Fotografie mladé ženy, kterou odvádí policista, nevznikla v listopadu 1989, ale už na předchozí demonstraci 28. října. Začala v horní části Václavského náměstí, u sochy svatého Václava, a poté policisté vytlačovali demonstranty dolů.
"Stáli jsme na rohu za zábradlím v polovině Václaváku, na místě bývalého domu Družba. Můj tehdejší přítel byl vysoký a vyčníval. Možná proto si ho vybrali," vzpomíná Martina Richtersová, tehdy dvaadvacetiletá. Policisté si zřejmě provokativně vysokého mladíka vytáhli z davu jako figurku z šachovnice. "Držela jsem ho za podrážky, ale při tom přetahování jsem upadla. Ležela jsem na zemi a nehýbala se a pak jsem už jen slyšela: Takže slečna klade pasivní odpor!"
Příběhy fotografiíV Magazínu DNES, který vychází 18. září, najdete příběhy všech devíti fotografií určených do aukce. |
Když ji dva policisté zvedli a táhli k antonu, stál na protější straně Václavského náměstí fotograf Herbert Slavík: "Z té situace vzniklo hodně fotek," vzpomíná. "Ale pro tehdejší emoce ve společnosti měly větší hodnotu snímky, na kterých jste viděli brutalitu policajtů, než tahle téměř něžná fotka dívky a přibližně stejně starého kluka, kteří by za jiných okolností šli spolu třeba na rande."
Aukce fotografiíV létě se ve vybraných obchodních centrech konala výstava fotografií, které vyšly v MF DNES za posledních pětadvacet let. Čtenáři pak vybrali devět snímků - a ty se budou dražit 25. září na iDNES.cz. Výtěžek se použije na charitativní účely, rozdělí si ho Nadace Terezy Maxové dětem. |
"Něžný snímek" zůstal téměř rok v ústraní brutálnějších fotografií. Sama Martina Richtersová ho viděla až o rok později, kdy vyšel v den výročí 17. listopadu na titulní straně Mladé fronty. "Volali mi kamarádi, že jsem v novinách. Já se vždycky hrozně nerada fotila, takže jsem z toho byla spíš rozpačitá. Když později vyšla celá kniha fotografií a v knihkupectví byla tahle fotka nakopírovaná snad stokrát, nemohla jsem ani projít kolem," směje se dneska.
Richtersovou dopravil anton z Václaváku rovnou do cely na Letné, kde strávila několik hodin ve společnosti dalších žen. "Hrozně se to vleklo a já se už těšila na výslech, aby se aspoň něco dělo. Až tam jsem zjistila, že mám záda modrá od obušku. Nevím, jestli to bylo tím adrenalinem, ale vůbec jsem to necítila. Ty modřiny ze mě v tu chvíli udělaly opravdovou hrdinku."
Jednou ze zadržených žen byla Anna Šabatová, manželka Petra Uhla. "Poprosila mě, jestli bych, až mě pustí, mohla vyřídit její sousedce, že ji zatkli a že asi nepřijde domů. Dala mi adresu a čekaly jsme dál. Hodiny ubíhaly a my zůstaly v cele poslední dvě. Ona pobaveně poznamenala, že si posla opravdu špatně vybrala." Když ji nakonec přece jen propustili, vzkaz poctivě vyřídila.
Na fotografii se dnes Martina Richtersová dívá mnohem smířlivěji než dřív. "Že se stala symbolem sametové revoluce, to mi nevadí, i když jsem paradoxně na demonstraci 17. listopadu nebyla."
Když slavnou fotku objevila její dcera Ema, dnes dvanáctiletá, posloužil snímek jako didaktická pomůcka při objasňování abstraktních pojmů svoboda nebo bezpráví. "Máma mi hned všechno vysvětlila, abych si nemyslela, že je s policajtem třeba proto, že něco ukradla. Je to z doby, kdy tu byli komunisti a demonstrovat bylo zakázané," říká Ema. "Ta fotka se mi hned líbila. Oba jsou stejně mladí, máma vypadá trochu vystrašeně, ale i trochu smutně. A ten kluk taky. Nevypadá jako člověk, který by chtěl někomu ublížit."
