Samoživitelé a samoživitelky patří mezi skupiny obyvatel, na které dopadly ekonomické následky epidemie nejvíce. Podle průzkumu Klubu svobodných matek přišla do léta o práci pětina samoživitelů, zatímco v květnu byla zadlužena třetina z nich, v srpnu již polovina.
Finanční problémy ale nejsou ty jediné, kterým rodiče samoživitelé čelí. Své o tom ví třeba svobodná matka Pavlína. „Synovi jsou čtyři a půl měsíce a od narození má zdravotní problémy, nyní je po operaci. Jelikož žiji ve městě, kde nikoho nemám, není zde nikdo, komu bych ho mohla svěřit,“ popisuje Pavlína.
Biologický otec se o syna nezajímá, nikdy ho neviděl a sám žije na Slovensku. S vlastními rodiči se Pavlína již roky nestýká, žijí navíc na druhém konci republiky.
„V případě, že by u mě došlo k nákaze a hospitalizaci, musel by být tedy umístěn do Klokánku nebo do nějakého zdravotnického zařízení, kde by měl veškerou nutnou péči a správný dohled,“ dodává Pavlína.
Rizikoví prarodiče
Není přitom jediná, kdo takový problém řeší. I samoživitelé, kteří se mohou v případě nouze obrátit na vlastní rodiče, se bojí, že by je tím sami ohrozili. Dítě by totiž mohlo být již infikované, a tedy působit jako přenašeč onemocnění. A prarodiče jsou mnohdy v seniorním věku, a tedy v ohrožené skupině.
„K otci malou dát nemohu. Zbývali by prarodiče, což je v kontextu nic moc alternativa, tedy by musela asi zůstat se mnou, abychom nenakazili případně je,“ popisuje další svobodná matka Martina.
Matky samoživitelky zažívají nouzi, někdy nemají peníze ani na jídlo |
Děti totiž, ač ony samy mají vážný průběh nemoci jen málokdy, mohou být přenašečem viru. U nich se tedy nákaza neprojeví, pokud ano, tak jen mírně, prarodiče ale nakazit mohou. „Ze světových statistik vyplývá, že děti, u kterých byla diagnostikována nemoc covid-19, tvoří asi jen dvě procenta nemocných. Na to, že jsou pozitivní, se u nich většinou přijde ve chvíli, kdy onemocní dospělý,“ uvádí na svých stránkách ministerstvo zdravotnictví.
Dětští pacienti, kteří mají příznaky, obvykle vykazují onemocnění horních dýchacích cest, tedy většinou horečku, slabosti, bolesti svalů, kašel, bolest v krku, kýchají a teče jim z nosu. U některých se může projevit nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem.
Dítě jako přenašeč
To potvrzují i zkušenosti lékaře Kliniky dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno Lukáše Homoly. „Příznaky u dětí byly velmi mírné. Většina žádné neměla. Tyto děti byly obvykle vyšetřovány kvůli kontaktu v rodině. Kašel nebo teploty byly přítomné asi u třetiny. Zvýšená únava byla přítomná asi u čtvrtiny. Specifické příznaky, jako je třeba porucha čichu, neměl téměř nikdo.“
V případě středně závažných projevů mají malí pacienti problémy s dýchacím ústrojím, které se projevují pískoty či dušností, a zánět plic. Kritické případy jsou podle ministerstva zdravotnictví velice vzácné.
Doma s nakaženým: čeká vás dezinfikování, žehlení i likvidace odpadu |
„Až koncem léta jsme měli dva případy, kdy byla nutná hospitalizace u dětí s prokázaným covid-19. V obou případech šlo o děti, kdy covid-19 zkomplikoval jiné závažné onemocnění a oba se vyvíjejí dobře,“ uvedl Homola.
Na děti je podle něj ale virus přenositelný dobře. „Většina námi zjištěných případů začala tak, že infekci do rodiny přinesl někdo z dospělých. Je to pravděpodobně dané tím, že byly přes jaro a léto zavřené školy a dospělí chodili do práce. Nebo je to tím, že dospělí mají výraznější příznaky a nemoc je snazší zjistit. Nicméně pouze spekuluji,“ popsal.
Přenos ale může fungovat i opačně, u nejmenších dětských pacientů existuje třeba riziko přenosu stolicí. „Ukázalo se, že virus se vylučuje stolicí i několik dní po nákaze, takže je zde riziko přenosu i tímto způsobem, a to zejména u malých dětí,“ varuje resort zdravotnictví.
Za prarodiči navzdory rizikům
Pro rodiče je tak situace těžká. Pokud je jen v karanténě, poradí si podle předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilony Hülleové sám. Rodič totiž může jít třeba nakoupit nebo zařídit něco nezbytně nutného, když se vybaví ochrannými pomůckami.
Hülleová ale nevěří, že by se někdo takový, kdo by dítě pohlídal, nenašel. „Nikdo nežije ve vzduchoprázdnu, většinou tito lidé mají kolem sebe buď rodinu nebo známé a přátele,“ uvedla. „Dítě většinou má i druhého rodiče, byť s ním nežije. Když to nejde, obrátím se na jeho rodinu, na svou rodinu, na své nejbližší přátele. Teprve potom bych hledala pomoc od státu. Já nevěřím, že je rodič, který má dítě, a nemá nikoho, kdo by byl ochotný pomoct,“ radí Hülleová.
Situace je však složitější. Pokud je rodič pozitivní, děti mají jako rizikové kontakty karanténu nařízenou. „Takže musí být oba doma a měli by se obrátit na blízké, aby jim pomohli zajistit zejména nákupy a další věci, které potřebují,“ dodává Hülleová.
„Pokud jsou děti v karanténě a příznaky nemají, mohou vyjet někam do přírody, kde v okolí nikdo není, jít na procházku, pokud mají zahradu, mohou se pohybovat po ní. Složitější je to pak samozřejmě někde v paneláku, nebo v domě, kde je více bytů,“ říká lékařka.
Rodiče samoživitelé jsou bez práce. Stát jim nenabízí žádnou pomoc navíc |
Horší situace nastává, když má rodič příznaky. „Zase bych se v prvé řadě obrátila na rodinu, protože ta by si měla pomoct. To znamená, že půjdou do kontaktu i s tím rizikem, že nežijí ve společné domácnosti,“ tvrdí Hülleová. Pořád však bude platit, že jsou děti v karanténě. Tudíž je v tomto případě dobré dodržovat základní hygienická opatření, než je karanténa ukončena a dítě označené za negativní.
V péči sociálního pracovníka
Pokud by ale skutečně došlo na nejhorší a rodič musel do nemocnice, věc by řešil individuálně sociální pracovník v místě bydliště. Další možností je pobyt dítěte v nemocnici, s rodičem napojeným na umělou plicní ventilaci či na kyslík však nemůže být na pokoji.
„V případě nouze je pak možné samotné dítě na přechodnou dobu přijmout na některém dětském lůžkovém pracovišti v místě bydliště. Pojišťovny však sociální indikaci hospitalizace neproplatí,“ upozorňuje mluvčí Fakultní nemocnice Motol Pavlína Danková. V souvislosti s covidem se s tím ale zatím nesetkala.
