Po 21 letech v Hongkongu, ostrůvku v Jihočínském moři, jste se nyní rozhodl přestěhovat i s rodinou do Liberce. Proč?
Stýskalo se mi. Že se jednou vrátím do Česka, jsem říkal asi posledních osm let. Vždycky ale ve finále rozhodl byznys. V Hongkongu byl člověk více platný po obchodní stránce, rozměr projektů je tam násobně větší. Jenže jak člověk stárne, postupně u něj převažují jiné hodnoty. A já si řekl, že mě možná tým v Hongkongu dokáže plnohodnotně nahradit. A hlavně mi začali chybět příbuzní – babičce je už 97 let, kamarádi, česká příroda, kultura... Navíc bych chtěl, aby děti měly nějaké kořeny. Dceři teď bylo šestnáct, a kdyby tady v Česku aspoň pár let nezkusila střední školu, pak kořeny nezíská. Předpokládám, že vysokou školu půjde studovat do zahraničí, takže byl nejvyšší čas.
„V Jižní Americe je propast mezi chudými a bohatými asi největší na světě. A ti první jsou tak zoufalí, že si berou „výpalné“ od lidí, kteří jsou na tom lépe. Náš obchodní zástupce zastavil na semaforu, přepadli ho se zbraní a odvezli do slumu.“
