Sobota 2. července 2022, svátek má Patricie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 2. července 2022 Patricie

Hitler národ zlomit nedokázal, zato normalizace ano, říká historik

  12:54
Historik a autor čtyř knih Vít Lucuk z Nového Malína na Šumpersku už nashromáždil stovky rozhovorů s obyčejnými lidmi, kteří trpěli v těžkých obdobích 20. století. Jsou to příběhy plné utrpení a nespravedlnosti, ale také velké odvahy, pevných charakterů a nezdolné vůle.

Historik Vít Lucuk, který sbírá příběhy lidí pro Paměť národa, zpracoval již pět stovek rozhovorů a vydal čtyři knihy. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Jak jste se vůbec dostal k práci pro Paměť národa?
Pocházím z rodiny volyňských Čechů, kteří se po válce vrátili do Čech a zakotvili v Novém Malíně. Už jako malý kluk jsem se vyptával svého otce, později jsem se ptal sousedů. Vždycky jsem měl k této práci blízko. Když jsem pak dokončil dálkové studium historie, pracoval jsem nějakou dobu v Praze, i když ta práce neměla s historií co dělat. V autě jsem vždycky poslouchal Příběhy 20. století. Byl jsem tím nadšený. Vytahoval jsem si z databáze Paměti národa různé věci a studoval je. A pomohla i náhoda. Můj nadřízený Cyril Křepelka byl kamarád Mikuláše Kroupy z Paměti národa. Od té doby jsem už natáčel pro Paměť národa. Za jedenáct let jsem tak vyzpovídal přes pět stovek lidí.

Jak na lidi a jejich příběhy přicházíte?
Člověk musí nějak začít. Byly různé organizace – legionáři, Židovská obec, protifašističtí bojovníci – tam jsem začínal. Třeba přes několik lidí jsem se dostal k zajímavému člověku, protože ne všichni jsou organizováni. Časem jsem se dostal k tomu, že už získávám hodně zajímavých tipů od pamětníků, které jsem vyzpovídal.

Vzpomenete si na svůj první rozhovor?
Vzpomínám na prvního člověka, který byl právě z Nového Malína a byl to můj soused Vladimír Šotola. Tehdy jsem nebyl ještě schopný se pořádně ptát, tak jsem ho nechával vymluvit.

Je náročné z pamětníků dostávat mnohdy velmi citlivé a osobní informace?
Každý je jiný, a velkou roli hraje i vysoký věk většiny zpovídaných. Velmi důležité je být informovaný. Když za někým přijedu, snažím se dozvědět reálie z toho místa a doby. Když třeba doplníte jméno jeho známého, víc se otevře, víc se rozpovídá, protože mi víc důvěřuje, když zjistí, že se o jeho osudy opravdu zajímám do hloubky.

Jak si klíčujete relevanci vzpomínek? Co je realita a co jejich interpretace?
Když někdo vypráví, nemůže si pamatovat data nebo všechny reálie. To není úplně podstatné, protože se to dá dohledat. Podstatný je vnitřní zážitek, pocity, příběh, vzpomínky, protože to zůstává. Proto jsem taky jednu ze svých knih nazval Vzpomínky zůstaly. Ty příběhy jsou kolikrát takové, že by je nevymyslel nikdo ani s největší fantazií. Realita minulých časů je často mnohem barvitější než sebevětší fantazie. Ti lidé prožili věci, které si ani nedokážeme představit. Tím víc vyniká jejich hrdinství.

Co vám osobně dávají setkání s lidmi, které zpovídáte?
Je ohromně pozitivní, že ti lidé tady ještě jsou a mohou vyprávět. Je potřeba toho maximálně využít a informace získat pro další generace. My se z toho můžeme poučit. Lidé nám v podstatě darují své příběhy a já jsem za to velmi vděčný. Setkávám se s tím, že o svých zážitcích ještě nikdy s nikým tak do hloubky nemluvili. Hodně mě to nabíjí a posouvá dál.

Máte nějaký vlastní rajón?
Jezdím po celé republice, ale absolutně nejdůležitější jsou pro mě lidé a jejich příběhy od nás, tedy z okresů Šumperk a Jeseník. Ty dělám nejradši. Regionální historie je pro mě nejsilnější asi proto, že se týká nebo týkala i lidí okolo mě.

