Za pětadvacet let od vzniku samostatné České republiky se v čele resortu školství vystřídalo patnáct ministrů a ministryň, nepočítáme-li ty, kteří byli pověřeni vedením úřadu jen na přechodnou dobu. Kateřina Valachová je s necelými dvěma lety v jeho čele jednou z nejdéle působících. V úterý však oznámila, že k 31. květnu podá demisi (více zde).
V délce působení v čele rezortu Valachovou předčili pouze Petra Buzková a Eduard Zeman, oba rovněž sociální demokraté.
Po nevýrazném úředníkovi Daliboru Štysovi a hyperaktivním tělocvikáři Marcelu Chládkovi skýtala odhodlaná právnička příslib změny k lepšímu. Do úřadu byla jmenována v červnu roku 2015 poté, co byl Chládek odvolán kvůli údajné šikaně a sexuálnímu obtěžování svých podřízených.
Ač ve státní správě Valachová předtím působila již delší dobu, mimo jiné i jako náměstkyně ministra pro lidská práva, s resortem školství mnoho zkušeností neměla. Zdálo se však, že tento handicap rychle dohání svojí energičností i kvalitním týmem poradců, z něhož se vymykala snad jen kontroverzní postava Karla Březiny, politika usvědčeného v minulosti z podvodu v dozorčí radě Dopravního podniku.
První rok strávila hájením inkluze
Na úvod je třeba říct, že si Valachová v době svého jmenování vytyčila mnoho velkých cílů, jejichž naplnění by vydalo i na deset let práce. Ji přitom tenkrát teoreticky čekalo v čele resortu pouze dva a půl roku. Kritici jí také průběžně vyčítali, že jsou některé změny nedotažené, uspěchané či domýšlené až za chodu.
Kateřina ValachováAbsolvovala doktorský studijní program na Masarykově univerzitě v Brně se zaměřením na ústavní právo, teorii práva a správní právo. Působila jako právnička Magistrátu města Brna. Od roku 2002 do 2012 pracovala v Kanceláři veřejného ochránce práv. Mezi lety 2013 a 2014 zastávala pozici ředitelky legislativního odboru v Senátu Parlamentu ČR. Poté se stala náměstkyní ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera a zároveň místopředsedkyní Legislativní rady vlády, kde působí doposud. Přednášela na Katedře správní vědy a správního práva Masarykovy univerzity Brno. |
Na druhou stranu mířily nepochybně správným směrem. S nutností zvýšení ubohých učitelských platů by nesouhlasil jen málokdo. A právě o ně se Valachová zasloužila. Výrazného nárůstu se jí podařilo dosáhnout u kantorů základních a středních škol: loni v září vláda schválila růst platů o osm procent (více zde). Šlo o nejvýznamnější navýšení v posledních letech, ač podle kritiků stále nedostačující enormní náročnosti učitelské profese. Následovat měl boj o vyšší platy vysokoškolských učitelů. Ten však již bude svádět nástupce Valachové.
Další výraznou prioritou Valachové bylo od začátku dotažení inkluzivní novely školského zákona, jejíž kořeny sahaly do Chládkovy éry. Přestože odborníci princip společného vzdělávání zdravých, handicapovaných, romských, neromských i výjimečně nadaných dětí jednoznačně podporovali, veřejnost i učitelé novinku přijímali s obavami. Roli v tom nepochybně sehrála i masivní negativní kampaň, která mimo jiné probíhala v nejčtenějším deníku Blesk.
A tak Valachová strávila první rok svého působení neustálým vysvětlováním a ujišťováním veřejnosti, že inkluze neznamená rušení speciálních škol pro těžce postižené děti ani okamžitý „příval“ tisíců handicapovaných do běžných škol. Den D nastal loni 1. září, kdy do základních škol přestoupily z praktických škol asi dvě stovky dětí (více čtěte zde).
Řešila šikanu učitelky v Třebešíně i chovanců v Chrastavě
Během svého působení Valachová řešila i velké kauzy, šikanu učitelky střední průmyslové školy Na Třebešíně a nepřípustné zacházení s chovanci ústavu v Chrastavě. Z prvního případu vzešly nové pokyny pro školy, jak mají postupovat při řešení šikany nejen mezi žáky, ale také při šikaně pedagogů ze strany žáků. Situace ve výchovném ústavu v Chrastavě, kde se podle ministerstva porušovala práva dětí, po výměně ředitelky vyvrcholila jeho zrušením.
Mezi další výrazné změny patřilo prosazení povinného roku docházky do mateřské školy pro všechny pětileté děti a povinnost mateřských škol zajistit postupně kapacity i pro všechny čtyřleté a tříleté děti. Od roku 2021 pak Valachová prosadila povinnou maturitu z matematiky pro gymnázia, o rok později pak i pro odborné školy.
Reforma ústavní péče se nekonala
Ač si Valachová může odškrtnout řadu splněných důležitých úkolů, jeden dluh jí zůstal: je jím zásadní reforma zastaralého systému ústavní péče v Česku. Ta měla skoncovat s kritizovanou praxí umisťování malých dětí do dětských domovů a kojeneckých ústavů.
Změna však vyžadovala aktivní spolupráci šéfů tří rezortů, vedle Valachové ještě ministryně sociálních věcí Michaely Marksové a šéfa zdravotnictví Miloslava Ludvíka. Ti se měli domluvit a provést sjednocení roztříštěného systému ústavní péče pod jeden resort. Jenže zatímco Marksová o změnu usilovala aktivně, zdálo se, že Valachová a Ludvík (i jeho předchůdce Svatopluk Němeček) s jednáními otálejí (více o problematice ústavní péče zde). Plánovaná reforma tak postupně vyšuměla do ztracena.
Možná se Valachová po horkotěžkém prosazování inkluzivní novely necítila na další velkou kontroverzní změnu, která by nepochybně vyvolala křik ústavní lobby. O důvodech však můžeme jen spekulovat.
„Nechci být trapnou záminkou Babišovi. Končím.“
Nad více méně „bezproblémové“ ministerstvo na pražské Malé Straně se stáhla mračna až minulý týden, kdy vyplulo na povrch podezření na zneužití dotací ministerstva školství určených na sport. Policie z něho obvinila náměstkyni pro sport Simonu Kratochvílovou, která byla mimo jiné i blízkou přítelkyní, s níž ministryně údajně sdílela i svůj pražský byt (dlouhodobě Valachová žije s rodinou v Brně).
Vedle náměstkyně je mezi obviněnými i šéf odboru sportu na ministerstvu Zdeněk Bříza a předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta (více čtěte zde).
Nebýt vládní krize a urputné snahy prezidenta Miloše Zemana udržet v kabinetu ministra financí Andreje Babiše, dost možná by Valachová celou kauzu bez větších problémů ustála. Obvinění zaměstnanců ministerstva však přišlo pro Valachovou v nejméně vhodnou dobu.
Ještě na tiskové konferenci konané v úterý odpoledne řekla, že se rozhodla pracovat dál a novináře ujistila, že vyplácení dotací prochází nyní mnohem přísnější kontrolou. O pár hodin později po konzultaci s předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou však oznámila svoji demisi. „Nechci být trapnou záminkou Andreji Babišovi, aby se schovával před svými problémy na svém ministerstvu,“ vysvětlila.
