Čeští egyptologové mají různá prvenství, i pokud jde o objevy písemných památek. V Iufaově nevykradené hrobce nalezli například dřevěnou Knihu mrtvých, což vyvolalo velké otazníky, protože ta se obvykle zapisovala na papyrus. Nebo jako první objevili texty o mytických hadech, které nazvali Hadí encyklopedie. Kdo se s nimi setká, má šanci dojít zasvěcení. Možná je to důkaz, že renesanční hermetikové měli pravdu, když tvrdili, že ve starém Egyptě existoval zasvěcovací rituál.
Pozoruhodný je i objev nejstarší milostné písně na světě. Vědci na ni přišli, když v jižním Abúsíru na nekropoli z doby stavitelů pyramid zkoumali hrobku kněze a soudce Intiho, kterou objevili roku 2000.
Na jižní a severní stěně Intiho kaple se dochovala vyobrazení zemřelého a jeho manželky, přinášení obětin, průběhu obětního rituálu a seznamy obětin.
„A na severní stěně se navíc nachází zajímavá hudební scéna, která představuje proti sobě sedícího harfeníka a zpěváka. Scénu doprovází nápis, který obsahuje popěvek a úvodní slova přednášené písně: Miluji tě, jsa podmaněn tvou krásou,“ popisuje egyptolog Břetislav Vachala, který se věnuje překladům a vydávání staroegyptských literárních děl.
„Jelikož se zde zmiňuje ‚uchvácení ženskou krásou‘, jde nejspíše o začátek nejstarší dochované milostné písně, která tak předchází o více než tisíc let milostné písně z ramessovské doby. Jiné milostné písně z tohoto dlouhého časového období se nedochovaly,“ podotýká egyptolog.
Inti patřil k egyptské elitě žijící před 4 300 lety. Jeho jméno a tituly prozrazují hieroglyfické nápisy vytesané do stěn průčelí, průchodu, otevřeného dvora i kaple. „Byl jedním ze čtyř synů vezíra Kara, jehož hrobku jsme předtím objevili v sousedství Intiho hrobky. Honosil se vysokými úřednickými a kněžskými tituly – královský mluvčí města Nechenu, představený kněží pyramidy zvané Trvalá jsou kultovní místa Tetiho, tajemník rozsudků vynášených v šesti soudních dvorech, což znamená u nejvyššího soudu, a dalšími,“ říká Vachala.
Průčelí hrobky dominují malované reliéfy postav Intiho. Stěny zdobí i reliéfy jeho tří synů, kteří také zastávali soudcovské a kněžské funkce, a kráčející postavy zádušních kněží a žen personifikujících zádušní statky zemřelého. Jejichž výnosy měly zabezpečit přísun jídel a nápojů Intiho duchu.
Nejvýznamnější prostorou nadzemní části hrobky o rozměrech 20 x 12 metrů byla kaple, místo nezbytného každodenního předkládání obětin. Červeně malované vápencové nepravé dveře, jimiž přicházel z onoho světa duch zesnulého, aby přijímal obětiny, zdobily postavy Intiho a hieroglyfické nápisy obsahující jeho jméno, tituly a obětní formule. Reliéfní výzdobě jižní i severní stěny kaple dominuje postava majitele sedícího před obětním stolem při zádušní hostině, u jeho nohou klečí „jeho milovaná manželka“ Merut, která je slavnostně oděná a čichá vůni lotosového květu. Nechybí ani Intiho oblíbený lovecký pes Idžem, v překladu Červenáček.
Intiho pohřební komora je 22 metrů hluboká. Třímetrový vápencový sarkofág byl v jednom rohu proražen dávnými vykradači hrobek. Zajímaly je ale jenom Intiho šperky a amulety, ostatní pohřební výbavy si nevšimli.
„Díky tomu se v pohřební komoře podařilo najít desítky miniaturních travertinových misek a pohárků, měděné modely pracovních nástrojů a keramiku. Intiho lebku a další kostrové pozůstatky jsme objevili rozmetané po celé pohřební komoře. Byly podrobeny antropologickému výzkumu,“ popisuje egyptolog.
První komiksy a nejstarší kniha světa
Proč měl Inti v hrobce zobrazenou hudební scénu a slova milostné písně, není pro egyptology záhada.
„Nekrálovské hrobky příslušníků společenské elity běžně zdobily krásné reliéfy se scénami z každodenního života. Pro nás jsou jedinečným zdrojem informací. Jsou to scény zemědělské, řemeslnické, život přírody, hry, tance a mnohé další. Navíc vše doprovázejí hieroglyfické nápisy s názvy a popisem činností a také rozhovory zobrazených osob. Řečeno dnešními slovy se vlastně jedná o první komiks,“ vysvětluje Vachala.
100 let české egyptologieSpeciál iDNES.cz  |
Kromě náboženských textů, jako jsou Texty pyramid, Texty rakví nebo Kniha mrtvých a vědecké literatury, zejména lékařské a matematické, znali dávní Egypťané další literární formy. Sepisovali životopisy, naučení, proroctví, nářky, stížnosti, satiry, povídky, pohádky, královské novely, literární dopisy, bajky, chvalozpěvy nebo právě milostné písně.