Které příběhy vás nejvíc zasáhly?
Z poslední doby – a je to v mé poslední knize – to bylo vyprávění s Bronislavem Knápkem o jeho otci Jaroslavovi. Ten za války pomáhal odbojářům, výsadku Carbon. Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. V roce 1951 byl odsouzen na deset let. Svobodu si musel vybojovat útěkem při práci v lese. Ukrýval se osm let. V přírodě a také v úkrytu doma na Drozdovské pile na Zábřežsku. Časté kontroly nikdy na nic nepřišly. V roce 1960 byla vyhlášena amnestie. Jaroslav Knápek, kterému už bylo 62 roků, se přihlásil úřadům. Místo odpuštění trestu se dočkal jen jeho zkrácení na pět let. Dva roky si odpykal v nejstřeženějších věznicích na Mírově, Ilavě a v Leopoldově. Svobody se dočkal až při další amnestii v roce 1962.

A nějaký další příběh?
Co se nedá zapomenout, byl příběh rodiny Antonína Bohatého, volyňského Čecha. Jejich sousedé na Volyni byli Židé, kteří museli do ghetta. Jejich dcera Mindla Schwarzová byla kamarádka s dětmi Bohatých. Ti podplatili ukrajinskou strážní službu v ghettu a Mindlu dostali ven. Přes čtyři roky až do konce války ji ukrývali. Oni obrovsky riskovali jak před nacisty, před ukrajinskými četníky, tak také před banderovci. Když byla v roce 1947 reemigrace, Bohatí změnili Mindlino jméno na Emilii Bohatou. Nastěhovali se do Horních Věstonic. Mindla se o nevlastní rodiče starala až do jejich smrti. Když zemřeli, tak všech jedenáct dětí Bohatých se zřeklo dědictví a nechali vše Mindle. To byl opravdu neskutečně silný příběh.

Pomohla vám někdy k zajímavému příběhu i úplná náhoda?
Vícekrát. Jednou jsem pátral úplně po něčem jiném. Chtěl jsem popsat osud pétépáků (PTP – pomocné technické prapory – byly armádní útvary pro internaci tzv. politicky nespolehlivých osob – pozn. red.). Sehnal jsem jejich seznamy. A po domluvě jsem vyrazil za panem Vladimírem Bernátem z Mohelnice, který byl u PTP. On začal povídat o tom, že byl u pétépáků, ale to nakonec nebylo v celém jeho příběhu to podstatné, když začal vyprávět, co prožil předtím.

Pocházel totiž z německé Mohelnice, odkud v roce 1938 odešly téměř všechny české rodiny. Jeho rodiče s dětmi zůstali. Vladimír Bernát byl v pouhých třinácti letech nasazen do Německa. Onemocněl, takže ho pustili zpátky domů do protektorátu. Poté se vyučil řezníkem. Jenže ke konci války byl poslán na kopání německých zákopů někam k řece Nyse. Dostal německou uniformu. Přišli Sověti, kteří ho zajali spolu s německými vojáky. Byl odvezen do Sovětského svazu, kde strávil pět let v příšerných podmínkách zajateckého tábora. Přitom vlastně nebyl voják a nikdy ani nevystřelil.

A jak se stalo, že se ocitl v PTP?
Když byl konečně propuštěn, vydal se jako německý zajatec do západního Německa, které čerstvě vzniklo. Trvalo ale ještě rok a půl, než se v už tehdy rozděleném světě vrátil domů k rodičům. Když se vrátil, tak už jako bývalý německý zajatec, který byl v zajetí v Sovětském svazu, ale vracel se ze západního Německa. Komunistický režim ho okamžitě poslal do PTP a přes dva roky strávil kopáním v dolech. Ten člověk jenom proto, že se narodil v německé Mohelnici a rodina tam chtěla zůstat i přes obsazení Sudet Německem, strávil téměř celé mládí v nesvobodě.

Které období 20. století považujete za nejhorší?
Nechtěl bych mluvit o tom, které období bylo nejhorší, protože jasně se nabízí druhá světová válka. Já bych to ale otočil trochu jinak. Lidé si neuvědomují, jaké svinstvo byla normalizace. To bylo zlomení celého národa, což nedokázal ani Hitler. Na normalizaci se dnes nedívá, jak by se mělo. Měla by se posuzovat jako obrovské zlo, byť co do počtu obětí se nedá srovnávat s druhou světovou válkou nebo padesátými léty. Byl to ale poslední puntík, kdy se lidé báli mluvit, neříkali pravdu, permanentně měli strach, aby neublížili svým dětem, když nebudou „politicky uvědomělí“, a naopak byli schopni ublížit jenom kvůli odlišným názorům jiným lidem. Šlo o totální rezignaci, samozřejmě až na výjimky. Normalizace byla obdobím, kdy se dalo žít, lidé neměli existenční starosti, ale co se týká morálky národa, byl to pád až na dno.

Je nějaká hranice, přes kterou už směrem k současnosti nepůjdete?
To je těžké. Obecně bych nechtěl popisovat věci, které jsem prožil, ale řada věcí má přesah do devadesátých let, ať už jde o restituce nebo další věci, takže to nelze vynechat. Zajímavé je regionální dění kolem listopadu 1989, které mě láká stále víc.

