Vranský zemřel 24. června po dlouhé nemoci ve věku 97 let. Byl jedním z posledních žijících českých letců RAF, absolvoval také boje u Tobruku.
Kromě manželky a dalších členů rodiny se posledního rozloučení zúčastnila řada vojáků. „Věřím, že vám tam nahoře připravili vaši spolubojovníci velkolepou přehlídku se všemi poctami, jak si nepochybně zasloužíte,“ uvedl ve svém projevu Verner, který v minulosti působil jako velitel Vzdušných sil Armády ČR.
Řečníci připomněli Vranského dramatický životní příběh. Válečný hrdina, kterého loni v květnu prezident povýšil do hodnosti brigádního generála, v roce 1939 narukoval do řad Československého legionu. Záhy upadl do sovětského zajetí, ze kterého se dostal až v roce 1941. Po propuštění se s dalšími vojáky přesunul na Blízký východ a bojoval v Sýrii a u Tobruku.
Na podzim 1942 Vranský vstoupil do řad RAF, kde sloužil jako radista a střelec u 311. československé bombardovací perutě, která byla v té době nasazena na protiponorkové hlídkování nad Atlantikem. Celkem nalétal téměř 600 operačních hodin a za své bojové nasazení byl opakovaně vyznamenán.
Vránský získal řadu vyznamenání i od Zemana Za zásluhy
Po válce, kterou přežil i Vranského otec a bratr, zatímco matka zmizela beze stopy v minském ghettu, zůstal u létání. Krátce působil u vojenské dopravní letky mezi Londýnem a Prahou, v roce 1946 odešel do civilu a nastoupil k Československým aeroliniím, poté až do roku 1970 pracoval na ministerstvu dopravy. Po válce vstoupil do komunistické strany, během normalizačních čistek ho vyloučili.
Po roce 1989 se angažoval ve veteránských organizacích, mimo jiné v Československé obci legionářské a Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války. Držitel řady vyznamenání, který v roce 2013 dostal od prezidenta Zemana také medaili Za zásluhy, působil ve vedení Českého svazu bojovníků za svobodu, místopředsednickou funkci ale v roce 2016 opustil.
