Baví vás ještě politika? V poslední době jste popudlivý a máte pocit, že všichni na vás pořád útočí.
Samozřejmě, že mě baví. Něco mě na ní baví hodně, pak je něco, co mě nebude bavit nikdy. A to je snad u každé profese, to je normální. Normální džob, profese, řemeslo. Je čím dál méně lidí, kteří ho zvládají profesionálně. Kdybych měl generelně odpovědět, tak současná česká politika přece nebaví nikoho.
Proto jste odešel ze Sněmovny?
To přece nebylo tak, že bych odněkud utíkal. Byl to naprosto promyšlený, chladnokrevný krok. Prostě snaha dostat se z hřiště, kde nejsou žádná pravidla, začít si před volbami lajnovat hřiště nové, stanovit si svoje pravidla, která si myslím, že česká politika má mít. Já už do Sněmovny nepotřebuji chodit, odsud už nic dobrého nevzejde.
Když už nejste poslanec, platí vás teď ODS?
Ano, strana mi dává plat, stejně jako to bylo před volbami 2006, než jsem se stal poslancem. Takto jsou stanovena naše pravidla, že předseda strany je placeným funkcionářem, když není v parlamentu. Mám plat ve výši předsedy poslaneckého klubu (zhruba 90 tisíc korun hrubého – pozn. red.).
 |
Povedete tedy vůbec ODS do voleb příští rok na jaře?
Určitě, vzal jsem si na to krátký čas na rozmyšlenou.
Proč tedy neodejít z české politiky do Bruselu a být eurokomisařem?
Spekulace, že o to usiluji, byla špinavá hra. Kdybyste se mě zeptal před třemi měsíci, odpovím vám, že existují tři jména, která připadají v úvahu jako eurokomisař: Fischer, Topolánek, Paroubek. Teď vám řeknu, která to rozhodně být nemohou: Fischer, Topolánek, Paroubek. I kdybych s tou myšlenkou koketoval, tak politická konstelace je úplně jinde. Já jsem s tou myšlenkou ani nekoketoval. Člověk v politice přijímá určité výzvy. Já to dělat nechci. Žertem říkám, že už nad sebou nikoho nesnesu, čili nemohu dělat v komisi, kde je nějaký šéf.
A podle čeho se rozhodujete, zda zůstat v domácí politice?
Podle toho, jestli mám ještě chuť nechat do sebe kopat, nechat na sebe plivat, nechat o sobě psát lži. Toto sice nechci, ale zjistil jsem, že odpovědnost lídra pravice za rozumnou politickou scénu mi nikdo nevezme. Já rozhodně z boje utíkat nebudu. Porvu se o své místo jak v ODS, tak na politické scéně. Mám za sebou intenzivní kampaň, potřeboval jsem si odpočinout. Každá kampaň vezme sílu a o to hůř, když nepřijde to vyústění v podobě nějakého výsledku. Zmar, frustrace, beznaděj, zjištění, co je dvacet let po revoluci možné – to jsem musel v sobě srovnávat. Hru na osobní útoky bez jakéhokoliv ideologického náboje, hru na závist, nenávist, dehonestaci prostě hrát nebudu.
Tím, jak teď kolem sebe ve všech vidíte nepřátele, mi připomínáte Václava Klause na konci 90. let.
To teda musím říct, že se mýlíte. Já jsem si přece ty lži nevymyslel. Jestli už nejsem schopen se ani bránit útokům, tak je musím překousnout a jít dál. Pravdu byste měl, kdybych hystericky křičel a na každou vylhanou větu podával žalobu. To nedělám. Já se s tím prostě musím srovnat, že mí soupeři používají prostředky za hranou zákona. To je čistě můj osobní souboj o integritu. Nemám pocit, že bych byl hysterický, že bych kolem sebe sekal a neustále podával žaloby a trestní oznámení.
No, občas s vámi emoce cloumají. Posíláte novinářům SMS, kde jim ostrým slovníkem vynadáte...
Esemesky beru jako soukromý dopis.
Máte pocit, že do vás kopou i političtí soupeři?
Ale vy ze mě děláte chudáčka, nechte toho, prosím vás. Já nejsem žádný chudáček, já se umím bránit. Umím ránu přijmout i vrátit. Někteří lidé se chovají v politice jako neuvěřitelní šmejdi. Prostě není možné, když společnost je založena na dodržování dohod, smluv, na platnosti zákonů, toto všechno porušovat jenom proto, že chci nějaké voliče. To není můj styl a nikdy nebude.
A jaký je tedy váš styl?
