Ten dokument se jmenoval Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. O co přesně šlo?
Jednalo se o závazný výklad událostí roku 1968, jejich kořenů a důsledků. Poučení interpretovalo pražské jaro způsobem, který vycházel vstříc Moskvě jako hlavnímu iniciátorovi srpnové okupace. Tento dokument byl na dalších téměř dvacet let závazný nejen pro straníky, ale i pro všechny občany, kteří chtěli s režimem zůstat loajální. Poučení bylo přijato 11. prosince 1970 na plenárním zasedání ústředního výboru KSČ (Komunistické strany Československa) a znamenalo symbolickou tečku za nástupem Gustáva Husáka do čela strany.
Jeho postava byla bezpochyby hlavním důvodem, proč byl v tomto dokumentu odsuzován za nezvládnuté vedení strany po lednu 1968 nejen Alexander Dubček a řada dalších jeho spolupracovníků, ale také předchozí působení Antonína Novotného. V Poučení bylo pražské jaro popsáno jako pokus o kontrarevoluční vystoupení, které bylo především umožněno chybnou politikou těchto dvou prvních tajemníků ÚV KSČ.
Poučení v tomto kontextu odhaluje také intelektuální bídu normalizačního vedení KSČ a morální hloubku, do které s sebou strhla většinu společnosti.