje hlas Topolánek. Otázku šmahem zamítl, mluvčí vlády opakuje to samé mírnějším tónem. "Něco jako - očekával jste to?" navrhuje Topolánek jinou otázku.
"Honzo, díky," zakřičí náhle premiér na kolemjdoucího rebela Jana Klase. Ten dnes pro pád vlády nehlasoval. "Počkej ještě," volá za ním, odbíhá, bere si ho stranou a cosi mu říká.
Paroubek byl po vítězství tichý a zadumaný
Po chvíli přichází do místnosti vítěz. Předseda ČSSD Jiří Paroubek ale nevypadá na to, že by si zrovna vychutnával svou hvězdnou hodinu. Splnil se mu sen, na který čekal několik měsíců, vláda konečně - na popáté - padla. Šéf opozice je ale tichý, zadumaný. Stojí zády k Topolánkovi a spolu s kameramanem se připravuje na jiný živý vstup.
Topolánek se mezitím zvedá a odchází, jeho výstup před kamerou bude probíhat vedle. Paroubek zůstává v místnosti jen s reportérem a svými dvěma spolupracovníky. Na pokyn z redakce musí čekat několik dlouhých minut, přesto stojí v pozoru a dívá se nehnutě do kamery.
Začíná být nervozní, prý musí někde za chvíli být, svěřuje se reportérovi. Ten krčí rameny, ještě nedostal ze studia pokyn. Paroubek tedy trpělivě stojí dál jak socha, mlčí, čeká, přemýšlí, hledí do objektivu. Ruce drží za zády a nervozně si pohrává s prsty.
Ve srovnání s Topolánkem, který dnes prohrál, vypadá podstatně neklidněji. Jakoby ČSSD byla trochu zaskočena. Dnes jí to vyšlo, ale co se bude dít v dalších dnech, nezávisí úplně na ní.