Co konkrétně?
Mluvil jsem například s panem Stojaspalem ze Zvole na Zábřežsku, který 20. listopadu, kdy se ještě nevědělo, kam se bude vývoj ubírat, umístil ve Zvoli u silnice velkou ceduli „Chceme svobodné volby“. To byla velká odvaha, zvlášť když za ním přišel starosta, ze Zábřehu přijela Veřejná bezpečnost a chtěli, aby to sundal. On odmítl. Musel k výslechu a hrozil mu trest. Byl to zdánlivě nezajímavý příběh, ale smekám před velkou odvahou toho muže.

Jak vnímáte snahu řady mladých, kteří se snaží zmapovat osudy svých předků?
Má to ohromný význam. Ti mladí na to nikdy nezapomenou a budou hrdí na to, že mají takové příbuzné nebo krajany. Když si člověk něco neosahá, nemluví s pamětníky, tak válka nebo události z padesátých let jsou pro něj prostě středověk. Když potom mluví s člověkem, který tyto události prožil, tak se úplně změní jejich pohled.

  • Nejčtenější

Českem se prohnaly bouřky, zaměstnaly hasiče. Prahu zalilo 100 milimetrů

Česko v noci zasáhly silné deště a bouřky. Za uplynulých 24 hodin napršelo nejvíce na stanici Praha-Komořany a to 100,8...

Nejdřív jen tak pršelo a byl chvíli klid. A pak smršť jako p...e

Zážitek, na který jen tak nezapomenou, mají za sebou lidé v Moravském Berouně na Olomoucku. Silná bouřka, která se tudy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Plivli nám do tváře, bouří se zahrádkáři z olomouckých kolonií

Do zimy mají poslední olomoučtí zahrádkáři opustit rozsáhlou kolonii na jihu města u řeky Moravy. Chystá se tam...

Město zaskočilo pětinásobným zvýšením daně pro některé podnikatele

Kojetínská společnost Evila, která se zaměřuje na výrobu textilní galanterie, letos zaplatí městu na dani z nemovitosti...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

U Mohelnice se srazilo auto s autobusem plným dětí, policie hlásí tři zraněné

Nehoda autobusu a osobního auta u Mohelnice na Šumpersku odpoledne zablokovala na téměř tři hodiny frekventovanou...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

  • Další z rubriky

Dárců krve v Olomouckém kraji ubývá. Počet úrazů ale hlavně v létě stoupá

Kvůli dovoleným jsou dárci krve v létě nedostatkovým zbožím. Navíc jich v kraji kvůli pandemii covidu ubylo. Akutní...

Porouchané auto zahalila kouřová clona, neopatrný řidič do něj narazil

Pokutu za neopatrnou jízdu dostal ve čtvrtek řidič na Jesenicku. Narazil svým vozem do auta, ze kterého se valil dým...

Škody po krupobití na Olomoucku jsou za desítky milionů, opravují se střechy

Krupobití v Moravském Berouně na Olomoucku způsobilo škody za desítky milionů korun. Stále se opravují střechy, obec...

Nejstarší fotku Olomouce objevil badatel v americkém archivu, je jí 170 let

Badatel a popularizátor historie olomoucké bastionové pevnosti Petr Hofman objevil nejstarší známou fotografii...

Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě
Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě

Pražští jogíni se 21. června poprvé připojili k ostatním jogínům, aby s nimi oslavili Mezinárodní den jógy. Oslavy se zúčastnilo 400 jogínů a sešli...

Ani závěť už není zárukou hladkého dědictví. Nejvyšší soud změnil pravidla

Premium Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem....

Herec a režisér Vojtěch Kotek se oženil. S partnerkou chodili více než rok

Herec Vojtěch Kotek (34) se ve čtvrtek oženil. Podle webu Expres.cz si vzal přítelkyni Radanu, se kterou chodí více než...

Proč dřív lidé vypadali na fotce starší. Rychleji se stárnulo, nebo je to klam?

Premium Tak schválně, udělejte si čas a zalistujte rodinnými alby. Podívejte se na svoje rodiče, prarodiče, praprarodiče. A...

Herečka Eva Josefíková se o víkendu tajně vdala

Herečka Eva Josefíková (32) se na Instagramu pochlubila šťastnou novinkou. Během romantického obřadu řekla své ano...

Pár dělí třiadvacet let, lidé ženu zaměňují s partnerovou matkou

Osmačtyřicetiletá Rachel Allenová z Texasu zažívá lásku jako z románu. Žije s o 23 let mladším partnerem a soužití si...