„Hieroglyfické písmo označovali jako ‚písmo božích slov‘ a literaturu jako ‚krásnou řeč‘. K obojímu měli nesmírnou úctu. Vždyť hieroglyfy považovali za vynález a dar boha vědění a moudrosti Thovta a dávali je do přímé souvislosti se stvořením světa, správou země a odvěkým principem pravdy, práva, spravedlnosti a mravního řádu, který nazývali maat. Díla krásné literatury byla opisována, sloužila k výuce v písařských školách a byla i ústně tradována,“ říká Vachala, pro něhož jsou nejpůsobivější texty zdůrazňující právě princip maat, tedy zásady pravdy, práva a spravedlnosti.
„Jsou to hodnoty, které nikdy nezanikly a které přijalo a prohloubilo i křesťanství. Ve 125. kapitole Knihy mrtvých se každý člověk bez rozdílu podrobuje před bohem Usirem posmrtnému soudu, kde před božím tribunálem prohlašuje, že za svého pozemského života byl mravný a slušný a nedopustil se žádného zločinu proti lidem, bohům ani zvířatům. V kladném případě dosáhne nerušené věčné posmrtné existence na onom světě,“ vysvětluje Vachala a přidává i myšlenku o rovných právech všech lidí, kterou vyslovil sluneční bůh v Textech rakví: „Stvořil jsem každého člověka rovným druhému. Oni sami však porušili to, co jsem přikázal; já jsem nežádal, aby konali zlo.“
Prozaických a poetických děl objevily různé egyptologické týmy už mnoho. Na stěnách hrobek, stélách a sochách bývají životopisy, v nichž autor podrobně vypráví v první osobě nejdůležitější události ze svého života.
„O co nejlepší literární účinek se snažili autoři naučení, tedy knih dávajících rady do života. Z nich je nejznámější Naučení vezíra Ptahhotepa, dílo psané na papyru a označované za nejstarší knihu světa. Velice působivé je Naučení Chetiho, jehož cílem je vést mladé lidi k tomu, aby byli pilnými žáky a stali se snaživými písaři,“ vysvětluje egyptolog a upozorňuje i na důležitý text, jakým je nejstarší dochovaná mírová smlouva uzavřená Ramessem II. s chetitským králem. Její slova, napsaná před 3 300 lety, zdobí vstup do sálu Rady bezpečnosti OSN v New Yorku: „Od dnešního dne bude mezi námi vládnout krásný mír a krásné bratrství až navěky: on bude sbratřen se mnou a bude se mnou žít v míru a já budu sbratřen s ním a budu s ním žít v míru navěky.“
„Bohužel je naše poznání staroegyptské literatury a vůbec písemnictví značně omezené, neboť mnohá díla jsou ve fragmentární podobě. Navíc egyptologové odhadují, že se dochovala pouhá jedna sto tisícina egyptských písemných pramenů,“ říká Břetislav Vachala.
Jde o reálný odhad vědců, podobně jako odhadují počet obyvatel Egypta v době stavitelů pyramid na přibližně jeden milion lidí nebo počet lidí, kteří uměli číst a psát, na jedno procento populace.
„Vždyť například ještě v roce 1800 našeho letopočtu měl Egypt 2,5 milionu obyvatel a s gramotností to bylo podobné. Nyní, po 200 letech, je sto milionů obyvatel, kteří žijí na stejné ploše úzkého nilského údolí a delty. Přírůstek jeden milion lidí za 10 měsíců je alarmující a vzbuzuje právem velké obavy,“ upozorňuje egyptolog.
Egyptolog Břetislav Vachala Profesor Břetislav Vachala před fragmenty výzdoby hrobky Meriherišefa, které byly nalezeny v zásypu Intiho hrobky. Vystudoval egyptologii na FF UK, zaměřuje se na dějiny 3. a 2. tisíciletí př. Kr., zejména na filologii, paleografii a literaturu. V letech 1993 až 1997 působil jako velvyslanec ČR v Egyptě a Súdánu. V češtině i angličtině dosud knižně vydal komentované překlady nejstarších egyptských textů v nekrálovských hrobkách, naučení, povídek a pohádek, milostných písní, historické, náboženské a lékařské literatury. S expertkou na staroegyptskou matematiku, účetnictví a lékařství Hanou Vymazalovou připravuje již třetí díl projektu, na němž se podílel i antropolog Eugen Strouhal. Jde o první překlady lékařských záznamů do češtiny. První díl byl zaměřen na chirurgii a péči o ženu a dítě, druhý na interní onemocnění a třetí, který je v přípravě, má název Lékaři, nemoci a léčení. Profesor Vachala nyní dokončuje rukopis „Staroegyptský Ebersův lékařský papyrus“ s jeho prvním českým překladem, výkladem a faksimilemi. Jde o vůbec o nejdelší dochovaný lékařský papyrus (o délce téměř 20 metrů), který zaznamenává 877 případů chirurgických, interních, močových, kožních a popisuje léčení například i popálenin či uštknutí jedovatými hady. Pochází z doby před 3 500 lety a prokazuje spolu s dalšími lékařskými papyry vysokou úroveň egyptské medicíny. „Však také staroegyptské lékařské znalosti postupně převzaly medicíny řecká, římská, židovská, byzantská a arabská, jež vyústily v lékařství evropské,“ zdůrazňuje Vachala. |
Čeští vědci zkoumají Egypt desítky let, patří k nejrespektovanějším na světě:
