Německý fotograf Simon Menner chtěl vidět svět očima Velkého Bratra. Chtěl vidět, co mají před očima lidé, kteří sledují "životy těch druhých", abychom parafrázovali název známého německého filmu.
Menner se tedy vydal do archivů bývalé východoněmecké tajné služby Stasi, a vybral z jeho fotografií snímky pořízené objektivy tajných policistů. Na fotografiích, které si můžete prohlédnout na jeho webových stránkách, nejsou ovšem pouze pronásledovaní.
V archivu objevil i snímky samotných příslušníků tajné policie. Pozornost fotografa zaujaly především fotografie těch členů Stasi, kteří se převlékali do "civilu". Když se na ně podíváte, je vám asi jasné proč. "Členové Stasi se museli hodně snažit, aby vypadali jako obyčejní lidé," komentuje tato snímky Menner.
A i když k tomu jistě přispívá i časový odstup, na první pohled se zdá, že na jeho poznámce něco opravdu je. Stačí se podívat do naší fotogalerie, ve které najdete snímky ze seminářů Stasi na téma převleků. Odehrály se na přelomu 70. a 80 let v berlínských prostorách německé policie a materiály z nich měly sloužit jako inspirace.
Ale i když jsou fotografie na pohled absurdní a vtipné, vše je míněno vážně a tyto postupy se běžně používaly při práci, jejímž hlavním cílem bylo udržet status quo za každou cenu. Podobné techniky samozřejmě nebyly a nejsou jen zvláštností Stasi. Používají je všechny výzvědné služby a více méně se podobají. Menner se například chtěl dostat i do archivů západoněmeckých tajných služeb, ale ty stále pracují, a tak se mu to nepodařilo.
To už to bylo!
Někteří čtenáři asi mají v tuto chvíli pocit, že část snímků už viděli. Není to omyl, o fotografiích, které v archivu vyhrabal Simon Menner, se na iDnes už skutečně psalo v tomto článku kolegů ze zpravodajství. My je na Technetu chceme nyní připomenout v trochu jiné souvislosti.
Kde jsou agenti?Když jsme požádali o pomoc při přípravě článku historika Petra Blažka, upozornil autora na jednu prý velmi běžnou chybu. Používali jsme v redakci slovo "agenti" pro příslušníky tajné policie. Ve skutečnosti se v češtině (resp. v žargonu odborníků) používá pro spolupracovníky tajnou policí zrekrutované, ne pro její pracovníky samotné. Samozřejmě, jazykový úzus nezmění ani tajná policie, takže konec agentů ve filmu, literatuře či běžné mluvě jen tak nehrozí. |
Pro nás je totiž zajímavé, že Stasi a československá Státní bezpečnost si byly svými metodami velmi blízké. Obě byly vybudovány po sovětském vzoru, a tak používaly velmi podobné postupy, připomíná historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. V bývalé ČSSR se tedy pracovníci tajné policie učili do značné míry podobně jako v NDR.
U české StB tyto úkoly spadaly pod nechvalně proslulou IV. správu. Hlavní náplní její práce bylo sledování cizích státních příslušníků, především zahraničních diplomatů a zaměstnanců ambasád. Prováděla například i sledování disidentů.
Ze záběrů vzniklých během sledování vzešla publikace Praha objektivem tajné policie, která ovšem na rozdíl od Mennerem objevených fotografií zachycuje pouze "objekty" sledování, nikoliv samotné pracovníky policie (ukázky z materiálů pořízených najdete ve starším článku zde).
Ovšem i IV. správa měla k dispozici podobné materiály, jaké na Stasi vytáhl Simon Menner. Vydávala dokonce vlastní časopis, ve kterém se probíraly i techniky sledování či právě převleky. A právě na špehování a špiclování po česku se dostane až někdy v budoucnosti, v článku, který teprve připravujeme. V tuto chvíli pro vás máme německý závdavek, který si v celé jeho podivnosti můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
