Podívejte se, jak vypadají snímky příslušníků StB, kteří skrývali své fotoaparáty pod dlouhými plášti nebo v dětských kočárcích. Přes zvrácenost účelu, za kterým byly pořízeny, mají pro současníky nechtěné kouzlo.
Režisér Miloš Forman na Václavském náměstí.
"Pořizovali je lidé nehonící se za výtvarnými vavříny, ale štvaní touhou po moci. Po ovládnutí jiných. Lidé morálně pokřivení a v jádru špatní. Přesto jsou jejich fotografie nejvěrnějším portrétem reality Československa 70 a 80. let," napsal Jan. H. Vitvar v předmluvě knihy Praha objektivem tajné policie, kterou dnes představí Ústav pro studium totalitních režimů.
Kniha obsahuje přes 200 černobílých fotografii, což je ale jen mizivá část z desítek tisíc, které StB vyrobila. Podle Patrika Virknera, který se na knize podílel, se dochovalo téměř osm tisíc svazků vedených na vybrané lidi a v každém mohou být desítky fotografií.
Milan Kundera na rohu ulic Bartolomějská a Na Perštýně v srpnu 1969.
Havel "zachycen v davu"
Fotografování měli na starosti policisté ze speciálního útvaru, takzvané sledky. Na konci 80. let jich StB zaměstnávala několik stovek. Na žádost dalších "operativců" vytipované lidi sledovali, sepisovali záznamy a v řadě případů také pořizovali fotografie nebo videozáznamy.
Takto například vypadal záznam ze sledování Václava Havla z 16. ledna 1989. "V 15.45 byl objekt zachycen v davu lidí před sochou sv. Václava na Václavském náměstí. Byl ve společnosti dvou mužů, pro přehled IVAN 37 let 190 cm, štíhlá postava, černé vlasy, začínající plnovous. Dívali se zde na zákrok příslušníků VB, kteří vyzývali asi 200 osob, aby se rozešly."
Pohled na umístění TV kamery v košatině kočárku.
Příslušníci sledky používali speciální fotoaparáty a kamery. Fotografovali nejčastěji z pod kabátu, později začali využívat například speciálně upravené tašky s otvorem.
U kamer byl problém s jejich velikostí. Ve výbavě StB se tak objevil upravený dětský kočárek, který vedla falešná manželská dvojice. V korbičce byl nainstalován objektiv kamery. Autoři také popsali případ, kdy tajní policisté namontovali kameru pod kapotu auta VAZ a natáčeli vyříznutou dírou v chladiči.
Cedr, Apolon a Tantal
Zajímavé také je, jakým stylem StB přidělovala sledovaným lidem krycí jména. Například pro cizince pracující na velvyslanectvích si vytvořila několik tematických skupin. Pracovníci německého velvyslanectví tak dostávali názvy stromů - Cedr, Sekvoj, Buk. Angličané zase jména z řecké mytologie jako Apolon, Romulus nebo Herakles.
Ambasáda USA, největší nepřítel socialismu, se zase vešel do Mendělejevovy tabulky. Její zaměstnanci dostali názvy chemických prvků, Tantal, Radium, Uran.
U některých jmen z české scény pak nelze lidem z StB upřít ani smysl pro humor. Známý aktivista a bouřlivák John Bok byl veden jako Bůček, politik s drobnou vadou řeči Jiří Dienstbier jako Ráček a spisovatel Jáchym Topol dostal jméno Strom.
Řádové sestry na Loretánském náměstí v srpnu 1988.
Hledáme ženu sledovanou StB
Autoři knihy původně chtěli najít všechny, které hledáček skrytého fotoaparátu zachytil, a předat jim už hotovou knihu. To nebyl problém u známých osobností, jako je například Jiřina Šiklová nebo Ivan Havel. Někdy ale nevěděli, kde hledat.
Patrik Virkner proto zvolil metodu známou spíše z detektivek. Usoudil, že fotografie byla nejspíše pořízena v místech, kudy sledovaný člověk chodil pravidelně. Podle pozadí se pak snažil zjistit, o jakou pražskou čtvrť a ulici se jedná, a jméno napsané na fotografii ve svazku hledal v telefonním seznamu.
Další tváře poznali lidé, kteří autorům pomáhali. "V naprosté většině byla reakce oslovených lidí příznivá. Řada lidí také přijde na prezentaci knihy. Například dívka, kterou StB vyfotila v jejích šestnácti letech při jízdě autobusem do školy. A důvod? Sledovala totiž jejího otce," řekl Virkner.