Společnost je v trablech, dvacet let po revoluci neví, kde je, kam patří, zpochybňuje se euroatlantická vazba země a projevují se sympatie k autoritativním režimům Ruska a Číny. Nejsme schopni uspořádat volby. Ptám se: A co dál? Podle mě jsme na určité křižovatce, společenské, politické, ekonomické. Jediným možným řešením je pokus vystoupit z nefunkčního modelu a začít hledat a rýsovat nové hřiště. Proto chci přijít a předložit společnosti dlouhodobější vizi a nejenom program okamžitých výhod a momentálních bonusů. Kam společnost má kráčet a co pro to má udělat. Na to potřebuji čas, prostor, za sebou vojsko. To je přesně ta situace, v níž se nacházím – hledání vojska, hledání týmu.
Jsou takové změny vůbec možné, když hlavními "vojevůdci" v politice zůstanou Topolánek a Paroubek?
Paroubek bez Topolánka je mrtvý politik. On přece žije jen z toho, že populisticky vykládá své levicové bludy a vymezuje se vůči mně. Žije z toho, že útočí na mě.
Obráceně to snad neplatí?
Naopak to nefunguje. Je evidentní, že já jeho hru hrát nebudu. Myslím si, že Jiří Paroubek je politik minulého tisíciletí. Úkolem politika není dehonestovat, ale nabídnout alternativu. Já ji chci nabídnout.
Vedle sebe existovat nemůžete. Souhlasíte, že volby rozhodnou, kdo z vás bude muset z politiky odejít?
Osobně se domnívám, že řada hráčů v byznysu i politice má cíl daleko jednodušší, a to je odstranit oba. Protože díky té animozitě je fakticky vyloučena velká koalice, po které touží velký byznys. Velký byznys ji chce hlavně proto, že to je klídeček, smrádeček a jsou nějaké jistoty, předvídatelná situace. To, že to destruuje politický systém, je jim úplně jedno, protože byznysově je to takhle správně. Velcí kluci, kteří stojí a tahají za nitky, si myslí, že dost bylo Paroubka i Topolánka. Já se tomu nemíním úplně podrobit.
Kdo jsou ti velcí kluci?
Snad nečekáte, že vám to řeknu. Já teď chci vybudit trochu spící ODS po fatální porážce v loňských krajských volbách. Strana se prakticky neaktivizovala, pořád hledá nějaké problémy. Potřebuji ódéesku probudit, motivovat. Potřebuji za sebe říct: Já, Mirek Topolánek, tady znovu stojím, kdo jdete se mnou, postavte se za mě. Potřebuji za sebe dostat vojáky, abych cítil sílu.
Vy ji teď v ODS za sebou necítíte?
U veřejnosti podporu cítím, jak potkávám lidi. Teď potřebuji motivovat vlastní stranu, která je nabourávána odchodem Václava Klause, stranou Svobodní Václava Klause. Lidem se najednou líbí poměrně černobílé scénáře a zapomněli na to, že politika je bolestný, trpělivý a mravenčí proces, kde nejsou v takto polarizované společnosti žádné revoluční kroky možné.
ODS se láme na Lisabonské smlouvě posilující Brusel?
Lisabonská smlouva je možná výbušné téma v ODS, ale veřejnost nezajímá, a dokonce významně nezajímá ani voliče ODS. Ve straně je výbušnou věcí jen proto, že Václav Klaus si vybral dvě témata – Evropskou unii a globální oteplování – a na nich se vymezuje vůči celému světu. Přestože s ním sdílím celou řadu názorů na Lisabonskou smlouvu, nemám rád ortodoxní fundamentalistické postoje. Dělá mu to popularitu, dostává se na přední stránky světových médií, je tímto zajímavý, ale to je jeho hra. Říkám, že evropská integrace nám spoustu věcí bere. Ale to, co nám dává, je natolik zásadní a důležité, že nevidím jediný důvod, proč by Češi měli být náfukové, kteří budou tvrdit: my jsme jediní chytří z celé EU, všichni ostatní jsou idioti, my dobře víme, jak ta smlouva je škodlivá a povede do pekel.
A vaše ODS – jaká má být?
ODS musí ukázat vůli po vítězství a semknutost. Na kongresu chci přesvědčit ODS, že stojí za to se porvat o voliče seriózním způsobem, dlouhodobou vizí. Nebude to odlišné od toho, co jsme tvrdili v 90. letech, ale musí za tím stát konkrétní recepty, konkrétní činy. Nesmí to být jen proklamace.
Jak bude vize vypadat? Například být za deset let jako Finsko?
Tak to není, máme specifickou situaci. Střední Evropa je složité území, byla předmětem zájmů z Východu i Západu, máme jinou historii. My přece nemůžeme kopírovat nějaké vzory, my si můžeme vzít příklad z konkrétních řešení. Pro mě jsou sympatické prvky anglosaské politiky, skandinávské politiky.
